Cyryopteris, Perovskia, Lavandula

Ořechoplodec (Caryopteris)
Ořechoplodec je opadavý keř význačný letním a podzimním kvetením. Pochází z východní Asie. Mnohé druhy u nás vymrzají. Pro naše klimatické podmínky se hodí ořechoplodec clandonský (Caryopteris x clandonensis), i ořechoplodec ferndownský (C. 'Ferndown') a ořechoplodec šedivý
(C. incana).

Dorůstá do výšky kolem 1 -1,2 m, bývá šedivě větvený s podlouhle kopinatými plstnatými listy, které jsou často nápadně zubaté. Drobné hořcově modré květy jsou uspořádány v mnohokvětých vrcholících, bohatě kvetou od srpna do října.
Ořechoplodec vždy upoutá v zahradě pozornost. V našich podmínkách se zjara seřezává až u země na 3 až 6 oček. Staré a slabé větévky zcela odstraňujeme. Vyraší nové výhony, které již v létě bohatě kvetou. Odrůda C. x clandonensis 'Arthur Simmonds' má květy modré až purpurově modré, je bohatého habitu a listy jsou úzce vejčité. Hustým olistěním a bohatou násadou květů se vyznačuje také odrůda' Haevenly Blue '. Modré květy mají výrazné tyčinky.
Nejlépe se ořechoplodci daří na slunném teplém místě. Půdu volíme dobře propustnou a bohatou na vápník. Kořeny na zimu přikrýváme.
Používá se jako solitéra i ve skupinkách. Efektně působí v trávníku, přidává se díky pozdnímu kvetení do popředí keřových skupin, nižší kultivary (C. incana 'Nana') také do skalek. Velmi dobře doplní i trvalkové záhony. Snadno se množí v červnu řízkováním. Rostliny v kontejneru kupujeme raději až po zjevném vyrašení, v našich podmínkách snadno namrzá. Ořechoplodec má kromě modré barvy také květy červené, případně bílé, které již však nejsou tak půvabné.
Perovskie (Perovskia)
Perovskie jsou opadavé byliny až polokeře. Pocházejí z Asie a doplňují pozdní paletu modrých tónů. Vzhledem připomínají šalvěj. Pro svůj půvab je vyhledávaná především Perovskia x 'Superba'. Dále se do našich podmínek hodí perovskie dřevinkovitá (P. abrotanoides), perovskie lebedolistá (P. atriplicifolia) a perovskie krtičníkolistá (P. scrophulariifolia). Bohaté keříky dorůstají většinou do výšky kolem 50 cm a mírně se rozklesávají do stran. Perovskie lebedolistá však doroste až do 1,5 m. Listy jsou dlouhé 3 až 6 cm, vstřícné, pilovité, peřenosečné. Kvítky připomínají šalvěj, jsou sestaveny do protáhlého květenství dlouhého 30 až 50 cm, jsou fialovomodré až modré, někdy i narůžovělé. Kvete v srpnu a září.
Potřebuje slunečnou, teplou a chráněnou polohu. Nesnese přemokření, vyhovují ji suché, chudé kamenité půdy. Každý rok ji zjara radikálně seřezáváme. Znovu vyraší a bohatě kvete. Na zimu ji nejen přikrýváme, ale také chráníme před nadměrným vlhkem. Nejlépe se uplatní v trvalkových záhonech a ve skalkách. Množí se řízky odebranými v červnu nebo snadno dělením starších rostlin.
Levandule (Lavandula)
Levandule lékařská (Lavandula angustifolia) má dávnou tradici jako okrasná rostlina, kořenina
i léčivo. Stříbřité snítky s nachovými květy přinášejí pozdrav z prohřátých úbočí nad mořem. Pochází ze .západní oblasti Středomoří, hojně se pěstuje zvláště v jižní Francii, ve Španělsku,
Itálii, Maďarsku. Setkáme se s ní až po východní Indii. Odedávna patřila i do našich zahrádek.
Vytrvalý stále zelený polokeř dosahuje výšky 20 až 60 cm, výborně roste ve volné půdě i v nádobách. Na přímé lodyze vyrůstají stříbřitě šedoplstnaté celokrajné čárkovité listy. Lodyha s postupujícím stářím na bázi dřevnatí. Drobné květy, sestaveny v lichopřesleny, vytvářejí na koncích větví hustá květenství s modravě i šedým kalichem a modrofialovou korunou. Kvete od června do srpna až září. Drobné modrofialové květy vytvářejí na koncích větví hustá květenství. Jemné květy levandule šíří sytou vůni.
Potřebuje chráněné slunečné místo a lehkou propustnou vápenitou půdu. Upřednostňuje chudší půdy, na příliš výživné půdě vytváří bohaté listy na úkor množství květů. Nesnese delší zamokření. Na záhoně anebo v nádobě ji zajistíme vhodnou drenáž. Rostliny nejčastěji pěstujeme z mladých sazenic. Mohou se množit také semeny, řízky z jednoletých výhonů (na jaře anebo v srpnu), či dělením starších trsů koncem léta. Koncem léta odstraníme odkvetlé stonky a celou rostlinu mírně přistřihneme. Hlubší seříznutí provedeme v březnu až dubnu, podpoří růst nových výhonů a rozkošatí. V drsnějších oblastech ji na zimu chráníme lehkou prodyšnou přikrývkou.
Levandule vynikne především v malých skupinkách, na skalce či zídce. Vytváří zajímavé a husté nízké obruby a lemy. Patří do starosvětských skupin trvalek, bylinkových záhonů a hezky doplňuje v podrostu růže. Bohaté trsy upoutají i v nejrůznějších nádobách. Šíří do okolí výrazné aroma. Levandule je vhodnou rostlinou pro suchou půdu, na zahradě kvete i při omezené zálivce, vypadá skvěle i ve velmi suchém létě, je nenáročná.
Uvedené rostliny můžeme na zahradě rozmanitě kombinovat. Zastupují několik výškových kategorií, snadno z nich vytvoříme ucelenou modrou skupinku, která se stane akcentem zahrady nebo přenese barvu oblohy do některé z nádob. Samozřejmě, nádoby vyžadují na zimu ochranu, nesmí promrznout. Pro svou nižší odolnost vůči mrazu se představené rostliny nehodí do podhorských a horských oblastí. Ve středních polohách volíme vždy teplé, slunečné a chráněné místo.