Ohlédneme-li se zpět do historie, zjistíme, že využití zemědělských odpadů na výrobu bioplynu není ničím novým. Předností této technologie je využití surovin, tzv. biologicky rozložitelných materiálů, které ještě nedávno patřily mezi „odpady“. Bioplynová stanice je ve své podstatě obnovitelný zdroj energie produkující jednu z nejčistších energií, bioplyn. Vedle produkce bioplynu anaerobní fermentací vzniká digestát, který je možné použít jako kvalitní organické hnojivo.
První větší bioplynové stanice (BPS) byly v ČR uvedeny do provozu zhruba před 35 lety. Dnes jich je již hodně přes sto. Určitým vývojem prošly technologické části BPS, ale co se nezměnilo, to je využití digestátu.
Kvalitní hnojivo
Digestát je tvořen hlavními složkami, vodou, dusíkem v amoniakální formě, fosforem, draslíkem, hořčíkem a lignocelulozovým zbytkem. Digestát se většinou vracel a vrací zpět na pole a tudíž je kategorizován jako hnojivo, nikoli jako odpad. V menší míře se používá při výrobě kompostů.
V průběhu posledního desetiletí se však významně změnily otázky související s majetko-právním stavem k digestátu a s jeho aplikací. S jeho aplikací je velice často diskutována možnost výskytu složek zatěžujících životní prostředí.
Z těchto důvodů je použití digestátu, respektive fugátu a separátu, vázáno na celou řadu legislativních opatření. Tématem tohoto článku je uvedení několika nejdůležitějších vlastností a výhod využití digestátu jako hnojiva ve spojení s příslušnými právními otázkami souvisejícími s aplikací digestátu, konkrétně s jeho registrací, která je vyžadována, je-li používáno přímo jako hnojivo na zemědělskou půdu.
Je všeobecně známo, že složení digestátu se mění v závislosti na typu bioplynové stanice a složení materiálů, které do reaktoru vkládáme. Pro zjednodušení budeme pro výrobu bioplynu používat vedlejší živočišné produkty a cíleně pěstovanou fytomasu.
V nařízení č. 1774/2002/ES jsou vedlejší živočišné produkty definovány jako „celá těla nebo části těl zvířat nebo produkty živočišného původu, které jsou uvedeny v článcích 4, 5 a 6 a které nejsou určeny k lidské spotřebě, včetně vajíček, embryí a spermatu“.
Toto nařízení rozděluje vedlejší živočišné produkty do tří kategorií podle míry potenciálního rizika ve vztahu na zdraví člověka. Pro účely využití vedlejších živočišných produktů jako vsázky do bioplynových stanic jsou povoleny materiály 2. a 3. kategorie.
Co je materiál 2. kategorie?
Podle nařízení č. 1774/2002/ES je i hnůj definován jako „veškerý trus a/nebo moč hospodářských zvířat s podestýlkou nebo bez podestýlky nebo guáno zpracované nebo nezpracované v souladu s kapitolou III přílohy VIII nebo jinak zpracované v zařízení na výrobu bioplynu nebo v kompostárně“.
Bez ohledu na vedené „vědecké diskuse“ o tom, zda digestát je nebo není organické hnojivo, je nutné vycházet z platné legislativy. Je-li digestát, resp. fugát či separát použit přímo ke hnojení zemědělské půdy, pak se podle § 3c, zákona č. 156/1998 Sb. ve znění posledních úprav, o hnojivech, za organické hnojivo považuje, protože v tomto hnojivu jsou deklarované živiny obsaženy v organické formě.
Podle novely vyhlášky č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva, ve znění pozdějších předpisů, se digestát řadí mezi organická hnojiva typu 18.1. Organická hnojiva tohoto typu musí obsahovat minimálně 25 % spalitelných látek v sušině a 0,6 % celkového dusíku v sušině vzorku.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 5/2011.
Text doc. Ing. Luboš Babička, CSc., ČZU Praha, foto archiv redakce
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Dobrý den, představujete digestát jako výborné organické hnojivo. Jiné údaje říkají, že to tak určitě není, že jde o slabé minerální hnojivo...
Zajímá mě ale jiná věc: Při úniku digestátu do vody v Liboměřicích bylo nutno nainstalovat záchytné norné stěny a provést nejspíš ještě další opatření. Kolem našich pozemků několikrát do roka místní zemědělské družstvo rozstřikuje z cisterny kapalný digestát z bioplynové stanice. Tzn. že rozstřikování kapalného digestátu po loukách a polích (v těsné blízkosti našich pozemků) je bezpečné a nemůže uškodit tak jako v případě jeho úniku do vody?
Zároveň prosím o uvedení příslušné legislativy (čísla zákonů nebo norem ze Sbírky).
Děkuji.
J.Hamerníková