Defoliátoři v překladu znamená doslovně „odlisťovači“. V tomto případě velice žravé a poměrně velké housenky, které jsou schopny sežrat větší část listové čepele nebo celý list a mnohdy i listů více. Výsledkem je smutný pohled např. na stromořadí kolem cest.
Stromy jsou na jaře a v časném létě bez listů. Při víceleté přítomnosti škůdce prosychají větve a někdy uschne celý strom. Za normálních podmínek stromy znovu vyraší ze záložních pupenů a obnovují listovou plochu. Takže se nabízí otázka, je-li oprávněné považovat defoliátory za škůdce, natož pak za škůdce významné. Ano, jsou to škůdci a velice významní. Pokud dojde k holožíru, neomezí se housenky pouze na listy, ale mnohdy poškodí i květy, plůdky a v extrémních případech i nově diferencované pupeny. Pokud po ztrátě listové plochy nedojde k opadu květů a plůdků, vyvíjejí se plody díky nedostatku živin špatně, jsou menší, špatně se vybarvují a mají méně cukrů. Poškozené plody, pokud dorostou, jsou výrazně deformované. Protože k defoliaci většinou dochází před diferenciací pupenů, je i ta narušena. Stromy přednostně vytvářejí pupeny listové na úkor květních, takže v následujícím roce je úroda nižší. Velká část pupenů však nečeká na rašení do příštího jara, ale vyraší ještě téhož roku a dochází zároveň k novému vývoji pupenů pro příští sezónu a obnovení růstu letorostů. K tomu dochází po ukončení žíru škůdců, což je zpravidla začátkem léta. Celá vegetační sezóna stromu se posune a často první mrazy zastihnou stromy nepřipravené na přezimování. Letorosty mohou být nezdřevnatělé, listy poměrně mladé a plné vody. To je příčinou častého mrazového poškození větví stromů napadených defoliátory a hlavní příčinou jejich usychání. V suchých letech (jako např. rok 2003) je tento jev ještě výraznější, protože k obnově listové plochy dochází až v pozdním létě a s podzimními srážkami pokračuje i růst letorostů. Některým defoliátorům nestačí jarní holožír a oslabí stromy dalším žírem v pozdním létě nebo na podzim.
Významnými představiteli této skupiny škůdců jsou bekyně a další druhy čeledi bekyňovitých (Lymantriidae), středně velké až menší druhy převážně nočních motýlů. V čeledi se velice často vyskytuje pohlavní dimorfismus, tj. samice vypadají jinak než samci (různé zbarvení, tvar tykadel, velikost atd.). Extrémním případem je např. štětconoš trnkový (Orgyia antiqua), jehož samci jsou okřídlení „fešáci“, zatímco samice jsou chundelaté, krátkokřídlé soudečky vajíček. Samci vyhledávají samice pomocí pohlavních feromonů, vylučovaných samicemi žlázou na konci zadečku. Samci reagují na i nepatrná množství feromonů velice citlivě. Vezmete-li do ruky neoplodněnou samičku, budou Vás samci pronásledovat ještě týden a to i po umytí mýdlem. Vajíčka jsou kladena ve skupinách, které samice buďto ukrývá do různých těsných prostor na živných rostlinách (např. bekyně mniška pod šupiny borky smrků, modřínů a borovic, výjimečně i některých listnáčů) nebo chrání vrstvou chloupků a šupinek ze svého zadečku. Jen zřídka jsou vajíčka volně (štětconoši). Housenky se chrání před nepřáteli ostrými chloupky, někdy různých tvarů v různobarevných chomáčcích (např. štětconoši), kterými jsou pokryty. Podobně jako u motýlů i housenky jsou morfologicky polymorfní (mnohotvaré). Jinak vypadají mladší a jinak starší. Housenky vyměšují sekret, ze kterého vytahují hedvábná vlákna. Pomocí vláken jsou malé housenky přenášeny větrem na velké vzdálenosti, velké housenky z nich spřádají různě husté kokony ve kterých se kuklí, nebo hnízda ve kterých přečkávají zimu. Také kukly některých druhů jsou schopny z výstupku na konci zadečku (cremasteru) vyměšovat sekret, kterým se přichycují k podkladu.
Housenky jsou ve velké většině případů polyfágní, velice žravé a často způsobují na hostitelských rostlinách holožíry. Populace některých druhů se vyvíjejí v tzv. gradačních cyklech (gradacích), při kterých z normálně neškodného množství jedinců za relativně krátkou dobu dojde ke kalamitnímu přemnožení. Tyto cykly zpravidla mají druhově charakteristickou periodicitu, jejíž příčiny doposud nejsou dostatečně objasněné.
Bekyně velkohlavá (Lymantria dispar) je naším největším zástupcem čeledi. Je vážným, kalamitním škůdcem listnáčů s širokým spektrem hostitelských rostlin. Nejpreferovanějšími stromy jsou habr, dub a javor babyka, z ovocných dřevin jabloň, hrušeň a švestka. Největší škody páchá v lesích, zejména v semenných porostech dubu. Často se vyskytuje v silničních stromořadích na jabloních, švestkách a lípách. V intenzívních sadech nejsou škody hlášeny. Housenky poškozují listy a květy, plody zůstávají obvykle nepoškozeny, ale díky nedostatku živin opadávají. V letech přemnožení se objevuje na ovocných stromech v přídomních zahradách a privátních vinohradech v sousedství lesních ohnisek. V roce 2003 se přemnožila na Hodonínsku a Břeclavsku, na Znojemsku je evidován výskyt na švestkových a jabloňových stromořadích u cest. V letech 2004 – 2005 je možné očekávat další rozšíření v areálech historických ohnisek (např. okolí Moravského Krumlova, Chlumce nad Cidlinou atd.).
Bekyně mniška (Lymantria monacha) je obávaným kalamitním škůdcem biomu jehličnatých lesů Palearktu (od Atlantiku po Dálný východ). Poškozuje smrky, modříny a borovice. Příležitostně se vyskytuje i na jabloních a např. v Holandsku je jako škůdce udáván. Osobně jsem se s housenkami na jabloňové aleji u cesty setkal v okolí Moravských Budějovic. Poslední kalamitu v našich lesích jsme zažili zhruba před 10 lety. V roce 2003 jsem našel vajíčka (což je normálně dost namáhavé) na Jindřichohradecku. Je těžké posoudit, jedná-li se o předzvěst kalamitního výskytu v blízkých letech. Bezprostřední nebezpečí nehrozí, ale každý signál ve vztahu k tomuto škůdci je nutné evidovat.
Bekyně zlatořitná (Euproctis chrysorrhoea) – může škodit na dubech a v posledních letech sužuje holožíry lesy východního pobřeží USA (stát Main). U nás je znám výhradně jako škůdce ovocných dřevin, s oblibou dohola ožírající hrušně, jabloně, švestky a občas i třešně. Druh výrazně preferuje stromy a keře čeledi růžovitých a v přírodě se trvale udržuje na hlozích, trnkách, myrobalánech, při přemnožení napadá i šípkové růže. Vzhledem k intenzívní ochraně komerčních sadů a zahrad v posledních desetiletích bekyně zlatořitná škodila pouze na ovocných stromořadích, výjimečně na neošetřovaných zahradách. V roce 2003 došlo k výraznému přemnožení v nejteplejších oblastech republiky a snůšky vajíček byly nelezeny i v komerčním sadu ve východních Čechách. V roce 2004 lze předpokládat výrazné holožíry na stromořadích a přechod do zahrad popř. i komerčních sadů v blízkosti ohnisek.
Štetconoš trnkový (Orgyia antiqua) je škůdcem jabloní, švestek a smrků, přestože spektrum hostitelských rostlin je daleko širší. Na ovocných dřevinách se vyskytuje ve dvou generacích, na smrku v jediné. Listnáče poškozují housenky 1. generace síťkováním listů, nejstarší housenky i různě rozsáhlým ožíráním listové čepele a plodů. Housenky druhé generace způsobují holožíry, především na letorostech. Dost charakteristické pro tohoto škůdce je, že se na ovocných výsadbách objeví náhle a plošně. Způsobuje to hromadné kladení vajíček, intenzívní přemísťování housenek na vláknech větrem a vývoj ve dvou generacích. V roce 2003 nebyl zaznamenán žádný škodlivý výskyt, zato housenky jednotlivě byly nalézány téměř všude. Historicky jsem nejrozsáhlejší škody zaznamenal na Znojemsku, Olomoucku a v Podkrušnohoří, ale jsou známa i ohniska ze smrčin, např. na Třebíčsku.
Štětconoš ořechový (Calliteara pudibunda) – příležitostný škůdce v lesích, kde může způsobit holožíry na bucích a habrech. Poslední takový případ byl zaznamenán na Moravě v polovině 80. let minulého století. Nápadné housenky požírají také listy ovocných dřevin, včetně jinak málo ohrožovaného vlašského ořechu. Škodlivý výskyt zatím nebyl zaznamenán, ale na ovocných i neovocných stromořadích se můžeme setkat s housenkami po celé republice a hojněji kolem cest v Bavorsku a Nitrianském kraji na Slovensku.
Bekyně a ochrana proti nim jsou vždy hodnoceny z hlediska škodlivosti a pozice zemědělce nebo lesníka. Neznám u nás případ (na rozdíl od USA a Kanady), kdy by se o tyto škůdce zajímala hygienická služba. Přitom je čím se zabývat. Chloupky housenek jsou ostré jehličky, které se po stovkách a tisících zapichují do kůže lidí, kteří s nimi přijdou do styku. Vyvolávají úporné svědění a zpravidla i další alergickou reakci v podobě zarudlých pupínků a skvrn. Obzvláště citlivá je jemná pokožka dětí. Tím však celý problém nekončí. Snad ještě větším alergenem jsou chloupky ze zadečku samic bekyně velkohlavé a bekyně zlatořitné. Na sliznicích vyvolávají silné alergické reakce jako svědění, překrvení (červenání), edémy a při nadechnutí až symptomy astmatu. Kdo někdy drtil sušené šípky a dostal se tak do styku s chloupky obklopujícími semena (nebo zažil občasnou dětskou škodolibost – potření zátylku rozpůleným šípkem), má přesnou představu, jak se projeví chloupky bekyní. Nejčastější je jejich zanesení do spojivkového vaku, což se projeví jako pohled do horského sluníčka bez ochranných brýlí.
Ze všech hospodářsky významných druhů bekyní byly izolovány entomopatogenní viry čeledi Baculoviridae. Jak jsme během výzkumu konstatovali, většina našich populací bekyňovitých motýlů je viry infikována. Ke spuštění mechanismu masové infekce obvykle dochází při kalamitním přemnožení a většina kalamit také končí vyhynutím housenek na virové onemocnění. Spouštěcím mechanismem však může být celá řada jiných stresových faktorů jako je postřik pesticidem, prudké teplotní změny, nedostatek potravy, nekvalitní potrava atd. Přestože tento přirozený výskyt a jeho vliv na populace uvedených škůdců je dobře znám, jsou neustále vyvíjeny insekticidy, jejichž účinnou látkou viry jsou. Důvodů je několik. Cílenou aplikací můžeme snížit škody v okamžiku, kdy to potřebujeme (příroda v tomto směru bohužel pracuje metodou „křížku po funuse“), jedná se o vysoce selektivní biologické přípravky, neškodné pro necílové druhy a tudíž s nejvyšším kladným ekologickým idexem a nakonec jejich aplikace v systémech integrované ochrany je jednou z tzv. antirezistenčních strategií, které zabraňují vzniku odolnosti škůdců proti běžně používaným insekticidům. Lymantria dispar nucleopolyhedrovirus ( Lymantria dispar NPV, LdMNPV, LydiNPV), virus bekyně velkohlavé, je přítomen v u nás prvním registrovaném virovém komerčním přípravku, jehož registrace sice skončila v roce 2001 (se spotřebováním zásob do roku 2003), ale bude obnovena. Lymantria monacha NPV (LymoNPV), virus bekyně mnišky a Orgyia antiqua NPV (OratNPV), virus štětconoše trnového, jsou navrženy k registraci jako výsledky resortního výzkumu, financovaného MZe ČR. Jejich použití je sice omezeno na lesy, parky a neovocná stromořadí, nikoli na ovocné dřeviny, ale co není dnes, může být zítra, pokud bude zájem a dobrá vůle. Proti malým housenkám lze úspěšně použít k ochraně i další biologické prostředky, obsahující spóry bakterie Bacillus thuringiensis, dostupné i na našem trhu. Jediným jejich omezením je dostatečná teplota pro žír housenek v době aplikace (minimálně 15oC). Z tohoto důvodu se také doporučuje např. proti bekyni zlatořitné zasahovat v létě nebo na podzim, kdy je tato podmínka téměř vždy splněna. Úspěšná je také ochrana přípravky obsahujícími inhibitory syntézy chitinu (diflubenzuron, teflubenzuron, flufenoxuron aj.). Protože spektrum těchto přípravků, šetřících přirozené nepřátele bekyní (lumci, lumčíci, kuklice, krajníci aj.) je dostatečně široké, nedoporučuji používat neselektivní insekticidy, přestože jsou také velice účinné.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Kde je možno sehnet biologické prostředky na hubení bekyní, zdá se, že se nám nastěhovaly do zahrady a mám strach, aby nezpůsobily větší škody.