Když jsem byl požádán redakcí časopisu o příspěvek zaměřený k pěstování hrnkových chryzantém, který by měl vyjít v říjnovém čísle, namítl jsem, že je to sice vrcholná doba chryzantém, ale také konec pěstování, alespoň kultur u nás běžných. A než začne zahradník myslet na založení nové kultury, říjnové číslo již bude založeno a neaktuální.
Takže pěstitelské rady a porady by měly podle mne přijít v pravou dobu, nejlépe asi na jaře nebo dokonce v létě. A proto je tento příspěvek jen takový povídavý. Následovat by však měly články „k něčemu“.
Psát o zahradních chryzantémách je snadné a zároveň obtížné. Snadné pro povrchního znalce, obtížné pro odborníka. Je to tak mnohotvárná kulturní rostlina, že existují odborníci na různé pěstební skupiny, protože ty se svými nároky a použitím výrazně liší.
Původ zahradních chryzantém je obestřen tajemstvím, jak tomu bývá u mnohých kulturních rostlin, které člověk zušlechťuje více než tisíc let. Je nesporné, že na jejich vzniku se podílelo více východoasijských druhů, ale spolehlivě se uvádí pouze Dendranthema indicum (syn. Chrysanthemum indicum). Ve své původní formě nenápadná žlutá kopretinka, která nemá s kulturními odrůdami zdánlivě nic společného. Snad až na to, že patří do čeledě hvězdnicovitých či složnokvětých. Ani případné další druhy, které mohly být do rodokmenu zahradních chryzantém vtaženy, nejsou o mnoho atraktivnější. Vždy jsou to drobné kopretiny s jednoduchými úbory, když ne ve žluté, tedy v bílé a snad i v růžové barvě. To, co se s nimi stalo do dneška, je dílem člověka, zahradníka šlechtitele, který podchytil mutace a dalším křížením a výběrem dosáhl současnou různorodost. A to nejen ve tvaru, velikosti a barvě úborů, ale i v habitu a v řadě fyziologických vlastností. Cílevědomé šlechtění začalo před více než tisíci lety v Číně a v Japonsku. První výpěstky čínských a japonských zahradníků daly základ všem typům dnešních chryzantém. Do Evropy byly dovezeny v 17. století a šlechtit se zde začaly až v 19. století. Zprvu to byly především velkokvěté odrůdy pro normální pěstování k řezu i v květináčích. V dnešním sortimentu se ještě ojediněle vyskytují odrůdy z konce 19. století, např. ´Blanche Poitevine´ a ´Rayonnant´. S rozšiřováním řízeného pěstování od poloviny 20. století se začal měnit sortiment a šlechtitelské cíle. Začátky řízeného pěstování chryzantém k řezu i v květináčích v Evropě jsou spojeny s americkými odrůdami. Po roce 1970 se vyšlechtilo v Evropě velké množství odrůd pro řízené pěstování a další byly dovezeny z USA. Do pozadí ustoupilo šlechtění odrůd pro normální pěstování až na skupinu drobnokvětých hrnkových chryzantém (Multiflora).
Sortiment odrůd chryzantém a jejich použití jsou mimořádně široké. Třídí se podle různých hledisek do mnoha skupin, ale tyto skupiny nejsou ostře ohraničené. Podle zimovzdornosti je lze dělit na odrůdy v našich klimatických podmínkách spolehlivě zimovzdorné, které se uplatňují jako trvalky, a na odrůdy nedostatečně zimovzdorné, které se pěstují v zakrytých prostorách nebo i venku z každoroční nové výsadby. Odrůdy pěstované v zakrytých prostorách se dále dělí na odrůdy pro normální pěstování a odrůdy pro řízené pěstování. Odrůdy pro normální pěstování rostou v podmínkách přírodní délky dne a podle ranosti vykvétají v období od července do prosince. Odrůdy, které vykvétají do začátku až poloviny října a jsou dostatečně odolné k povětrnostním vlivům, se mohou pěstovat na venkovních plochách, na zakrytých nevytápěných plochách nebo se zakrývají jen v době kvetení. Odrůdy pro řízené pěstování mají vyhraněnou fotoperiodickou reakci. Podle rychlosti vývinu květů se pak zařazují do tzv. reakčních skupin a jsou vhodné pro pěstování v různých termínech roku nebo dokonce pro celoroční pěstování ve sklenících. Všechny odrůdy pro řízené pěstování lze pěstovat v normální kultuře, tedy v přírodní délce dne. Vykvétají ovšem potom podle reakční doby odrůdy (ranosti) až od konce října do prosince. Pro venkovní pěstování v našich klimatických podmínkách proto nepřicházejí v úvahu. Podle prezentace a použití se chryzantémy dělí na odrůdy hrnkové nebo k řezu květů. Některé odrůdy k řezu se mohou použít při vhodné pěstební technologii pro řízené pěstování v květináčích.
Jaká je dnes situace v pěstování chryzantém u nás? Vyplývá to z celkové situace v naší květinářské výrobě. Neexistující specializace a špatné technické podmínky vylučují kvalitní celoroční produkci řízených chryzantém k řezu. Pokud se v malém rozsahu pěstují, tak jen k určitým, především podzimním termínům. O mnoho lepší není ani situace v pěstování řízených hrnkových chryzantém. Termínování k pozdně jarním a letním termínům je zcela ojedinělé, trochu více se řídí kvetení hrnkových chryzantém k tradičním podzimním termínům. Poněkud jiná je situace v normálním pěstování, které nevznáší větší nároky na technické zařízení. Velkokvěté chryzantémy k řezu v září a v říjnu jsou stále poměrně dobrou a importem méně ohroženou komoditou. Podobně i hrnkové chryzantémy skupiny „Multiflora“ , a to jak velké rostliny, tak i menší a levné zboží z pozdnějších kultur ve skleníku. Navíc se zdá, že obliba velkých rostlin v květináčích vzrůstá a obyvatelstvo si jimi po americkém způsobu zkrášluje blízké okolí příbytků v době, kdy již toho mnoho nekvete. Situaci se přizpůsobil i sortiment odrůd v tuzemsku množených a nabízených. Pokud pěstitel řízených drobnokvětých odrůd k řezu trvá na moderních odrůdách, musí sadbový materiál nakoupit v zahraničí. Sortiment hrnkových odrůd pro řízené pěstování může uspokojit většinu pěstitelů, kteří jsou ochotni se s ním seznámit. Výjimkou jsou snad odrůdy s jednoduchými úbory. Sortiment odrůd pro normální pěstování k řezu, tedy podzimních velkokvětých i drobnokvětých chryzantém, je více než dostatečný a odrůdy jsou v dobrém zdravotním stavu. Lze tvrdit, že tak široký sortiment nemají mnohé renomované zahraniční firmy. Rovněž ve skupině drobnokvětých hrnkových chryzantém pro normální pěstování (Multiflora) máme velmi slušný sortiment domácích odrůd, které snesou srovnání v mezinárodním měřítku.
Chryzantémy jsou složité hybridní rostliny, nečistokrevné, heterozygotní. Má-li se zachovat charakter odrůdy, musí se množit vegetativně. V nabídce některých semenářských firem se sice objevují chryzantémy ze semene, ale to je bezvýznamná záležitost, zajímavá snad pro amatéry. Z pěstitelského hlediska je vegetativní rozmnožování chryzantém řízkováním poměrně snadné a radostné. Při správném postupu poskytují matečné rostliny dostatek řízků, mají poměrně vysoký množitelský koeficient. Nezakořenělé řízky lze až tři týdny skladovat v chladírně a zakořeňování je rychlé a většinou bezproblémové. Obtížné a méně radostné je však udržování dobrého zdravotního stavu. Chryzantéma je velmi přitažlivá pro téměř všechny známé živočišné škůdce, trpí řadou nepříjemných chorob, od virových přes bakteriální po houbové. Produkce kvalitních mladých rostlin vyžaduje odborné zázemí, zajištění vysoké úrovně hygieny a možnost testování zdravotního stavu výchozích množitelských materiálů. Matečné rostliny se udržují v dlouhodenních podmínkách trvale ve vegetativním stavu a nesmí založit poupata. Problémy jsou pouze s některými ranými odrůdami pro normální pěstování, které nemají vyhraněnou fotoperiodickou reakci a zakládají poupata bez ohledu na délku dne. V této souvislosti je třeba varovat před nákupem mladých rostlin z neověřených zdrojů a před nekontrolovaným přemnožováním z přechovaných kvetoucích rostlin.
Informace k problematice pěstování hrnkových chryzantém ze skupiny „Multiflora“ byla uveřejněna v loňském listopadovém čísle (Informace pro zahradnictví 11/2001). Ve stejném čísle byl také článek o nebezpečné karanténní chorobě bílé rzi chryzantémové. V nedaleké budoucnosti bych rád odpověděl v několika málo příspěvcích pěstitelům chryzantém-čtenářům časopisu Zahradnictví na nejčastější otázky, se kterými se ze strany pěstitelů setkávám.
