Neustálé vymýšlení nových technologií a postupů je v současnosti charakteristické snad pro všechny obory lidské činnosti. I časopis Zahradnictví se snaží přinášet informace o nových odrůdách, přípravcích, způsobech pěstování a podobně. Přesto mohou být zajímavé i informace z historie, zvláště jde–li o postřehy říšského ovocnářského inspektora z počátku dvacátého století, které se týkají prosperity českého ovocnářství.
Rakouská produkce ovoce v době před první světovou válkou ovlivňovala německý trh natolik, že se jí zabývali říšští ovocnářští inspektoři. Situaci dobře popsal například inspektor Janson v roce 1905, z jehož článku čerpá následující příspěvek.
Komory tyrolská a štýrská
Rakousko bylo tenkrát rozděleno na tři ovocnářské komory – Tyrolsko, Štýrsko a Čechy. Pro první z nich byla charakteristická velmi vysoká kvalita zejména jemného stolního ovoce, jehož export do celého světa znamenal pro tuto oblast vysoké zisky. Přesto měla tyrolská produkce velmi nepatrný vliv na německou výrobu. „Musíme zde přísně rozlišovat mezi ovocnářstvím v jižním Tyrolsku a jeho severní části“, píše inspektor Janson ve své zprávě. „Pouze jižní Tyrolsko přichází pro Německo v úvahu. Jeho ovocnářské plochy nejsou rozsáhlé, ale intenzita podniků a pečlivé využívání půdy často nízkými tvary poskytují značné sklizně“. V zemědělském ovocnářství, které se v této oblasti provozovalo na polích a vinohradech s podkulturou, se většinou vysazovaly polokmeny s výškou přes 1 m, zřídka více než 1,5 m. Dle dostupných údajů činilo roční průměrné množství pro vývoz do Německa 65 000 q (1 q = 50 kg pozn. red.). Hlavními překladišti byla města Bolzáno a Meráno. Ovocnářství v severním Tyrolsku zdaleka nedosahovalo takových kvalit jako na jihu, a proto vývoz do Německa z této oblasti nepřicházel v úvahu.
Největší význam pro Německo představovalo ovocnářství štýrské, zaměřené především na ovoce pro výrobu moštů (říšský trh byl nejvýznamnějším dovozcem ovoce ze Štýrska), i když i stolní odrůdy dosahovaly slušné kvality. Nízký objem vývozu stolního ovoce do Německa však významně ovlivnila kvalitní produkce z Čech.
Povidla z Čech
Velká část spisu inspektora Jansona se věnuje Českým zemím: „Největší vliv na přepravu ovoce v Německu však má České království, jehož hlavní ovocnářskou oblast představuje údolí Labe“, uvádí se ve zprávě. Samotné Čechy vykazovaly asi 20 mil. plodných ovocných stromů (asi 65 % tvořily peckoviny, 35 % jádroviny), které poskytovaly průměrnou roční sklizeň asi 600 000 hl (ovoce se dopravovalo v sudech pozn. red.) jádrovin a dvakrát tolik peckovin. Vývoz, který směřoval téměř výhradně do Německa, dosahoval výše asi 13 000 000 K. „Ovšem přepravuje se také často sušené ovoce a jako švestkové pyré v Čechách označované jako povidla, která tam nabyla většího významu než jablečné pyré v Porýní“, píše inspektor Janson.
Vliv vodních cest
Rozhodujícím faktorem pro vývoz do Německa byly před sto lety dopravní poměry tj. příležitosti k přepravě a výše dopravného. Výše dopravného na říšských železnicích byla tak vysoká, že dopravu ovoce omezovala a téměř až znemožňovala, a to zejména při větších vzdálenostech. Důvodem vyšší poptávky než nabídky ovoce na trhu tedy nebyl o jeho nedostatek, ale neschopnost dopravovat velká množství ovoce na větší vzdálenosti s nadějí na zisk.
„Sledujme z tohoto hlediska Čechy, jednu z evropských zemí nejbohatších na ovoce“, lze vyčíst ze stati říšského inspektora, „konzum uvnitř jeho hranic není vysoký, neboť velká města, která jsou vlastně jedinými odběrateli ovoce, zde zcela chybí. Morava také není velkým odběratelem a Dolní a Horní Rakousko lze dosáhnout pouze s velkými dopravními náklady. Jinak jsou Čechy obklopeny Německem. Poněvadž tento soused platí nyní převážně lepšími cenami než rakouský spotřebitel, který upřednostňuje levnější štýrské ovoce, není nic snazšího, než aby Čechy posílaly své ovoce do Německa. Do zahraničí se z Čech vyvážel téměř celý objem sklizně a z něj celých 92,5 % právě do Německa.“ Vhodným transportním kanálem pro export ovoce do Německa se stala vodní cesta Labe, protože plavba údolím, kterou musí překonávat lodě naložené ovocem, byla mnohem rychlejší a levnější než transport přes hory. Na Labi je také vysoká kupní síla lehce přístupných měst (např. Drážďany, Berlín, Lipsko, Magdeburg apod.). Přeprava po byla vhodná pro dopravu ovoce do průmyslové oblasti Saského království, jedné z nejhustěji osídlených oblastí Evropy. Jak velice ovlivnila možnost přepravy české ovocnářství a obchod, lze posoudit z toho, že právě ty kraje a okresy s nejlepším přepravním spojení byly v pěstování ovoce nejaktivnější. Jednalo se o litoměřický, lovosický, ústecký a děčínský okres, tedy místa snadno dostupná po vodě i železnici.
Česko–štýrská konkurence
Těmto příznivým poměrům Čech nemohlo Štýrsko konkurovat a i jeho vývoz moštového ovoce byl absolutně závislý na výsledku sklizně v jižním Německu, ve Švýcarsku a na produkci v Čechách. Štýrsko mohlo do Německa vyvážet s dobrým úspěchem, pouze za předpokladu vysokých cen a nízké sklizně ve Švýcarsku. Ceny ovoce jsou byly ve Štýrsku většinou cenami dobrého německého průměru.
Štýrsko bylo zpravidla se svým vývozem moštového ovoce po Švýcarsku a Itálii a srovnatelně s vývozem v Čechách na třetím místě. V roce 1902 bylo dopraveno asi 160 vagónů (tj. 1600 tun) do Německa. Z toho všeho vyplývá, že dopravní poměry byly velmi směrodatné pro vyrovnání sklizní uvnitř německých hranic a neméně pro možnost dovozu zvenku.
Štýrsko a Tyrolsko byly pro Německo pouze producenty zásob, zatímco české země se staly významnou ovocnářskou komorou nejen z důvodů příznivých klimatických poměrů, nýbrž dobrá dopravní spojení. Jejich konkurenci nebylo možné přemoci, nanejvýše úplným zastavením jejich dovozu abnormálně vysokými cly.
I ovocnářství uvnitř splavné oblasti řeky Labe (Saské království, Anhaltsko, Braniborsko a část ruských knížectví), těžce trpěly pod českou konkurencí, která byla daleko nebezpečnější, něž kterákoli jiná včetně americké.
