Choroby kořenů miříkovité zeleniny

Z chorob kořenů mrkve je celosvětově nejčastější a nejzávažnější černá hniloba kořenů mrkve, kterou způsobuje houba Alternaria radicina, dříve známá pod názvem Stemphylium radicinum. Škodí především na mrkvi, ale i na celeru, petrželi, pastináku, fenyklu, kmínu, kopru, ale i na některých dalších druzích čeledi miříkovitých.

Tato houba je i jedním z původců padání klíčních rostlin a současně méně významné skvrnitosti listů, řapíků, lodyh a květenství. Symptomy na nadzemních částech se podobají napadení houbou Alternaria dauci, které v našich podmínkách je častější a závažnější. Největší škody však houba Alternaria radicina způsobuje na vyvinutých kořenech, kde vznikají černé propadlé skvrny, které se postupně rozšiřují jak do šířky, tak do hloubky. Napadené pletivo vypadá jako zuhelnatělé. Skvrny se mohou vyskytnou kdekoliv na povrchu kořenů, avšak nejčastěji je to na vrcholcích kořenů („hlavách“), ale velmi často i jejich špičkách. V případě napadení celeru jsou na povrchu bulev rezavě hnědé trhliny. Velmi podobné příznaky jsou však častěji způsobovány i houbou Phoma apiicola. Hlavním zdrojem šíření choroby jsou infikovaná semena, dále pak napadené kořeny a posklizňové zbytky. Za vegetace se choroba šíří především za vlhkého počasí. Z nadzemních částí přechází infekce na kořeny smýváním dešťovou nebo zálivkovou vodou. Při skladování se choroba šíří zejména na mechanicky poškozené a nebo fyziologicky přezrálé kořeny, a to zejména za nevhodných podmínek skladování. V nepřítomnosti hostitelské rostliny může patogen žít až sedm let saprofyticky na rozkládajících se rostlinných zbytcích. Základem preventivní ochrany je volba vhodných odrůd určených pro dlouhodobější skladování, důsledné dodržování osevních postupů (hostitelské rostliny na stejném pozemku nepěstovat dříve než za čtyři roky) a skladování jen fyziologicky nepřezrálých, zdravých a mechanicky nepoškozených kořenů, a to v optimálních podmínkách, kterými je teplota 0 až 1 °C, vlhkost vzduchu 90 až 95 % a středně intenzivní větrání. Z chemické ochrany je účinné moření osiva přípravky Captan 50 WP nebo Merpan 50 WP. V semenných porostech je možné za vegetace použít pouze přípravky na bázi mědi (Champion 50 WP, Funguran-OH 50 WP, Kuprikol 50, Kuprikol 250 SC) a nebo mancozebu (Dithane DG Neotec, Dithane M 45, Novozir MN 80 New).

Polyfágní patogeni
Kromě houby Alternaria radicina mohou skládkové hniloby způsobovat i další houboví patogeni. Příznaky těchto hnilob jsou závislé na jejich původcích. Šedá hniloba (dříve plíseň šedá) je ve většině případů doprovázena tvorbou výrazně šedého porostu polyfágní houby Botryotinia fuckeliana (anamorfa Botrytis cinerea). Na počátku skladování se však nejprve objevují snadno rozeznatelné tmavé skvrny bez povlaku mycelia houby. Napadené pletivo se pak rychle pokrývá hustou šedou „plísní“ (v chladných podmínkách může mycelium zůstat bílé), ve které se někdy vytváří černá sklerocia.
V případě bílé hniloby kořenů je původcem další polyfágní houba Sclerotinia sclerotiorum, jejíž mycelium je husté, bílé, vatovité a většinou se v něm vytvářejí poměrně veliká černá sklerocia. Pletiva pod myceliem se přeměňuje v měkkou kašovitou hmotu.

Fialové a modré zbarevní
Méně častou, ale barevně výraznou je fialová hniloba kořenů. Původcem je houba Helicobasidium brebissonii – dříve H. purpureum (anamorfa Rhizoctonia crocorum, dříve R. violaceae ). Pro tuto hnilobu je typická tvorba sametového tmavě fialového porostu houby a fialové zbarvení vnitřních pletiv.
Z “barevných” hnilob je třeba se ještě zmínit o modré (peniciliové) hnilobě kořenů, jejímž původcem jsou některé druhy houby Penicillium a hnědé hnilobě kořenů mrkve, jejímž původcem je houba Mycocentrospora acerina.
Dalším původcem chorob kořenů je i houba Thanatephorus cucumeris (anamorfa Rhizoctonia solani), která způsobuje na kořenech tmavohnědé propadlé skvrny. Původce je především známý z hlíz bramboru, kde způsobuje známou vločovitost, dříve nazývanou jako kořenomorka. V posledních letech se na kořenech pastináku (ale i kopru) můžeme setkat s hnilobou způsobovanou houbou Intersonilia pastinaccae. V souvislosti s prodejem prané balené mrkve se i u nás rozšiřují nové choroby jako je kráterovitá hniloba (Athelia arachnoidea, anamorfa Rhizoctonia carotae) a povrchové černání kořenů (Chalara thielaviodies a Thielaviopsis basicola – anamorfa Chalara elegans). Původců hnilob kořenů mrkve a petržele může být i více a většinou jsou mezi sebou těžce odlišitelné. Proto jejich přesná identifikace vyžaduje laboratorní vyšetření. Ochrana proti všem těmto druhům skládkových chorob je jako u černé hniloby kořenů mrkve.

Rzivost kořenů celeru
Na kořenech celeru je nejznámější chorobou korkovitost bulev celeru způsobovaná houbou Phoma apiicola. Choroba způsobuje značné ztráty především v průběhu skladování bulev celeru. Na kořenech a bulvách vznikají rezavě hnědé skvrny, podle kterých se choroba někdy nazývá „rzivostí kořenů celeru“. Skvrny se postupně zvětšují a napadená pletiva korkovatí a praskají. Následkem toho jsou napadené bulvy drobné, zaškrcené i jinak deformované. V napadeném pletivu se vytvářejí plodničky (pyknidy), které jsou nejzřetelnější na bázích listů vnějších (nejstarších) listů, která z toho důvodu vadnou. Napadená pletiva jsou často druhotně napadány mikrooganismy, především bakteriemi, které způsobují jejich mokrou hnilobu. Choroba se většinou vyskytuje již za vegetace, ale může se šířit i v průběhu skladování. Patogen přežívá na semenech a na posklizňových zbytcích, především kořenech. Výskyt choroby podporuje vysoká vlhkost a nižší teplota půdy, mechanické poranění rostlin a nevyvážená výživa (zejména nadbytek dusíku). Dostatek boru chorobu omezuje. Kromě celeru (bulvového, řapíkatého a listového) napadá v omezeném rozsahu i kořeny mrkve, pastináku, petržele a kmínu. Na kořenech petržele se však častěji vyskytuje symptomaticky velmi podobná abiotická (neparazitní) rzivost, která je většinou dávána v souvislost s nerovnoměrnou vlhkostí půdy a nevhodným půdní rekcí (pH). K nepřímé ochraně je možné počítat desinfekci pěstebních substrátů, výběr vhodných (nezamokřených) pozemků, střídání plodin (hostitelské plodiny na stejném pozemku nepěstovat dříve než za čtyři roky), pozdnější výsadby, především v prvních fázích růstu omezení zálivky, likvidace posklizňových zbytků, používání zdravého osiva a optimální podmínky pro skladování (teplota 0 až 1 °C, vlhkost vzduchu 90 až 95 % a středně intenzivní větrání vč. omezení kondenzace vody na povrchu bulev). Přímá ochrana není pro tento případ u nás vypracována.

Bakteriální choroby
Z bakteriálních chorob je třeba se zmínit o bakteriální měkké hnilobě, jejímiž původci jsou bakterie z rodu Erwinia (především Erwinia carotovora pv. carotovora) a popř. i z rodu Pseudomonas. Tyto bakterie jsou příležitostní parazité, kteří většinou nedokážou napadnout zdravé nepoškozené rostliny. Hniloba se vyskytuje jak v průběhu vegetace, tak především až v průběhu skladování. Enzymatickým rozkladem buněčných stěn dochází ke zvodnatění pletiv a postupně k typické měkké (kašovité) hnilobě kořenů a bulev, doprovázené nepříjemným zápachem. Původci této hniloby jsou polyfágové, tzn. že jsou schopni poškozovat dužnaté části prakticky všech rostlinných druhů. Ze zelenin je nejvíce poškozována brukvovitá zelenina, kořenová zelenina, cibule, paprika, rajčata, plody tykvovité zeleniny, ale i ostatní druhy. Měkká bakteriální hniloba patří k nejdůležitějším hnilobám skladovaných a přepravovaných rostlinných produktů. Šíří se hmyzem (bakterie jsou v jejich zažívacím ústrojí – např. pochmurnatka mrkvová), závlahovou vodou, vodou používanou k mytí a na nářadí a strojích. Do rostlin nebo uskladněných produktů pronikají především v místech poranění (mechanická poškození, po poškození mrazem, hmyzem, mikroskopickými houbami, háďátky, hlodavci apod.), ale mohou do nich pronikat i průduchy. Bakterie jsou však schopny přežívat i saprofyticky na organických zbytcích v půdě nebo i ve skladovacích prostorách. Rozvoj mokré bakteriální hniloby podporují zejména vyšší teploty, přítomnost vody na povrchu pletiv a mokré půdy. Základem ochrany jsou preventivní opatření, jako nepěstování ve vlhkých půdách, nepřehnojování dusíkem, vhodný způsob závlahy, střídání plodin, šetrná sklizeň, nízké teploty (pod 4 °C) při skladování, neskladování fyziologicky přestárlých kořenů a včasné a důsledné odstraňování napadených rostlin nebo jejich částí. Ty by pak nikdy neměly přijít do kompostů. Přepravovat a skladovat je třeba pouze suché výpěstky. K přímým způsobům ochrany je možné počítat tepelnou a chemickou dezinfekci půdy a pěstebních substrátů a před naskladněním zajištění možnosti vytvoření hojivého pletiva na mechanicky poškozených částech.