Boulovitost kořenů brukvovitých (nádorovitost, plasmodiofora, hlenka), jejímž původcem je mikroorganismus Plasmodiophora brassicae, je bezesporu nejzávažnější chorobou všech druhů brukvovité zeleniny. Přitom kromě preventivních a agrotechnických opatření, které je však většinou velmi nesnadné dodržovat, prakticky neexistuje žádný v praxi použitelný prostředek přímé ochrany.
Výjimkou je pouze dusíkaté vápno. Podmínkou jeho dobré účinnosti je však použití vyšší dávky (800 až 1 000 kg na hektar), aplikace na jaře (minimálně 2 týdny před výsevem nebo 3 týdny před výsadbou) a zapravení do půdy. Dusíkaté vápno se u nás vyrábělo v Sokolově již od roku 1916 a to prakticky jako odpad při výrobě kyseliny dusičné potřebné pro výrobu výbušnin. V současnosti je u nás dusíkaté vápno distribuováno a prodáváno pod obchodním názvem Perlka. Hlavní složkou dusíkatého vápna, které se vyrábí z uhlí, vzdušného dusíku a vápence, je kyanamid vápanetý (kalciumkyanamid – CaCN2), kterého obsahuje přibližně 60 %. Dusíku obsahuje dusíkaté vápno přibližně 20 % a to ve dvou formách – kyanové a amidové. Kromě toho obsahuje i pálené vápno (přibližně 50 %) a čistý uhlík (12 až 13 %), který mu dodává černou barvu, která má pozitivní vliv na zahřívání půdy. Při kontaktu hnojiva s půdní vláhou se uvolňuje kyanamid, který postupně přechází v močovinu. Kyanamid má silné biocidní účinky a nejenže může poškozovat pěstované rostliny (proto se aplikuje v dostatečném časovém odstupu před výsevem nebo výsadbou), ale pro tuto vlastnost je dusíkaté vápno v ochraně rostlin ceněno a využíváno jako fungicid, baktericid (proti půdním houbám a bakteriím), herbicid a zoocid (např. i proti slimákům) současně. Původně bylo dusíkaté vápno vyráběno v práškovité formě, aby ale výrobek neprášil, začalo se vyrábět mikrogranulované. Dusíkaté hnojivo Perlka obsahuje přibližně 68 objemových procent částic větších než 850 μm a 31 % o velikosti 300 až 850 μm. Plošná aplikace takovéto formulace dusíkatého vápna zvýšila v průměru pěti polních pokusů v Austrálii tržní výnos brokolice pěstované na zamořených půdách o 1,1 až 4,7 t.ha-1. Jakmile ale se začalo používat dusíkaté vápno ve formě makrogranulí, kde byly odstraněny jemné částice, účinek na boulovitost a tím na zvýšení výnosu se podstatně snížil. Pozdějšími pokusy se dokázalo, že nejlepší účinek na boulovitost má práškovitá forma dusíkatého vápna (98 objemových procent částic je menší než 300 μm) a že i standardní formulace je mnohem účinnější než makrogranule (98 objemových procent částic je větších než 850 μm). Pravděpodobně největší současnou nevýhodou dusíkatého vápna je jeho vysoká cena. Z toho důvodu byla vypracována nová metoda aplikace, při které se dusíkaté vápno zapravuje do pásků přibližně do hloubky 15 centimetrů. Tím se dokázalo snížit aplikační dávky asi o dvě třetiny a to bez jakéhokoliv omezení účinnosti na boulovitost. Náklady na ošetření jednoho hektaru se tak snížily z 1 400 na 467 australských dolarů (28 000, resp. 9 000 Kč). Novou metodou aplikace a návratem ke standardní formulaci se používání dusíkatého vápna stalo pro australské pěstitele cenově výhodným opatřením proti boulovitosti u brukvovité zeleniny.
