Květinová show pořádaná Střední zahradnickou školou v Litomyšli se už pomaloučku stává tradicí. Již počtvrté těsně po začátku školního roku ožívá druhé nádvoří zdejšího překrásného zámku rykem netrpělivě podupávajícího žactva a zkoušek zvuku, který později přechází v příjemný hudební doprovod, kroky předvádějících dívek a chlapců a spokojené ááách přihlížejících rodičů, kamarádů a kolemjdoucích.
Střední zahradnická škola a střední odborné učiliště Litomyšl je nejmladším zařízením tohoto typu v České republice. Původně vznikla jako součást zahradnické školy v Kopidlně. Od té se oddělila v roce 1990 a zhruba před šesti lety byly studijní možnosti rozšířeny i o maturitní třídy. Dnes se škola pyšní v Pardubickém kraji svou jedinečností a prudkým nárůstem počtu studentů – od roku 2001 jich našlo zalíbení v zahradnických oborech čtyřikrát více. Za takovým zájmem o studium jistě stojí nejen kvalita výuky, ale i prezentace školy navenek. Jedním ze způsobů, jak přilákat pozornost je pořádání různých akcí pro veřejnost. Na jednu z nich jsem se nedávno vypravila.
Show s poetickým názvem Barvy podzimu proběhla v podvečer, třetí zářijový pátek. Bohužel počasí organizátorům příliš nepřálo a náročné celodenní přípravy probíhaly za neustálého pohlížení z oken na těžké valící se mraky. V kýženou dobu nakonec spadlo jen pár kapek, a tak nevětší starost dopadla na přítomné fotografy profesionály i amatéry. Šedá mračna věru neskýtají nejlepší světelné podmínky. Ale ponechme stranou zásahy vnějších sil a pojďme se na celou akci podívat trochu podrobněji.
Kromě propagace školy navenek je hlavním cílem celého podniku dát možnost žákům, kteří jsou samozřejmě jedinými autory všech modelů a vazeb, aby své výtvory předvedli na veřejnosti. Podobně jako v uplynulých letech, i letos se celá show nesla ve znamení konkrétního tématu. Tak například první dva ročníky byly zaměřeny na různé typy svatebních kytic, v roce loňském se přihlížející už kochali nejen přehlídkou kytic, ale i květinovými modely ztvárňujícími čtvero ročních období a přírodní živly. Čtvrtý ročník proběhl ve znamení literatury a poezie. Druháci dostali za úkol připravit modely postav z pohádek Hanse Christiana Andersena, třeťáci a čtvrťáci vytvářeli opět svatební kytice, tentokrát inspirované baladami ze sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena. Diváci tak měli možnost spatřit ledovou královnu, malou mořskou vílu, ošklivé káčátko, princeznu na hrášku, kytičku z mateřídoušky, vřeteno k předení lnu, svíci nebo třeba svatební kytici pro vodníkovu nastávající. I když se Erbenovy balady mohou zdát poněkud drsné ke ztvárnění květinami, výsledný dojem byl velmi přívětivý, obzvlášť, když dívky předváděly kytice oblečeny do svatebních šatů. Celou prezentaci doprovázela hudba a úryvky z pohádek a básní.
Pečlivé přípravy probíhaly již týden předem, kdy paní učitelky zadaly témata a studenti pomalu vymýšleli návrhy svých děl. Žádná další omezení, ani co se týče použitého materiálu neplatila, naopak, fantazii se, jak se říká, meze nekladly. Doba konání akce byla chytře stanovena právě na konec léta, kdy lze v přírodě nalézt spoustu zajímavých plodů, pozdě kvetoucích rostlin a trav. Kromě toho mohli žáci použít materiál ze školních pozemků, kam chodí na praxi a něco také poskytlo spřátelené květinářství. V modelech a kyticích se tedy objevila široká škála přírodního materiálu – jablka, ořechy, šípky, mochyně, slunečnice, afrikány, růže, chryzantémy, lilie, břečťan, slaměnky, amarant, hosta, ale také listy monstery nebo třeba fíkusu. Použita byla i hliníková fólie, zápalky a samozřejmě různé druhy stuh, mašlí a jiných ozdůbek. Kytice byly uvázány v denním předstihu, na modelech se horečně pracovalo v průběhu pátku. Povídat si během příprav s paní učitelkou Evou Janečkovou, která je hlavní iniciátorkou a duší celé show, nebylo sice vůbec jednoduché (přerušovalo nás neustálé klepání na dveře a dotazy tvořících žáků, kde najdou to a ono), přesto mi toho stačila říci spoustu. Mimo jiné i to, že studenti tvorbu modelů a kytic a vůbec celou akci doslova vzali za svou, nadchli se pro ni a s vymýšlením a aranžováním jim už vůbec nemusí pomáhat. A to jí samozřejmě jen těší. Na bedrech však stále má organizaci show, i když samozřejmě pomáhají i ostatní kolegové z učitelského sboru. Trochu podcenili možná jen propagaci, protože na tu už nezbýval čas.
Co dodat závěrem? Snad tolik, že společné úsilí žáků a pedagogů litomyšlské střední bylo onen páteční podvečer korunováno úspěchem. Návštěva akce určitě stála za to, ostatně posuďte z fotografií sami. Nezbývá, než jim popřát mnoho podobných úspěchů do dalších studijních let. Nechť se květinová show v Litomyšli stane tradicí!
