Šlechtěním mečíku se v Čechách a na Moravě od počátku minulého století zabývalo mnoha amatérských i profesionálních pěstitelů. Větší pozornosti se šlechtění tohoto rodu dostalo až od konce 60. let 20. století na šlechtitelské stanici v Heřmanově Městci a následně ve výzkumném ústavu v Průhonicích. Cílem šlechtění bylo získat nové barevné kombinace s rezistencí vůči patogenům.
První známé pokusy o křížení mečíků provedl roku 1806 Angličan William Herbert, jehož hybridy se ale nedochovaly. V roce 1823 James Colville uvádí první zdokumentovaný hybrid pod jménem Gladiolus x colvillei (G. tristis x G. cardinalis). Od té doby bylo po celém světě provedeno nespočet křížení. Světový sortiment mečíků zahrnuje přibližně 100 000 kultivarů. Mohutná květenství naprosté většiny odrůd mečíku je předurčují především k řezu květů do vazeb. Při použití v záhonech často vyžadují oporu, abychom předešli jejich poškození. Do skalek a trvalkových záhonů můžeme spíš uplatnit nízké euroasijské druhy.
Text a foto
Ing. Marián Šinko,
odbor šlechtění a pěstebních technologií,
VÚKOZ, v. v. i., Průhonice
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 2/2018.
