Jedle bělokorá patřila k významným dřevinám našich lesů, ale zhruba od 18. století docházelo k výrazné redukci jejího zastoupení, a to především v důsledku přechodu na pasečné hospodaření a znečištěním ovzduší. V současnosti se zastoupení této dřeviny v našich lesích opět zvyšuje. Zlepšení zdravotního stavu a regenerace jedle byla zaznamenána v celé střední Evropě a podle recentních poznatků většinou lépe odolává suchým epizodám než doposud dominantní smrk.
Vzhledem k nízkému podílu a ostrůvkovitému výskytu plodící jedle v našich lesích nelze všude účinně dosáhnout výraznějšího zvýšení jejího zastoupení pouze prostřednictvím přirozené obnovy. Umělá obnova tak bude hrát při zvyšování zastoupení jedle stále významnou úlohu.
Pro úspěšné vypěstování dostatečného množství sazenic je potřeba kvalitní osivo. Jelikož se semena jedle vyznačují fyziologickou dormancí (přechodné zastavení nebo omezení fyziologických procesů), je nutno u osiva před výsevem provést předosevní přípravu.
Jedním z řešení je použití půdních kondicionérů – hydroabsorbentů, a to buď aplikací do půdy, nebo aplikací na osivo. U sazenic mohou být také použity na ochranu kořenového systému. Jsou to pomocné půdní látky, které ve vodním prostředí silně bobtnají a vytváří stabilní gel.
Považují se za jedno z velmi perspektivních řešení pro zvýšení dostupnosti vody rostlinám. Jsou totiž schopny absorbovat vodu o hmotnosti 100násobku své hmotnosti, některé moderní až 400násobku. Voda je poté uvolňována rostlinám v době sucha a hydroabsorbent zůstává efektivní po dobu několika let.
Vědci z VÚLHM, v. v. i., se rozhodli provést experiment, jehož cílem bylo ověřit vliv aplikace hydroabsorbentu na vzcházivost semenáčků jedle při třech závlahových režimech. Výsledky publikovali v článku Vliv hydroabsorbentu na vzcházivost semenáčků jedle bělokoré.
Zdroj: VÚLHM
Úvodní foto: semenáček jedle bělokoré, autor Jan Řezáč
