Tento rod zahrnuje asi 120 druhů. Jsou rozšířené jako trvalky i jako polokeře vesměs v tropické Africe a Asii. Do Evropy byly jednotlivé druhy dováženy od r. 1850 a kolem r. 1866 vznikly v Anglii, na základě prací německého zahradníka BAUSEHO, první kříženci.
Vedle anglických a francouzských šlechtitelů uváděli také některé německé firmy na trh své vlastní výpěstky. Pro okrasné účely pěstované koleusy jsou bez výjimky složití kříženci různých druhů. Dnes jsou uváděny pod souhrným označením Coleus blumei (syn. C. x hybridus). Jejich sortiment je opravdu obsáhlý. Mezi hlavní šlechtitelské cíle stále náleží, bez ohledu na použití v hrnkové či záhonové kultuře, efektní obměny ve velikosti, tvaru a hlavně zbarvení listů. Také vzrůst rostlin byl zdokonalován a navíc vznikly koleusy s prodlouženě převisajícími větvemi, které jsou vhodné pro závěsné nádoby a také úplně nízké až pokryvné, drobnolisté typy. Významným mezníkem bylo vyšlechtění odrůd dobře množitelných semenem, jejichž potomstvo si zachovává konstantní zbarvení listů.
Shodou okolností se české šlechtitelské snahy u této okrasné rostliny pohybují vesměs kolem r. 1890, tedy asi 24 let po uvedení prvních výpěstku v Anglii. Na prvním místě snad lze uvést vrchnostenského lékaře z Herálce u Humpolce ŠTIKU, který proslul hlavně svou dodnes pěstovanou převislou fuchsií ´Márinka´. Méně známé jsou jeho šlechtitelské pokusy s koleusy. Žádných konkrétních výsledků se ale zřejmě nedopracoval. Přibližně v témže období to byl v Chrudimi zahradník J. JULIŠ, který uvedl do obchodu výpěstek ´Josef Juliš´ a v Praze či ještě ve Skřivanech pak L. BATĚK svou odrůdu ´Česká Perla´. Podrobnější charakteristiky těchto, snad prvních českých koleusů, se zatím nepodařilo zjistit. Konečně popisuje anonymní autor r. 1891, mimo jiných exponátů na zahradnické výstavě konané v září téhož roku v Praze, koleusy zámeckého zahradníka J. KADLEČKA ze Smečna těmito slovy: „... sbírku Coleus, semenáčů z vlastního sprášení mezi jedním velkolistým a jiným malolistým druhem...“ (Časopis Českých zahradníků č. 11, str. 256-7, 1981). I když zřejmě všechny tyto české výpěstky neměly příliš dlouhý život, je třeba ocenit, jak naši zahradníci, brzy po zavedení koleusů do Evropy, pohotově a samostatně reagovali na jejich zušlechťování. Novějšího data byly ještě práce J. TUČKA v Předměřicích nad Labem. ten usiloval o vyšlechtění koleusů pro hrnkouvou kulturu s třepenitým, výrazně pestře zbarveným olistěním.
