Choroby tykvovité zeleniny

K nejčastěji pěstované tykvovité (dýňovité, Cucurbitaceae) zelenině patří především okurky (Cucumis sativa). V menším rozsahu se u nás pěstují nejrůznější tykve (Cucurbita), především t. obecná (C. pepo), z níž se u nás pěstují nejvíce cukety, kabačky, patisony a t. olejná, dále pak t. velkoplodá (C. maxima). Velmi sporadicky je pěstována tykev muškátová (C. moschata) , t. fíkolistá (C. ficifolia), meloun cukrový (C. melo) a meloun vodní (lubenice obecná, Citrullus lanatus).

Virózy
Z virových chorob je nejznámější a nejzávažnější virová mozaika okurky (Cucumber mosaic virus – CMV). Na listech a plodech okurek způsobuje rozptýlenou mozaiku a slabé deformace. Virózní plody jsou různě deformované, strakaté a menší velikosti. Při silnější infekci může dojít i k vadnutí až uhynu celých rostlin. Vysoké letní teploty mohou způsobit dočasné omezení (maskování) příznaků. Viróza se přenáší nejen pomocí hmyzích vektorů, ale i mechanicky, např. při vyštipování bočních výhonů nebo při sklizni plodů, ale dokonce i při pouhém procházení porosty. Nepřímá ochrana spočívá v likvidaci vektorů, v omezení vstupu do porostů a v náhradě „vyštipování“ za „vylamování“, při kterém nedochází k přímému kontaktu ruky s ranou. Některé novější odrůdy jsou již vůči této viróze odolné.
V posledních letech v některých oblastech způsobuje značné škody i virová žlutá mozaika cukety (Zucchini yellow mosaic virus – ZYMV). Pro tu je nejtypičtější tvorba hrbolatých plodů a mozaikovité a tmavozeleně puchýřnaté listy. Konce výhonů jsou většinou úzce šlahounovité. Napadá všechny druhy tykvovité zeleniny. V našich klimatických podmínkách virus přezimuje na některých plevelných rostlinách (dokázáno to je u heřmánkovce přímořského, jetele plazivého a ptačince žabince) a přenášejí ho mšice. V náchylnosti jednotlivých odrůd jsou poměrně významné rozdíly.
Podobné příznaky na listech způsobuje i virová mozaika vodního melounu (Wattermelon mosaic virus – WMV). I v tomto případě virózu přenáší nejen více než 20 druhů mšic, ale snadný je i mechanický přenos. Napadá prakticky všechny tykvovité plodiny, ale i některé vytrvalé plevele (zvláště z čeledi Malvaceae a Chenopodiaceae) a vytrvalé vikvovité plodiny (jetele, vojtěšku), na kterých virus přezimuje nejčastěji. Viróza se vyskytuje zvláště během teplého letního počasí.

Ústup bakteriální skvrnitosti
Bakteriální skvrnitost, kterou způsobují bakterie Pseudomonas syringae pv. lachrymans, napadá prakticky všechny u nás pěstované druhy tykvovité zeleniny, nejvíce však polní okurky. Její význam však od doby výskytu závažnější plísně podstatně poklesl. U vzcházejících rostlin se projevuje odumíráním semenáčků a na starších rostlinách se na listových čepelích, ale i na řapících, lodyhách, květech a plodech, vytvářejí nepříliš veliké, skvrny, často ohraničené nervaturou. Skvrny jsou zpočátku vodnaté či olejovité, postupně však žloutnou a zasychají. Na spodní straně listových skvrn a na povrchu ostatních skvrn se za deštivého počasí nebo za vysoké vzdušné vlhkosti vytvářejí kapky mléčně zbarveného bakteriálního slizu. Po zaschnutí se kapky přeměňuje v bílé nebo stříbřité povlaky (šupinky, nebo souvislé krusty). Počet skvrn a jejich velikost postupně narůstá, skvrny splývají a napadené pletivo na listových skvrnách vypadává. Silněji napadené listy jsou roztrhané a roztřepené. V konečné fázi napadené listy usychají. Na plodech jsou skvrny propadlé, většinou s následnými hnilobami, které jsou způsobeny druhotnými mikroorganismy. Napadené plody jsou často deformované. Hlavním zdrojem choroby jsou povrchově infikovaná semena pocházející z napadených plodů. Dalším zdrojem jsou napadené posklizňové zbytky, ve kterých mohou bakterie zůstávat vitální po dobu dvou až tří roků. Za vegetace se choroba rozšiřuje vodními kapkami (při dešti nebo závlaze), hmyzem, na rukou pracovníků (především při sklizni), ale i jen lidmi a zvěří procházejícími porosty. Do rostlin se bakterie dostávají průduchy, hydatodami, mechanickými poraněními, ale pomocí opylovačů i přes květy. Výskyt choroby podporuje deštivé počasí, vyšší teploty přes den a chladné noci. Nepřímá preventivní ochrana spočívá v používání zdravého osiva, střídání plodin v osevním postupu (minimálně tříletý odstup mezi tykvovitými plodinami), pěstování na slunných a vzdušných lokalitách, využívání vertikálního vedení rostlin, v desinfekce nářadí, šetrné závlaze, v omezení pohybu a kultivačních prací v porostech (především po dešti a za rosy) a v odstraňování napadených rostlin nebo jejich částí. Pouze omezený (brzdící, bakteriostatický) účinek mají přípravky na bázi mědi (Flowbrix, Funguran-OH 50 WP, Champion 50 WP nebo Kuprikol 50), přičemž některé odrůdy, především rychlených okurek, mohou být za určitých podmínek k těmto přípravkům citlivé.

Nejzávažnější je plíseň okurky
Již 25 let je bezesporu nejzávažnější chorobou okurek plíseň okurky (Pseudoperonospora cubensis). V naších podmínkách napadá kromě okurek jen cukrové melouny. Na listech se vytvářejí nejprve světlezelené, později žluté skvrny, které jsou většinou ohraničeny listovou nervaturou. Za vlhkého počasí (především po ránu) jsou spodní strany skvrn pokryty černým povlakem fruktifikující houby. Počet skvrn i jejich velikost se postupně zvětšuje, listy zasychají a napadené rostliny odumírají. Přezimování patogena v našich podmínkách zatím nebylo dokázáno a výtrusy se do střední Evropy každoročně šíří vzdušnými proudy z oblastí, kde se hostitelské rostliny pěstují celoročně (především z jihovýchodní Evropy a Blízkého Východu). Ve střední Evropě jsou výtrusy většinou dříve než jsou zaznamenány první výskyty plísně v porostech, protože k infekcím hostitelských rostlin dochází až při vhodných klimatických podmínkách. K těm patří zejména přítomnost vody (dešťové kapky, rosa) na rostlinách po dobu minimálně šesti hodin. K epidemickému šíření pak dochází v případech, kdy teploty přes den jsou nad 20 °C a v noci pod 15 °C. Ochrana proti této závažné chorobě je účinná pouze za předpokladu, že je komplexní, tzn. že musí v průběhu jedné vegetace zahrnovat co nejširší počet jednotlivých ochranných opatření. V prvé řadě je třeba používat k pěstování dostatečně tolerantní („odolné“) odrůdy. Další opatření musí vést k tomu, aby rostliny plodily co nejdříve, aby co nejvíce plodů bylo sklizeno ještě před příchodem epidemie. K nim patří včasné výsevy a výsadby, používání plastických hmot (netkané textilie, nízké foliové tunely nebo pásky fólií nad výsevnými řádky) a kvalitní výživa a závlaha. Pěstování rostlin z předem předpěstované sadby vegetaci většinou neurychluje, a to z důvodu přesazovacího šoku. Důležitá jsou opatření, která mají za úkol omezit dobu ovlhčení rostlin. Z tohoto důvodu je třeba okurky pěstovat na slunných a vzdušných místech, pokud možno co nejdále od vodních ploch a toků. Výskyt plísně významně snižuje i vertikální pěstování, vhodná závlaha a větrání skleníků a fóliovníků. V případech, že pominou podmínky potřebné pro šíření choroby, je třeba porosty okamžitě zavlažit a přihnojit, nejlépe formou listové výživy. Tím se urychlí regenerace poškozených porostů a ty pak většinou ještě určitou dobu plodí. Velmi důležitou součástí ochrany je použití vhodných fungicidních přípravků. Z fungicidů k tomuto účelu registrovaných a povolených je třeba dávat přednost nejen biologicky nejúčinnějším, ale i těm, které mají krátkou ochrannou lhůtu. V současné době těmto požadavkům vyhovují např. přípravky Aliette 80 WG, Aliette 80 WP, Curzate K, Ortiva, Previcur 607 SL a Proplant. Všechny uvedené přípravky mají ochrannou dobu pouhé 3 dny. Takto krátkou ochrannou lhůtu mají i přípravky na bázi metalaxylu-M (Ridomil Gold MZ Pepite, Ridomil Gold MZ 68 WP a Ridomil Gold Plus 42,5 WP), avšak často je již v tomto případě uváděna rezistence patogena. S ošetřením je třeba začít včas, tzn. před výskytem choroby a pokračovat v ní nejlépe na základě signalizace.

Na rychlených okurkách
Padlí na tykvovité zelenině způsobují dvě mikroskopické polyfágní houby Sphaerotheca fuliginea a Golovinomyces cichoracearum. Vyskytuje se především až ve druhé polovině vegetace a to jako bílé moučnaté skvrny na všech nadzemních částech, především však na listových čepelích. Skvrny se postupně zvětšují, až vytváří souvislé bílé povlaky. Na povlacích houby se v pozdějších fázích vytvářejí drobné černé plodničky. Napadené listy rostou pomaleji, žloutnou a usychají. Silně napadené rostliny hynou. Padlí je významné především u náchylných odrůd skleníkových okurek a jen v některých letech i u okurek polních. U ostatních druhů tykvovité zeleniny jsou v citlivosti vůči padlí velmi výrazné rozdíly. Původci padlí přežívají na napadených částech rostlin ve formě plodniček nebo kontinuálně na živých rostlinách. Pro výskyt a šíření choroby je optimální nízká nebo kolísavá vlhkost vzduchu, teploty nad 22 °C, nadbytek dusíku a nedostatek světla (husté prosty). K preventivním opatřením především patří výběr odolnějších odrůd, odstraňování posklizňových zbytků, likvidace plevelů a ve sklenících omezení poklesů vzdušné vlhkosti. U všech druhů tykvovité zeleniny, zejména při prvních příznacích, je možné k postřiku použít přípravky na bázi síry (Sulikol K, Kumulus WG) a olejů a lecitinu (Bioan, Bioblatt - Mehltaumittel, Bioton). Přípravek Ortiva je možné použít u okurek a cuket. Jen na skleníkové okurky je povolen přípravek Rubigan 12 EC, avšak jen do spotřebování jeho zásob (nejpozději do 30. června 2010) a k zálivce rostlin přípravek Topsin M 70 WP.
Rychlené okurky jsou poměrně často postihovány vadnutím rostlin, jehož příčinou může být několik druhů půdních hub, především Fusarium oxysporum, F. solani, Pythium aphanidermatum, Sclerotinia sclerotiorum a Verticillium spp. Každá z nich sice způsobuje trochu jiné poškození kořenů nebo kořenových krčků, ale ve všech případech konečným projevem je postupné a nevratné vadnutí rostlin. Výskyt a šíření vadnutí podporuje nadměrná půdní vlhkost, teplota půdy nad 30 °C a sadba vypěstovaná při nadbytku dusíku a nedostatku světla. Vadnutí rostlin podporuje i výsadba přerostlé sadby a prudké kolísání teplot. Základem ochrany je používání zdravé (neinfikované) zeminy a pěstebních substrátů, tepelná (propařování) nebo chemická (Basamid Granulát, Captan 50 WP, dusíkaté vápno, Merpan 50 WP) desinfekce půdy a pěstebních substrátů, dostatečné větrání skleníků a fóliovníků, stínění porostů a vhodná závlaha. Důležité je včasné a důsledné odstraňování posklizňových zbytků. K přímé chemické ochraně ve formě zálivky je v současnosti možné použít pouze přípravek Proplant, avšak ten je účinný jen v případě, že původcem vadnutí je houba Pythium aphanidermatum. Pravděpodobně současnou nejúčinnější ochranou je roubování okurek na tykev fíkolistou.
Mechanicky poraněné rostliny nebo mladé plůdky jsou občas napadány šedou hnilobou (dříve plísní šedou, botrytidou), jejíž původcem je saproparazitická polyfágní houba Botryotinia fuckeliana (anam. Botrytis cinerea). Někdy přechází infekce na plody ze suchých ale neopadlých květů, a proto se často vyplácí tyto zbytky květů včas ručně odstraňovat. Proti této chorobě bylo účinné ošetření přípravkem Rovral Flo, avšak ten již se nesmí uvádět na trh a případné jeho zásoby je možné je používat jen do 31. července 2010. Kromě tohoto přípravku je pro tento případ povolen i biopreparát Trichodex.
Jen pro úplnost je třeba se zmínit ještě o nekróze listů a stonků a černé hnilobě plodů (Didymella bryoniae), jejíž výskyt je však většinou překrýván nebezpečnější plísní a proto větší škody způsobuje jen u podzimních rychlených kultur. Proti této chorobě je možné použít přípravek Rovral Flo, avšak opět jen do 31. července 2010. Proti suché skvrnitosti listů okurky (Corynespora cassiicola) a gumóze plodů okurky (dříve čerň okurková – Cladosporium cucumerinum) je již většina novějších odrůd dostatečně odolných.