Cílem této práce bylo otestovat citlivost vybraných odrůd révy vinné vůči kryoprezervaci. Bylo zjištěno, že odolnost explantátů vůči kryoprezervaci souvisela s jejich odolností vůči dehydrataci. Odrůda Blussard modrý byla nejvíce odolná odrůda vůči dehydrataci (95 %) i vůči kryoprezervaci (55 %) a naopak nejvíce citlivá odrůda Kerner vůči dehydrataci (60 %) byla rovněž nejméně odolná vůči kryoprezervaci (20 %). Otužení explantátů vůči dehydrataci bylo spojeno s akumulací osmoticky aktivních látek, které se projevilo poklesem teploty tání, resp. rovnovážného mrznutí. K nejvyššímu poklesu teploty tání došlo u odrůdy Blussard modrý, tedy u odrůdy nejvíce odolné vůči dehydrataci i kryoprezervaci. Bylo zjištěno, že testovaná metoda kryoprezervace je použitelná pro odrůdy révy vinné s různou odolností vůči dehydrataci.
Uchovávání genetických zdrojů vegetativně množených plodin v polních podmínkách s sebou přináší riziko působení biotických a abiotických stresorů a možnou ztrátu cenných položek. Vhodnou alternativou pro zálohování polní kolekce je využití kryokolekce jako bezpečnostní zálohy, tzv. safety duplicate. Uchování genetických zdrojů pomocí kryoprezervace představuje bezpečný a dlouhodobě málo nákladný způsob uchování vzorků při teplotě tekutého dusíku (–196 °C). V těchto podmínkách nedochází v uloženém materiálu prakticky k žádným změnám, včetně stárnutí. Takto uložený materiál lze proto uchovat beze změn po desítky či stovky let bez potřeby jakéhokoliv zásahu, kromě udržování teploty, respektive hladiny tekutého dusíku. Příčinou neměnného stavu uchovávaných vzorků je skutečnost, že materiál je při takto nízké teplotě uchován v tzv. skelném stavu, který má viskozitu pevné látky, ale zachovává si původní, amorfní strukturu hmoty. Při kryoprezervaci je proto třeba vyhnout se krystalizaci, která je obvykle spojena s poklesem teploty do záporných hodnot. Pro odhalení krystalizace či skelného přechodu lze použít metody termické analýzy, jako např. diferenční skenovací kalorimetrii. Cestou, jíž lze omezit krystalizaci v uchovávaných vzorcích je jejich dehydratace. Přitom je třeba brát v úvahu, že přílišná dehydratace rostlinných vzorků může vést k jejich poškození a ztrátě vitality. Proto musí být dehydratace šetrná k rostlinnému materiálu, ale zároveň dostatečná, aby byla maximálně omezena krystalizace vody v pletivech. Počátky rozvoje metod kryoprezervace révy vinné se datují do 90. let minulého století (Plessis et al. 1991 a 1993, Dussert et al. 1991). Velký pokrok v rozvoji těchto metod přinesly zejména práce týmu profesora Wanga (Wang et al., 2000 a 2002), které se zabývaly využitím vitrifikačních metod kryoprezervace s využitím kryoprotektivních roztoků. Tyto metody byly rozvíjeny v poslední době rovněž ve Francii (Marović et al. 2013), kde testovali kryoprotektivní roztoky PVS3 a PVS2. Zjistili, že využití roztoku PVS3 pro kryoprezervaci révy vinné je problematické, pro velkou citlivost explantátů révy k dehydrataci. Tuto citlivost explantátů vůči dehydrataci lze eliminovat, při vhodném způsobu dehydratace a snížení koncentrace roztoku PVS3 a s využitím metod termické analýzy, která odhaluje chování vody při dehydrataci a ultranízkých teplotách (Faltus et al. 2013). Cílem této práce bylo ověřit, jak různé odrůdy révy vinné reagují na jejich dehydrataci a jak s tím souvisí jejich citlivost na kryoprezervaci.
Text a foto Ing. Miloš Faltus, Ph.D., VÚRV, Praha
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 2/2015.
