Šeřík čínský (Syringa x chinensis WILLD. syn. Syringa rothoma - gensis hort.) není původem z Číny, jak by si někteří čtenáři mohli myslet. V domnění, že tento šeřík pochází z Číny byl pojmenován německým botanikem K. L. Willdenovem a to v roce 1796 a toto jméno mu už zůstalo a je dodnes platným botanickým jménem. Ve skutečnosti byl vypěstován ve Francii v roce 1777 v botanické zahradě v Rouen.
Vznikl z výsevu semen ze stříhanolistého šeříku Syringa laciniata, z něhož vznikli první kříženci, kteří dali vznik čínskému šeříku. Nejednalo se tedy o záměrné křížení, ale o přirozené hybridy mezi Syringa laciniata a Syringa vulgaris. Původně byl nazván jako Rouenský šeřík nebo Varinův šeřík, podle tehdejšího ředitele botanické zahrady. V odborných publikacích se někdy objevoval chybný údaj, že čínský šeřík byl vyšlechtěn zkřížením Syringa vulgaris x Syringa persica. Syringa x persica (šeřík perský) jak bylo později zjištěno je hybrid který vznikl ze Syringa laciniata s některou formou S. vulgaris nebo S. oblata.
Čínský šeřík svým habitem tenkého hustého větvení, užšími listy, vzdušným květenstvím má vzhled jemného keře. Tento hybridní druh je jeden z nejkrásnějších kvetoucích šeříků, které známe. Keře jsou
odspodu dobře ovětvené, hustšího, jemnějšího vzhledu. Tvar keře je zpočátku vzpřímeně kulovitý, později široce rozložitý s částečně převislými větvemi s výškou kolem 3 - 4 m. Keře čínského šeříku někdy se dožívají až 100 let a stále bohatě kvetou. Květy jsou světle růžovofialové, jednoduché, trubkovitě čtyřcípé, jemně vonné, v krásných velkých vzdušných latách. Kvete v květnu. Šeřík se vyznačuje každoročním bohatým květenstvím, protože má neplodné květy, které netvoří po odkvětu semenné tobolky. K cenným vlastnostem patří každoroční bohaté květenství, dlouhověkost, mrazuvzdornost, nevyžaduje řez ani
jinou pěstitelskou údržbu a prakticky neodnožuje. Proto se mu dává v sadovnických projektech přednost před šeříkem obecným (S. vulgaris) a jeho kultivary. Čínský šeřík se hodí hlavně do parků, případně do větší okrasné zahrady, kde má dostatek prostoru ať už jako solitéra nebo v rozvolněné skupině několika keřů. Rovněž je vhodný na živý plot. Živé ploty čínského šeříku ať už stříhané nebo volně rostoucí vytvářejí husté zelené stěny, které zvyšují půvab každého parku, případně okrasné zahrady. Doporučuje se i jako dřevina na zpevnění svahů. Vyžaduje dobrou půdu, hlinitou i těžší ale propustnou dostatečně vlhkou a zásaditou. Nejlépe kvete na plně osluněném stanovišti.
Čínský šeřík je možné rozmnožovat dřevitými řízky, běžnější s lepšími výsledky je množení v červnu zelenými řízky. Řízky pícháme do substrátu rašeliny s pískem do studeného pařeniště, kde dobře do podzimu zakoření. V tomto případě se jedná o šeříky pravokořenné, které jsou pro výsadbu nejvhodnější. Šeříky naštěpované na semenáči i při hlubším zasázení nedávají záruku, že svými podnožovými výběžky nebudou přidělávat práci s každoročním odstraňováním planiny. Čínský šeřík štěpovaný na Ligustrum vulgare (ptáčí zob) vysazujeme hlouběji, aby především naštěpovaná část vytvořila během několika let vlastní kořeny. Výhody pravokořenných keřů šeříku obecně spočívají hlavně ve vyloučení možnosti nežádoucího podrůstání podnoží a rychlejší nástup do období kvetení. Ve všech případech můžeme pravokořenné šeříky považovat za nejvýhodnější výsadbový materiál pro sadovnické použití.
Od tohoto šeříku existuje celá řada krásných kultivarů, které byly postupným šlechtěním a výběrem získány z nichž uvádím nejcennější. Jsou to např. S. x chinensis ’Alba’ s bělavými květy, S. x chinensis ’Metensis’ s květy světle levandulové barvy, S. x chinensis ’Bicolor’ vyšlechtil V. Lemoine v roce 1853, má bělavě levandulové korunní plátky s kontrastujícím malým, ale výrazným tmavě purpurovým okem, S. x chinensis ’Crayton Red’ s květy purpurovými, S. x chinensis ’Duplex’ s květy plnými, purpurově narůžovělými, S. x chinensis ’Saugeana’ s květy nachově červenými, dnes nejvíce rozmnožovaný kultivar v okrasných školkách, S. x chinensis ’President Hayes’, květy načervenale purpurové, vypěstoval V. Lemoine v roce 1889.
V našich okrasných školkách se většinou u čínského šeříku nerozlišují jednotlivé kultivary a pokud se množí, tak většinou pod označením Syringa x chinensis. U tohoto šeříku bychom měli získat pokud možno pravokořenné rostliny, u kterých není rozhodující výška výpěstku, ale spíše počet a síla výhonů. Pro výsadbu volíme sazenice prostokořenné s dobrým kořenovým systémem a vysazujeme je buď na podzim nebo brzy na jaře před rašením. Jednoleté přírůstky, které bývají většinou dlouhé je třeba na jaře zkrátit o 1/2 - 2/3.
