Růže z Jericha je poměrně známý pojem, ale víte o jakou rostlinu se skutečně jedná? Patří do skupiny bylin vyznačujících se specifickou vlastností, která je řadí mezi tzv. poikilohydrické rostliny. Dokáží regulovat svoji smrt z nedostatku vody a přečkat tak nepříznivé období sucha. To jim dovoluje přežívat na nejsušších místech planety.
Zvláštní životní cyklus, kterým se růže z Jericha vyznačuje, fascinuje svou adaptabilitou a odlišností od většiny ostatních rostlin. Schopnost, která se anglicky nazývá resurrection se dá volně přeložit jako zmrtvýchvstání. Díky ní mohou určité byliny přežít nedostatek pravidelného příjmu vody ve stepích a na pouštích. Říká se jim také poikilohydrické rostliny a mají schopnost uchování a rychlé regenerace některých metabolických funkcí v suchém stavu a jejich aktivizaci při opětovném navlhčení. Případná poškození vlivem sucha jsou opravitelná. Obsah vody v pletivech přizpůsobují dle okolí, buněčný obsah sesychá rovnoměrně, nedochází k odtržení protoplazmy od membrán a buňky nejsou poškozeny ani při úplném vyschnutí (poškození buněčných struktur není letální – trvalé). Zajímavé je, že buňky pletiv jsou bez centrálních vakuol.
Od bakterií po krytosemenné rostliny
Schopnost přežít suché období mají nejen některé výtrusné rostliny (např Ceterach officinarum – kyvor lékařský) a vzácně také krytosemenné rostliny (např. Haberlea), ale i xerofilní mechy, mechorosty regenerující po vyschnutí (Scorpidium, Sphagnum), bakterie, kvasinky, plísně a jiné houby. Rostlina akumuluje enzymy zajišťující dehydrataci těl rostlin, které jsou velmi podobné enzymům podílejících se na dozrávání semen, jejich vysycháváním. U jednoděložných rostlin dochází k poikilochlorofylii – ztrátě chlorofylů jeho rozpadem. Obnovení metabolizmu trvá proto déle z důvodu nutnosti rekonstrukce chloroplastů. Všechny poikilohydrické rostliny rostou velmi pomalu což má za následek nízký kompetiční (konkurenční) potenciál.
Choulivka jerišská versus vraneček
Rostliny pocházejí ze suchých oblastí, kde si museli vybudovat ochranu v nepříznivém období pro jejich růst. Nejznámějším názvem ze skupiny poikilohydrických rostlin je právě růže z Jericha, pod nímž se však zaměňují dvě rostliny z různých čeledí a odlišného vzhledu. Ta pravá je letnička choulivka jerišská – Anastatica hierochuntica L. z čeledi Brassicaceae (brukvovité). Jedná se o monotypický rod z pouštních oblastí severní Afriky a jihovýchodní Asie. Tato nízká hydroskopická bylina rozkládá po navlhčení své větve a při vysušení je stočí do klubíčka. Díky svému pohybu ve větru si vysloužila lidový název pouštní (stepní) běžec.
Nepravou růží z Jericha je vraneček – Selaginella lepidophylla (Hook. Et Grev.) Spring z čeleni Selaginellaceae, rodu kapradin, kam se řadí různovýtrusné, vytrvalé, trsnaté a poléhavé byliny. Růžice větví je pokryta tenkými zelenými lístky, které později od spodu červenají. Původem je z Mexika a Texasu, kde je prodávána jako droga s močopudnými účinky.
Další rostlinou s podobnými schopnostmi je Astericus pygmaeus – hvězdnička (Odontospermum Neck.) z čeledi Asteraceae (hvězdicovité). Má pouze sbírkový význam a pěstuje se také jako letnička.
V České republice lze vraneček občas nalézt v nabídce některých velkoobchodů a její maloprodejní cena se pohybuje kolem 100 Kč. Umístěním do misky s trvalou hladinou vody lze získat jedinečný pohled na malý zázrak přírody. V několika málo hodinách se klubko suchých listů rozevře a barva se začne měnit v jasně zelenou. Pokud rostlinu zbavíte vody, začne se opět velmi rychle stáčet do klubka a měnit barvu zpět na šedavě hnědou. Tento proces lze libovolně opakovat.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Manžílkovi před časem hrozně moc padaly vlasy, ale já jsem se rozhodla s tím začít bojovat. Rozhodla jsem se proto, že podpořím jeho růst vlasů. Pomocí bylinek od kamarádek, které jsme si navzájem vyměnily, jsme vypěstovali celou řadu bylinek, které dokáží podpořit právě růst vlasů.