Kořenový systém lze chápat jako statickou a nutriční základnu všech rostlin, včetně dřevin. Jakékoli narušení kořenového systému se projeví ve změně funkční stability celého stromu. Zdravotní stav kořenů v řadě parametrů vysvětluje příčiny chřadnutí dřevin.
Změna vnějších podmínek a následné změněné parametry vnitřní rovnováhy ve vztahu ke koruně stromu přímo či nepřímo ovlivňují rhizosféru. Změny zdravotního stavu jsou provázeny až destrukcí symbiotických mykorrhiz s následným zhoršením výživy stromu. Na poškození kořenů poté reagují zvýšenou aktivitou mj. dřevní houby. Vnějším projevem jsou různé symptomy převážně nespecifického chřadnutí až po totální destrukci kořenového systému s rizikem pádu stromu.
Metody zjišťování zdravotního stavu
Diagnostika zdravotního stavu kořenového systému využívá vesměs pouze nepřímé symptomatologické metody. Přímé vyšetření kořenů jejich vyzvednutím a očištěním je prakticky realizovatelné pouze u semenáčků a sazenic, v menší míře i v kulturách. U dospělých stromů je možno na stav kořenového systému usuzovat pouze z přítomnosti doprovodných symptomů, pomineme-li ovšem destruktivní metody. Z exaktních metod je využívána mimo jiné elektrodiagnostika. Interpretace naměřených výsledků je však obtížná. Vodní režim rostliny je významně ovlivněn zdravotním stavem kořenů. Z tohoto hlediska je možno orientačně posoudit funkčnost kořenového systému měřením parametrů transpiračního proudu. Staticky je možno posoudit ukotvení stromu tahovými zkouškami.
Poškození vodním režimem
Výrazná část projevů tzv. chřadnutí dřevin pramení právě z disfunkce kořenového systému a jeho neschopnosti zajišťovat, resp. plně zajišťovat základní funkce. Vedle prostého mechanického kotvení stonku, resp. kmene u dřevin, je kořenový systém vysoce metabolicky aktivní. Primární příčinou narušení funkce kořenového systému je v naprosté většině případů buď nedostatek, nebo naopak nadbytek vody, kdy jsou v důsledku hypoxie poškozeny parenchymatické buňky kořenů. Je paradoxní, že oba extrémy, tj. nedostatek, případně trvalý nadbytek vody, se projevují symptomaticky stejně – prosycháním koruny. Zatímco v případě nedostatku vody má prosychání spíše chronický průběh a jde o proces vesměs reverzibilní, druhý extrém je charakteristický náhlým průběhem.
Anaerobní podmínky
Provzdušňování půdního horizontu zabraňují rovněž navážky nad kořenovým systémem. I zde reagují dřeviny citlivě na vzniklé anaerobní podmínky. Jmenovitě je možno zmínit lípy, javory, peckoviny aj. Tuto skutečnost je nutno zohlednit především při projektování terénních úprav v blízkosti stromů. V městském prostředí netrpí dřeviny ani tak nedostatkem vody, jako panujícími anaerobními poměry, které jsou umocňovány úniky metanu, případně sirovodíku a vysokými koncentracemi solí. Příznaky poškození kořenového systému náchylných dřevin vysokými koncentracemi solí mohou být prakticky shodné se známým poškozením kořenového systému václavkou. Výrazné projevy žloutnutí až reznutí jehlic, například u Picea omorica v jarních a časně letních měsících, mohou být neprávem přičítány václavkám. Především u exotických dřevin je riziko spojeno rovněž s vymrzáním kořenů. V extrémních případech může tento typ poškození vést ve svém důsledku až k pádu stromu. Zamrzání a rozmrzání půdy v okolí kořenového systému pak může být posledním faktorem, které vede u stromů s poškozeným kořenovým systémem k jeho pádu.
Dřevní houby
Z biotických původců poškození kořenů je třeba zmínit dřevní houby. V současnosti je stále více diskutován význam plísní z rodu Phytophthora. Z kořenů lze však rovněž izolovat původce vaskulárních mykóz, včetně zástupců rodu Ophiostoma. Projevy chřadnutí mohou být rovněž důsledkem narušení mykorrhiz.
Přítomnost dřevních hub na kořenovém systému bývá často konstatována až po vyvrácení stromu, kterému předcházela dlouhodobá infekce kořenů. Z rozsáhlé plejády dřevních hub je pouze několik druhů specializováno na rozklad kořenů, resp. pařezové a oddenkové části stromů. K infekci dochází nejčastěji v důsledku mechanického poškozené báze kmene dřevin, případně jako důsledek příliš vysoké koncentrace živin, zvláště organického dusíku. Zásadním momentem prevence je tak ochrana báze kmene a především kořenových náběhů před poraněním. Původcem ran jako vstupních míst vzniku infekce je v městském prostředí nejčastěji poranění dopravními prostředky, sekačkami, odletujícími předměty, ošlapáváním apod. Také deformace kořenů postupně vedou ke zvýšené náchylnosti k chorobám. Péče o kořenový systém pří výsadbě je pak naprostým základem pro budoucí prosperitu dřeviny.
Text a foto doc. Dr. Ing. Libor Jankovský, Mendelova univerzita v Brně
Celý článek naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 9/2010.
