Cucurbit aphid-borne yellows virus (CABYV) neboli virus žloutnutí okurky přenášený mšicemi se stává významným problémem pro pěstitele skleníkových okurek v Evropě a Středomoří. Základním prostředkem ochrany proti CABYV na skleníkových okurkách je zabránění pronikání přenašečů do skleníkových hospodářství.
Hlavním příznakem CABYV na tykvovitých rostlinách, jako jsou okurky, melouny a dýně, je žloutnutí starších listů. V některých případech, v závislosti na odrůdě, může žloutnutí postihnout celou rostlinu. Na listech lze též pozorovat přítomnost žlutých skvrn a intervenální chlorózu (žilky zůstávají zelené). Listy postižené CABYV jsou často tlustší, kožovité a křehké. Příznaky se obvykle nevyskytují na plodech a infekce CABYV obvykle neovlivňuje jejich kvalitu. CABYV vyvolává sprchávání květů, což je hlavní faktor ovlivňující výnos, a vede k tomu, že se na každé rostlině vytvoří méně plodů. Snížené množství plodů může mít za následek tvorbu větších plodů, což může mít vliv na jejich prodejnost, pokud nejsou sklizeny ve správnou dobu. Při vysokém infekčním tlaku choroby se však plody nemusí vyvinout do té míry, aby dosáhly požadované tržní velikosti, a mohou mít zároveň sníženou trvanlivost.
Příznaky CABYV jsou podobné příznakům spojeným s chorobami způsobenými jinými viry způsobující žloutnutí tykvovitých rostlin, včetně Cucumber yellow stunting disorder virus (CYSDV), Beet pseudo-yellows virus (BPYV), Cucumber vein yellowing virus (CVYV) a Cucurbit chlorotic yellows virus (CCYV),což je zřejmě důvodem, proč se patogen mohl vyskytovat v oblasti Středozemního moře po mnoho let, aniž by byl detekován. Je známo, že zpravidla dochází ke koinfekci více než jedním virem, což dále komplikuje diagnostiku patogenu.
Příznaky CABYV mohou být také zaměněny za příznaky spojené s živinami, včetně nedostatku hořčíku. Aby bylo možné ověřit, že příznaky jsou důsledkem infekce CABYV, měly by být vzorky infikovaných listů testovány v rostlinolékařské diagnostické laboratoři. K dispozici jsou v současnosti komerční testy ELISA, které zjišťují přítomnost virových proteinů, ale mohou zkříženě reagovat s některými příbuznými viry. Testy RT-PCR, které testují specifické sekvence nukleových kyselin (RNA) viru CABYV, jsou specifičtější a citlivější než testy ELISA.
CABYV je virus omezený na floém, který je přenášen mšicemi, většinou mšicí bavlníkovou Aphis gossypii. CABYV je u mšic perzistentní, cirkulující a nepropagativní. To znamená, že jakmile se mšice jednou nakazí CABYV, je schopna přenášet virus po zbytek svého života. Virus cirkuluje tělem mšice, a nakonec se hromadí ve slinných žlázách. Při sání mšic se pak stiletem (sacím ústrojím) vstřikuje do rostlinných pletiv floému. Poté, co se mšice infikuje virem, trvá jeden až tři dny, než může přenést virus na zdravou rostlinu. CABYV se v mšici nemnoží a nepřenáší se na její potomstvo. Virus se nepřenáší mechanicky (infikovanými rostlinnými šťávami). Nebyl zaznamenán přenos CABYV na osivo a kvalita osiva vyprodukovaného na rostlinách infikovaných CABYV není chorobou ovlivněna. CABYV mohou přenášet i jiné druhy mšic, včetně mšice broskvoňové (Mysus persicae) a kyjatky zahradní (Macrosiphum euphorbiae). Tyto druhy jsou však při přenosu CABYV mnohem méně účinné než druh A. gossypii.
Text Dr. Ing. Zdeněk Chromý, ÚKZÚZ Brno*
Zdroj fotografií: www.eppo.org
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 2/2023 s tématem měsíce Zelinářství.
