V našem příspěvku se zabýváme vhodností umístění tzv. broukovišť v mimolesní zeleni z pohledu zvýšení biologické rozmanitosti (tj. biodiverzity). Hlavní důraz je kladen na jejich možnost využití v zahradní architektuře nebo třeba i při rozhodování o kácení veřejné zeleně. Zmíněny jsou některé zásady a doporučení při zřizování broukoviště. Článek doprovází ilustrační fotografie a obrázek a nezbytnou součástí je i příběh roháče obecného jakožto typického obyvatele broukovišť.
Úvod
Zahrady v intravilánech, městské a příměstské parky či roztroušená zeleň v obcích i mimo ně jsou oblíbenými místy pro různorodé aktivní či odpočinkové trávení všedních i svátečních dnů. Kromě lidí a našich domácích miláčků ovšem sdílí tento prostor i řada dalších živočichů, ale také rostlin a hub. Především pestrost jejich hmyzích obyvatel, dříve snad ani netušená a nepoznaná, však stále více vystrkuje svá tykadla. Města, která byla vždy stavěna do protikladu skutečné přírody, skrývají potenciál pro udržení přírodní rozmanitosti – tzv. biodiverzity.
Brouci vázaní na mrtvé dřevo
V našem příspěvku se zaměříme na skupinu organismů, která se dostává stále více do popředí snah o ochranu a udržení druhové rozmanitosti naší planety – jedná se o saproxylické brouky. Tedy ty, jež jsou vázaní na život v mrtvém dřevě. Saproxyličtí brouci jsou často využívanými indikátory zachovalosti lesů. Jedná se o vcelku logické vyústění banálního poznatku, že dominantním prvkem lesa jsou dřeviny, a proto by hlavním místem výskytu a přeneseně i ochrany těchto brouků měly být lesy. Jak jde čas a naše poznání stále kupředu, stávají se jedním z důležitých prvků při rozhodování o péči o stromovou vegetaci i mimo les, např. v obcích. Nabízí se otázka, proč není věnována pozornost péči o saproxylický hmyz hlavně v lesích. Zeleň ve městech totiž zpravidla ani přinejmenším les nepřipomíná.
Nebylo tomu tak vždy, stačí letmý pohled na naši krajinu ještě na přelomu minulého století (například na letecké snímky na www.kontaminace.cenia.cz). Pravděpodobně nejčastějšími prvky v dnešních obcích jsou stromořadí či rozvolněná zeleň parkového typu. Důležitá je především ta zmíněná rozvolněnost. Stromy jsou v intravilánech lépe osluněné, takže je často vyhledává a obývá právě saproxylický hmyz. V dnešních hustých hospodářských lesích naopak stromy s osluněnými kmeny najdeme jen stěží.
Péče o dřeviny mimo les se od hospodářských lesů logicky značně liší. Téměř každý strom ve městě je pod drobnohledem jeho obyvatel. A kolik takových lidí je, tolik je i názorů jak o stromy pečovat. Vzhledem ke stále rostoucí urbanizaci je obecní zeleň jedním z prvních prvků, který zástavbě ustupuje. Často tak dochází k rozhodnutí z pohledu života stromu nejzásadnějšímu, a tedy rozhodnutí o jeho skácení. Se skáceným stromem toho již mnoho nenaděláme, a tak zpravidla končí jako levné topení v následující topné sezóně. Nemusí se to stát vždy a především o tom je náš příspěvek.
Broukoviště mohou významně pomoci
Jedním z možných opatření je i tzv. broukoviště, což je již zažitý český ekvivalent anglického názvu loggery. Tohle opatření by mohlo být zajímavé také z pohledu zahradní architektury a koneckonců může přispět i k otupení hran mezi ochránci přírody a zahradníky.
Broukoviště je poměrně jednoduché opatření, které využívá vysoké biologické hodnoty dřeviny i v jejím posmrtném životě a kombinuje ho s potenciálně zajímavým prvkem zahradní architektury. Čtenáři jistě více napoví ilustrační fotografie a obrázek. V podstatě se jedná o části kmenů a silnějších větví zapuštěných nebo zatlučených do země. Fantazii se při jejich umisťování meze nekladou – tedy alespoň z pohledu saproxylických brouků.
Při budování broukoviště by měly v ideálním případě dodrženy určité zásady. V zásadě se odvíjí od toho, že čím více různorodých (mikro)stanovišť vybudujeme, tím více organismů podpoříme.
Dřevo v kůře
První zásadou by mělo být, že použité dřevo by mělo zůstat v kůře. To souvisí s tím, že podkorní substrát je jedním z nejdůležitějších (mikro)stanovišť pro vývoj saproxylických brouků. Dřevo zbavené kůry sice déle vydrží, ale je to právě z toho důvodu, že se jeho rozkladači (včetně brouků) nemají příliš kam zakousnout. Dřevo bez kůry je atraktivní především pro brouky, které zná snad každý obyvatel rodinného domu, např. tesaříka krovového nebo více druhů červotočů.
Tvrdé dřevo
Dřevo tzv. tvrdých listnáčů (hl. dubu) je vhodnější, především proto, že má delší životnost (viz obrázek). Stačí se podívat na torza mrtvých soliterních dubů v lednickém parku. Nicméně další druhy dřevin jistě pomohou zvýšit druhovou pestrost, protože řada brouků je úzkými nebo jen o něco méně vyhraněnými specialisty na určité dřeviny.
Zapuštění do země
Zapuštění do země je nezbytné především ze dvou důvodů. Prvním je nutná stabilizace (alespoň 1/3 délky by měla být pod zemí). Druhým důvodem je, že řada saproxylických brouků vyžaduje pro svůj vývoj dřevo ve styku se zeminou. Vytváří se tak lepší vlhkostní podmínky pro plísně napadající dřevo. Plísněmi napadené dřevo totiž mnohem více chutná broukům. Menší výřezy mohou být na zem pouze kladeny a v těžších půdách je časem země sama pohltí.
Orientace a umístění
Obecně platí, že ideální by bylo umístit broukoviště do podobného (pokud nelze stejného) místa, kde se i pokácená dřevina nacházela. Obecně a zjednodušeně řečeno, v našich lesích je až na výjimky (např. obory) tma, tedy osluněná stanoviště jako jsou parky, sady či zahrady rozhodně jako lokalizace postačí. Ideální je se vyhýbat extrémům. Tedy umisťovat broukoviště na zarostlý severní svah v parku horského městečka asi nebude úplně ideální volbou.
Podobných zásad by se dala doporučit ještě celá řada, ale vzhledem k tomu, že s broukovišti u nás teprve začínáme, určitě si pro začátek vystačíme s těmito.
Ing. Jakub Horák, VÚKOZ Průhonice & Lesák
Jiří Řehounek, Calla – Sdružení pro záchranu prostředí, České Budějovice
Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 2/2012.
