Menu
e-shop
Zatímco se svět snaží omezit emise skleníkových plynů, vědci upozorňují na často přehlížený faktor: schopnost krajiny přirozeně ukládat uhlík. Nový výzkum ukazuje, že dlouhodobě chráněné louky mají výrazně vyšší kapacitu ukládání uhlíku než běžně obhospodařované travní porosty. Studie tak přináší důležité poznatky nejen pro ochranu klimatu, ale i biodiverzity.
Vědci analyzovali 60 lokalit po celé České republice, vždy ve dvojici: chráněná louka a obhospodařovaná louka v jejím okolí. Zaměřili se na suché, mezofilní a vlhké louky a sledovali například zásoby půdního uhlíku, chemické vlastnosti půdy, biomasu nebo druhové složení rostlin. Součástí byla i analýza historického využívání krajiny sahající až do roku 1840. Výsledky jasně ukazují, že půda je klíčovým zásobníkem uhlíku – obsahuje ho více než atmosféra i veškerá vegetace dohromady. Způsob hospodaření tak zásadně ovlivňuje klimatickou stabilitu.
Chráněné louky ukládají významně více uhlíku, přestože neprodukují více biomasy než intenzivně využívané plochy. Rozhodující je nižší míra narušení ekosystému a dlouhodobá stabilita. Klíčovým zjištěním je, že ukládání uhlíku na chráněných loukách není přímo závislé na aktuální produkci biomasy. Naopak u obhospodařovaných ploch dochází k rychlejšímu koloběhu – uhlík se zde rychleji ukládá i uvolňuje. Chráněné ekosystémy tak fungují jako stabilnější uhlíkové rezervoáry. Zajímavostí je, že nejvíce uhlíku ukládají suché louky. Důvodem mohou být hlubší kořenové systémy, pomalejší rozklad organické hmoty a efektivnější využití uhlíku půdními mikroorganismy.
Ačkoliv mají chráněné louky vyšší druhovou rozmanitost, samotný počet druhů nehraje hlavní roli. Rozhodující jsou funkční vlastnosti rostlin, jako je:
Právě tyto vlastnosti určují, jak efektivně se uhlík ukládá do půdy a jak stabilní tyto zásoby budou.
Studie potvrzuje význam tzv. přírodě blízkých řešení (nature-based solutions). Travní porosty globálně ukládají až třetinu suchozemského uhlíku, a jejich ochrana tak představuje významný nástroj v boji proti změně klimatu.
Pro praxi z toho vyplývá několik zásadních doporučení:
Chráněné louky se tak ukazují jako efektivní a vědecky podložený nástroj, jak zvýšit ukládání uhlíku a zároveň posílit odolnost krajiny. Ochrana přírody zde jasně vystupuje nejen jako otázka biodiverzity, ale i jako důležitý pilíř klimatické stability.
Zdroj: Výzkumný ústav pro krajinu, v. v. i.
