Bioprodukce má ve Švýcarsku zelenou. Potraviny pocházející z ekologického zemědělství lze najít na pultech supermarketů, v tržnicích i specializovaných obchodech. Velkou roli hraje prodej ze dvora, ale většina se obchoduje přes řetězce. Platí to nejen pro zemědělce, ale samozřejmě pro pěstitele zeleniny.
Stephan Müller, který hospodaří spolu se svým bratrem Danielem v obci Steinmaur (kanton Zürich), patří mezi ty největší a nejprogresivnější ve Švýcarku. Biozeleninu pěstuje na 30 hektarech volné plochy a 2,5 hektaru má „pod sklem“. Svoji produkci také zároveň skladuje, balí a distribuuje přímo do obchodních řetězců a velkoskladů. „Porovnatelných podniků s tímto zaměřením je v celém Švýcarsku nanejvýše deset až patnáct,“ konstatuje Ing. Marin Lichtenhahn, poradce Výzkumného ústavu ekologického zemědělství (FiBL).
Podnik je jedinečný také v tom, že k vytápění skleníků používá kotel na dřevo (výrobce Schmid AG, výkon 400 – 1600 kW), ve formě peletovaných jemných pilin od firmy vyrábějící nábytek.
Základním problémem samozřejmě je, že se ve skleníku v závislosti na vnějších podmínkách velmi rychle mění potřeba tepla. Proto se obvykle používají kotle na plyn nebo lehký topný olej (LTO), které dokáží na takovou změnu pružně reagovat. Stephan Müller se ale rozhodl pro jiné řešení, využívá nadřazené řízení od nizozemské společnosti Romesq, B.V., které na základě prognóz a aktuálních hodnot plní horkou vodou zásobník s obsahem 100 m3.
Klíčové řízení
„Každou hodinu dostávám z meteorologické stanice letiště Zürich-Kloten prognózu na následujících dvacet čtyři hodin. Průběh potřeby energie za minulé dny je uložen v počítači a mám také vlastní meteorologickou stanici,“ vysvětluje Stephan Müller. Na základě těchto údajů a samozřejmě aktuální potřeby tepla v jednotlivých sklenících trojice počítačů vybavených samoučícím se software neustále vypočítává spotřebu energie pro následujících 24 hodin. Podle výsledků upravuje provoz kotle tak, aby se zásobník plnil horkou vodou pozvolna a byl připraven pro období, kdy bude požadavek na energii největší.
Jako záloha je samozřejmě připraven kotel na LTO, který se využije buď na pokrytí špiček, nebo naopak v období, kdy je spotřeba tepla tak malá, že se nevyplatí velký kotel provozovat. Zatím ale nebylo nutné ho díky řídícímu software použít.
Stephan Müller investoval 800 000 švýcarských franků (13,6 mil. korun), které stál kotel a související zařízení z více důvodů. Jednak nahradí ročně 500 000 litrů LTO (je třikrát dražší než dřevo) a jednak prodejem povolenek na „ušetřený“ CO2, který nevyrobí z fosilních zdrojů, získá během následujících pěti letech zpět zhruba polovinu výše uvedené investice.
„Z tuny dřeva zůstane po spálení kilogram popela,“ popisuje spolumajitel podniku účinnost spalování a zároveň dodává, že ze spalin speciální filtr odchytává jemný polétavý prach. Vypuštění jak této složky, tak oxidu uhličitého totiž švýcarská vláda nařídila snížit.
Systém vytápění umožňuje také spláchnout v zimě horkou vodou sníh z povrchu skleníků.
Náklady rostou
Zelinářství v sezóně zaměstnává 25 – 30 pracovníků, v rámci sociálního projektu ale také lidi, kteří nejsou schopni podávat stoprocentní výkon. „Celoročně máme v průměru patnáct stálých zaměstnanců,“ shrnuje Stephan Müller. Sezóně zaměstnává také zahraniční pracovní síly, často ze Slovenska. Jejich plat se odvíjí od zkušeností. „Kdo je zde poprvé, dostane tři tisíce padesát franků hrubého na měsíc. Pokud je u mě opakovaně, umí jezdit s traktorem či vysokozdvižným vozíkem, dostane čtyři a půl, nebo pět tisíc franků,“ vysvětluje zelinář. První číslo odpovídá minimální mzdě v zemědělství, průměrný plat ve Švýcarsku je zhruba 6000 franků, ale nejčastěji se pohybuje kolem 4000 franků. „Personální náklady jsou velké a byznis je stále tvrdší. Vyděláváme méně, než v minulosti,“ dodává Stephan Müller.
Proto hledá další možnosti, jak získat peníze. Jeden skleník například pronajímá k pořádání párty. Návštěvníci si pak buď nohou zajistit výzdobu a pohoštění sami, nebo si zaplatí kompletní servis s cateringem a vyjížďkou v kočárech. „Pokud si objednají celý program, dostanou zdarma prohlídku kultur. To samozřejmě znamená, že jim mohu hodně vysvětlit a ukázat náš kompletní sortiment,“ popisuje zelinář. Mimo orchidejí zdobí skleník také několik olivovníků ve velkých nádobách – ta největší slouží jako část barového pultu.
Sláma prospívá
Teprve po důkladné prohlídce otopného systému odcházíme do skleníků. Cesta vede kolem velké nádrže, kde se shromažďuje dešťová voda ze střech určená k zálivce. O čištění a kontrolu kvality se starají ryby.
Krátce se zastavujeme u balící linky, která sousedí s trojicí chladících prostor vysokých 3,7 metru – do jedné se vejde 350 palet, a přicházíme k tunelovým fóliovníkům. „Tohle je vlastně historie,“ vysvětluje Stephan Müller, „s těmi jsem začínal.“ Momentálně zde rostou ředkvičky, na rozdíl od polního pěstování totiž nemají problémy s dřepříky, dále soubor bylin, především japonského původu a polní okurky.
„Tento nízký fóliovník ale pro okurky není vhodný. Když je horko, trpí stresem, protože teploty dosahují až 35 – 40 °C,“ vysvětluje zelinář. Prostor mezi jednotlivými rostlinami je zakryt fólií, ale na cestičce mezi řadami je na volné půdě nastlaná sláma. Má několik funkcí. „Tento systém je příznivý pro užitečný hmyz, který do její hmoty může klást vajíčka a zároveň je to skvělé místo pro líhnutí. V horkém skleníku, by bez ochrany mnoho vyjíček vyschlo. Vyšší zdušná vlhost vyhovuje také okurkám,“ vysvětluje Stephan Müller. Jak dodává, přibližně 15 – 20 000 ročně vynakládá na biologickou ochranu, kterou likviduje škůdce. Padlí se brání zvýšeným pohybem vzduchu, napadené listy otrhají.
Více vzduchu – lepší podmínky
Z fóliovníků pokračujeme do skleníků, ty jsou mnohem vyšší – 3,5 metru, čtyři metry a nový, pokud se bude stavět, by mohl dosáhnout i pěti. „Ve vyšších sklenících je větší objem vzduchu a lepší podmínky pro rostliny,“ vysvětluje zelinář. Hned zkraje rostou rajčata – široká paleta odrůd různých tvarů a barev a samozřejmě oblíbená cherry. Těch sklízejí v sezóně z 0,6 hektaru až dvě tuny denně.
Speciální je vedení rostlin. Svislá část stonku je zhruba tři metry dlouhá a olistěná. Po sklizni se z odplozené části otrhají listy a stonek se položí na zem. V říjnu je tato část dlouhá již tři až čtyři metry, vysvětluje Stephan Müller. Rajčata, okurky i lilky jsou naroubované na výkonnou podnož. Jaký je v tomto případě rozdíl mezi klasickou a bioprodukcí? Mimo biologické ochrany a používání jiných než syntetických hnojiv je to především pěstování rostlin v půdě a nikoliv minerální vatě nasycené živným roztokem. A místo plastového provázku se používá jutový.
Prostory pod sklem samozřejmě nezahálejí ani přes zimu, slouží především pro pěstování různých druhů salátu.
Ochrana je potřeba
Na venkovních plochách se pěstuje především brokolice, květák, štěrbák a další druhy čekanky, dále pórek a kedlubny. „U bioprodukce jsou potřeba jak mokré, tak suché periody, kdy se dá plečkovat, naorávat a dalšími způsoby likvidovat plevel. Pokud se to nepodaří, způsobuje velké problémy,“ popisuje Stephan Müller klíčový faktor.
Nelze zapomínat ani na škůdce. Housenky běláska zelného se likvidují přípravkem obsahem spór baktérie Bacillus thuringiensis. Na molici s úspěchem používají draselné mýdlo. „Není jedovaté, ale slepí jim křídla. Nemohou létat, a tím pádem se ani nemají šanci rozmnožovat. Stačí dvě až tři aplikace,“ vysvětluje zelinář. Dalším používaným insekticidem je přírodní pyretrum, které ale podle něj příliš účinné není, a azadirachtin, jež dobře funguje především na mšice. „Určitý vliv mají také kamenné moučky,“ soudí Stephan Müller.
A jak on sám charakterizuje svoje podnikání? „Bio znamená větší produkční náklady, dražší sazenice, více ruční práce a větší výkyvy sklizně.“ Nicméně, vzhledem k rostoucí poptávce má odbyt zajištěn.
