Pod pojmem biologická ochrana se rozumí cílevědomé používání živých organismů (roztočů, hmyzu, hlístic, virů, bakterií, hub aj.) pro udržení škodlivých biologických činitelů (škůdci, choroby, plevelné rostliny) pod úrovní jejich škodlivého množství v porostech kulturních rostlin. Cílem biologické ochrany je omezení ochrany chemické, jako snaha o zlepšení kvality potravin a životního prostředí, resp. odstraňování nepřirozených prvků (zvláště toxických) z biologických potravních cyklů a sítí, ve svém důsledku vedoucí k šetrnému vývoji a stabilitě ekosystémů v kulturní krajině.
Zacházení s biologickými prostředky
Biologické prostředky působí pomaleji než chemické, očekávaná účinnost se zpravidla dostaví se zpožděním, se kterým se musí počítat. Prakticky to znamená používat včas, zpravidla při prvním výskytu škůdce, ne až po jeho přemnožení.
- Biologické prostředky ke svému dokonalému působení vyžadují biologickou, prostorovou i časovou koincidenci (soulad) s faktory ovlivňujícími jejich vývoj a aktivitu. Patří sem zejména přítomnost hostitele (cílového škůdce nebo náhradní potravy, kterou jsou schopni se živit) a působení optimálních abiotických faktorů (teplota, vlhkost, světelný režim). Prakticky to znamená, že se používají až při zjištění škůdce, zpravidla je nelze použít preventivně a většinou se nedají skladovat.
- Používání několika druhů biologických prostředků proti jednomu cílovému škůdci nebo používání biologické regulace více druhů škodlivých činitelů má synergický účinek (tj. dosahuje se lepších výsledků). Např. použití kombinace mšicomorky a mšicomara je spolehlivější než aplikace pouze jednoho z nich.
- Doplňování ochrany je možné pouze těmi prostředky, které nezasahují negativně do biologické regulace škodlivých činitelů. Prakticky to neznamená jen vyloučení toxických chemických přípravků, ale také např. nemožnost ochrany před plísní okurkovou extrémním snížením vlhkosti, jestliže chceme používat dravého roztoče Phytoseiulus persimilis.
Masově produkované biologické prostředky se používají buď k tomu, aby byl vnesen do biocenózy nový a účinnější biologický prostředek, nebo jako biologický „pesticid“ k rychlému přerušení gradace škodlivého činitele. V prvním případě se jedná především o hmyz a roztoče, v druhém o mikroby (plísně, bakterie a viry) nebo „červy“ (hlístovky).
Skleníkové kultury, ale lépe je používat termín „chráněné pěstební prostory“ (skleníky, foliovníky, zimní zahrady, byty), splňují daleko nejlépe podmínky pro užívání biologických metod ochrany, především pro možnost regulace podmínek (teploty, vlhkosti, světla atd.). Proto je v těchto podmínkách biologická ochrana nejrozšířenější, zejména na rychlené zelenině jako jsou okurky, rajčata, papriky, méně lilek, ale i na dalších kulturách (jahody, chryzantémy, gerbery, růže a jiné okrasné rostliny).
Jak na nejodolnější škůdce
Proti sviluškám je produkován tropický dravý roztoč Phytoseiulus persimilis, použitelný pouze na kulturách pěstovaných při vyšší relativní vzdušné vlhkosti (minimálně 50 %, optimun 70 % a více). V sušších sklenících se nahrazuje dovozovými roztoči Amblyseius californicus nebo Metaseiulus occidentalis. V sušších porostech a v případě přemnožení svilušky chmelové se používá ohnisková introdukce bejlomorky Feltiella acarisuga. Na citrusech se výborně osvědčuje tuzemský roztoč Typhlodromus pyri.
Proti molici skleníkové je celosvětově nejhojněji používána vosička Encarsia formosa, proti molici tabákové (Bemisia tabaci) a od ní neodlišitelnému druhu Bemisia argentifolii je použitelná kombinace vosičky E. formosa s vosičkou Eretmocerus eremicus (syn. E. californicus), v poslední době i E. mundus. K potlačení ohnisek molice se používají ploštice Macrolophus caliginosus popř. Dicyphus hesperus (Miridae), nebo slunéčko Delphastus pusillus. Živí se vajíčky a nymfami 1. instaru a vyplňují tím mezeru zanechanou parasitoidy, kteří likvidují převážně vyšší nymfální instary a pupária.
Proti třásněnkám se používá dravý roztoč Amblyseius cucumeris. Pokud se ve skleníku vyskytuje třásněnka západní, používá se dravý roztoč ihned po výsadbě rostlin, aby se zabránilo předčasnému přemnožení škůdce. Po zvýšení teplot ve sklenících již roztoč není schopen sám zabránit třásněnce západní v přemnožení a proto se od března doplňuje účinnými dravými plošticemi Orius laevigatus, O. insidiosus nebo O.majusculus . Dřívější introdukce není možná, protože ploštice při krátkém dni upadají do diapauzy (tento nedostatek je postupně odstraňován zavedením masového chovu populace O. laevigatus z jižní Sicílie, která nediapauzuje). Na paprikách se v zimním období může použít velice žravý roztoč Amblyseius degenerans, který v nepřítomnosti třásněnek přijímá jako náhradní potravu pyl a lze jej aplikovat i preventivně.
Na mšice s rozmyslem
Mšice vyžadují rozdílný přístup podle toho, jaké druhy škodí. Universálním biologickým prostředkem proti všem mšicím je mšicomorka Aphidoletes aphidimyza, která se pro zvýšení účinnosti kombinuje s vosičkou Aphelinus abdominalis (vysazuje se vždy přímo ke koloniím mšic) nebo mšicomarem Aphidius ervi v případě výskytu kyjatky zahradní (Macrosiphum euphorbiae) nebo kyjatky zemákové (Aulacorthum solani), popř. mšicomarem Aphidius colemani v případě výskytu mšice bavlníkové (Aphis gossypii) nebo mšice řešetlákové (Aphis nasturtii) a mšice broskvoňové (Myzus persicae). Proti mšici broskvoňové se dále používá mšicomar Aphidius matricariae, který se vyskytuje i ve volné přírodě a často se spontánně vyskytne ve sklenících a foliovnících na paprikách, spolu s parasitoidy rodu Praon, kteří jsou hojní i na rajčatech. Pokud již došlo k vysokému namnožení mšic, které by předchozí bioagens včas nezvládla, je možné doplnit ochranu použitím asijského slunéčka Harmonia axyridis. Masově se chovají také naše dvě nejhojnější slunéčka - dvoutečné (Adalia bipunctata) a sedmitečné (Coccinella septempunctata). Slunéčka se aplikují do skleníků za šera (večer nebo ráno), protože za plného slunečního svitu odlétají z rostlin na stěny skleníků. Podobně jako slunéčka se používají i pestřenka Episyrphus balteatus a zlatoočky, nejčastěji zlatoočka obecná (Chrysoperla carnea). Na malých plochách se aplikují zlatoočky ve stadiu larev a to do ohnisek výskytu mšic. Na větší plochy (zejména v USA) jsou dodávána vajíčka ve vodné suspenzi, se kterou se rozstřikují homogenně po porostu.
Proti vrtalkám rodu Liriomyza (obr.1) se používá v chladnějším období a při nízké populační hustotě škůdce lumčík Dacnusa sibirica, v teplém období, kdy se teploty ve skleníku pohybují kolem 25 oC a při vyšší abundanci škůdce, se aplikuje vosička Diglyphus isaea (obr.2). V přechodném období se používá kombinace obou druhů (obchodní název Minex).
Proti červcům se používá slunéčko Cryptolaemus montrouzieri , jestliže jsou vytvořena ohniska s většími koloniemi červců. Při rozptýleném výskytu červce citroníkového (Planococcus citri) se používá vosička Leptomastix dactylopii nebo parasitoid Anagyrus pseudococci. Proti červcům Pseudococcus adonis a P. maritimus se používají parasitoidi rodu Pseudaphycus (Hymenoptera: Encyrtidae), jestliže jsou rozptýleni ojedinělí červci po celém porostu. V Evropě se prodává parasitoid Aphitis melinus k ochraně proti štítenkám na okrasných rostlinách ve sklenících a zimních zahradách.
Drobněnky jsou nejčastější
Nejmasověji chovanými parasitoidy jsou drobněnky (Hymenoptera, Trichogrammatidae). Ve sklenících je používána Trichogramma brassicae proti můře kapustové (Lacanobia oleracea), můře gamě (Autographa gamma) a občas zavlečenému kovoleskleci jižnímu (Chrysodeixis chalcites). Významnými škůdci na bylinných a dřevinných řízcích, mladých rostlinách a v žampionárnách jsou larvy smutnic (Sciaridae). K ochraně v případě přemnožení se používá inundativní introdukce (zaplavení) hlístovky Steinernema feltiae. Trvalejší ochranu zajišťuje introdukce dravých roztočů Hypoaspis aculeifer a H. miles (Acari, Laelapidae). Oba se používají při začínajícím výskytu smutnic, nedostatek potravy kompenzují požíráním vajíček a ranných vývojových stadií půdního hmyzu a jsou také významným doplňkem ochrany proti třásněnce západní, která může prodělat část svého vývoje v půdě.
Příbuzní „červi“, hlístovky Heterorhabditis megidis a H. bacteriophora se používají k hubení larev lalokonosců na hrnkových rostlinách (bramboříky, azalky), školkařských výpěstcích (Rhododendron) a jahodách. Všechny tři druhy hlístovek se aplikují zálivkou půdy pod rostlinami (např. konví) nebo zálivkou zahradnického substrátu (kompost, rašelinný substrát). Proti plžům (slimákům a slimáčkům) je používána hlístovka Phasmarhabditis hermaphrodita.
Výběr mikrobiálních pesticidů je omezený
Příkladem používání mikrobiálních pesticidů, které se aplikují postřikem, podobně jako klasické pesticidy a podobně se vyznačují i rychlejším působením jsou přípravky obsahující bakterii Bacillus thuringiensis. U nás bohužel není registrován žádný z těchto přípravků přímo do skleníkových kultur, ale přípravek Biobit lze aplikovat i zde proti bělásku zelnému (Pieris brassicae) např. na rychleném květáku, kedlubech aj. nebo proti můrám Lacanobia a Chrysodeixis na rajčatech (je však nutné aplikovat na housenky 1. instaru a opakovaně po týdnu). Dalším přípravkem obsahujícím tuto bakterii je Novodor povolený proti mandelince bramborové na rajčatech.
Bohužel, díky povinnosti registrace biologických protředků podobně jako chemických, řada výrobců a distributorů spektrum původně dodávaných prostředků zúžila pouze na ty, které jsou nejprodávanější. Ty, které pouze doplňují celý komplex biologické ochrany se jim nevyplatí registrovat, vyrábět ani dovážet. Přesto biologických přípravků, alespoň proti základním škůdcům, máme k dispozici celou řadu, jak je patrno zvýrazněním u nás dodávaných druhů v přehledu tučnou kurzívou .
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Poraďte prosím: V kterém e-shopu v Pardubickém kraji si mohu objednat na dobírku dravé roztoče ke zničení svilušek na jahodách ?