Těší mě, že úprava květin v chrámu, ať již přináleží jakékoliv církvi, se opět dostává do popředí zájmů našich aranžérů. Veřejnosti po příchodu do vyzdobeného chrámu je vždy mile překvapena.
Naše republika má, jak víme, mnoho krásných a velice hodnotných sakrálních památek, které by si jistě zasloužily květinovou výzdobu. Bohužel, vyzdobených kostelů je u nás velice málo. A z toho mála se jen zřídka kdy setkáváme s výzdobou na profesionální úrovni. Dříve roli „aranžérek" zastávaly řeholní sestry, na venkově ochotné ženy. Dnes má většina farností nedostatek finančních prostředků a tak se kostel buď vůbec nezdobí, nebo se spokojí s narovnáním květin do vázy bez větší úpravy, nehledě na nevhodnost použitých barev a tvarů jak vlastních květin, tak i nádob. Příjemně nás proto překvapil zájem některých věřících o vysvětlení pravidel při aranžování květin v těchto prostorách. Je dobré, že i v dnešní době se lidé dokáží zastavit a obdivovat květiny, jejich seskupení a hledat v dané práci určitý smysl a hloubku. Věřícímu člověku vyzdobený chrám otevírá srdce a duši a je zároveň jakýmsi poděkováním Bohu, ostatním lidem přináší povznášející radost.
Společně s Ing. Marií Ovčačíkovou se již několik let věnujeme výzdobě chrámů v okolí Holic v Čechách, většinou na požádání místních věřících při příležitosti různých významných církevních svátků a slavností (např. svěcení zvonů, kulatá výročí posvěcení kostelů, návštěvy biskupů, svatby apod.). Proto jsme se rozhodly zúčastnit se soutěže v aranžování chrámů, pořádané při příležitosti jarní etapy Flóra Olomouc 2000. Sice od této akce uplynuly tři roky, ale doufám, že mi čtenáři prominou toto zpoždění (má ho „na svědomí" můj 1,5 roční synek).
Tenkrát jsme si zvolili téma „Velikonoce, světlo vítězí nad temnotou". Zpracovali jsme ho následujícím způsobem. Využili jsme architektonických prvků katedrály sv. Václava, konkrétně širokého mramorového schodiště před obětním stolem k umístění jádra práce, dále pak prostoru hlavního oltáře. Z pohledu příchozího - pravá část' schodiště symbolizovala temnotu lidstva, období jeho utrpení a to obzvláště židovského národa, které je popsáno ve Starém zákoně Bible. Levá část schodiště - to bylo zobrazení Nového zákona. Zde konkrétně začínalo ukřižování Ježíše Krista na hoře Golgotě a vrcholilo květinovým sloupem, symbolizujícím jeho vzkříšení z mrtvých. To je to vítězství světla, lásky a dobroty = Boha, nad zlem = temnotou.
Jednotlivé práce představovaly určité důležité události v církevních dějinách. Začínali jsme obětním stolem, kde aranžmá představovalo Ráj. Proto použité květiny byly v barvách bílé a žluté – v barvách duchovních, které vyjadřují čistotu, optimizmus, světlo. Ráj, místo, kde první lidé ještě žili šťastně, brzo vystřídala další práce, která připomínala pokoušení Evy hadem - to byl vlastně první krok do tzv. temnoty - první setkání člověka se zlem. Třetí aranžmá naznačovalo snahu lidí (konkrétně židovského národa) vybřednout z poroby a cizího zajetí. Lid pod vedením Mojžíše
přecházel z egyptského zajetí přes moře a poušť do tzv. Země zaslíbené. Ta byla naznačena kameny, pískem, stébly suché trávy. Protože cesta byla příliš zdlouhavá a lidé na svého vůdce reptali (začali se bouřit a spolčovat proti němu), poprosil Mojžíš Boha o pomoc, která přišla v podobě Desatera božích přikázání, vyrytých do kamenných desek ohnivým mečem. Tato událost napomohla lid sjednotit a převést z nehostinné krajiny (proto tak malé množství použitých květin) do cíle.
Staletí ubíhala a židovský národ, a nejen on, prodělával období válek, útrap a bídy, které však měly podle proroctví skončit narozením Ježíše Krista a hlavně jeho obětí na kříži - to jsme se již dostali do levé části schodiště. V pátém aranžmá jsme použili výhradně červenou barvu květů, barvu prolité Kristovy krve. Aranžmá bylo proložené kameny (hora Golgota), trnitými větévkami Berberis vulgaris ’Atropurpurea’ a byla jen zlehka doplněna zelení a květy. Šesté, největší aranžmá, to byl „sloup vítězství" - znázorňující boj života se smrtí, tj. vítězství světla - lásky, tedy vzkříšení člověka a jeho vzestup do prostoru ráje (opět znázorněno barvami květů - přecházejí od červené přes oranžovou, žlutou k čistě bílé. Sloup byl zhotoven jako dřevěný stojan obalený mechem, obtočený břečťanem a z jeho vrcholové části splývaly, kromě již zmíněného břečťanu, vrbové větévky a stonky Asparagus setaceus. V tomto aranžmá bylo použito nejvíce rostlinného materiálu a to růže (v barvě červené a žlutooranžové), slunečnice, žluté lilie, Solidago, Dendranthema santini (žlutohnědá kombinace) a Lilium longiflorum. Ze zeleně pak Rumohra adiantiformis, listy palmy Trachycarpus fortunei, Asparagus setaceus ’Chico’. Práce byla začištěna mechem a buxusem.
Výzdoba hlavního oltáře kopírovala jeho tvar a nepatrně splývala z okrajů dolů. Použité květiny se shodovaly s druhy uvedenými výše. Stupňování barev od červené k bílé podtrhovalo architektonickou krásu oltáře. Květy doplňovala zeleň zastoupená jak venkovními, tak skleníkovými druhy.
Celá práce byla doplněna výzdobou stojacích svícnů závěsnými aranžmá vytvořenými z Dendranthema (kopretinový typ bílé barvy), žlutých gerber, Solidaga, a nejrůznějších druhů zeleně (Trachycarpus fortunei, Dracaena, Asparagus setaceus, Rumohra adiantiformis, Berberis vulgaris ’Atropurpurea’, Buxus), dále pak větším aranžmá ve tvaru S - symbolizující čtené „slovo" u čtecího pultu. Toto bylo vytvořeno z bílých růží, žlutých chryzantém a doplněno velkým množstvím zeleně.
Na závěr bych chtěla dodatečně poděkovat naší sponzorské firmě SYLVA - Ing. Karel Francek ze Rviště, Orlické Podhůří u Ústí nad Orlicí, bez které by se akce nemohla uskutečnit.
Na úspěšné tvorbě se podílel i Martin Vondráček, který zajišťoval všechny truhlářské, technické a pomocné práce. Naše družstvo se umístilo na prvním místě.
