„Anglické růže“ je název, který dal anglický šlechtitel růží David Austin novému druhu růží vzniklých hybridizací starých růží z 18. a 19. století (R. gallica, damascény, portlandky a bourbonky) s moderními růžemi – čajohybridy a floribundami. Austin podle svých slov tento název vybral, neboťměl pocit, že ze všech zemí právě Anglie vždy byla s růžemi obzvláště spřízněna. Růže byla v Anglii symbolem středověkých panovníků i moderních politických stran, byli jí inspirováni básníci a našla si cestu k malířům i dalším umělcům.
Když před půl stoletím Austina okouzlily růže, byly to staré, historické růže s nostalgickým půvabem, které moderní růže, obzvláště čajohybridy, postrádaly. Milovníci růží byli v té době rozděleni do dvou nesmiřitelných táborů. Jedni upřednostňovali moderní růže s jejich vysokými poupaty, druzí měli v oblibě graciézní staré výrazně vonné růže s baculatými poupaty a otevřeným tvarem květu. David Austin starodávné růže obdivoval, ale ve srovnání s růžemi moderními si uvědomoval jejich dva nedostatky. Historické růže byly dostupné v omezené barevné škále, většinou kvetly bíle, růžově, purpurově, nachově až lila, až na výjimky postrádaly barvy žlutou, meruňkovou a rudou (ta se objevila až s prvními remontantkami). Druhá nevýhoda byla, že vyjma bourbonek a portlandek všechny kvetly pouze jedenkrát. Není samozřejmě nezbytné, aby růže kvetla opakovaně, ostatně jiné keře a trvalky květenství většinou neopakují, ale většina majitelů zahrad zvolí - má-li možnost - růži kvetoucí opakovaně.
U čajohybridů a většiny floribund je půvab květu v nerozvitém vysokém poupěti; krása ale bývá krátkodobá – jakmile se květ plně otevře, ztrácí na přitažlivosti. Všechny staré růže (ještě před asi 150 lety) měly otevřený tvar květu různého tvaru – květ kulovitý, šálkovitý až miskovitý, rozetovitý, pomponkovitý i čtvrcený. Austinova myšlenka byla stvořit růži s květem vonným, plným, půvabně „staromódně“ utvářeným, ale kombinovat tyto přednosti se širokým výběrem barev a opakováním květu. Rozhodl se přidržet co nejvíce osobitosti starých růží včetně jejich přírodního vzhledu. Zkrátka vytvořit „nové staré růže“. Jednou z inspirací pro něj byla růže zakoupená ve školce Edwarda Bunyarda v Kentu, který krátce po válce sestavil jednu z prvních malých kolekcí starých růží určených k prodeji. Touto růží byla Stanwell Perpetual (Lee 1838), remontující náhodný kříženec mezi růží bedrníkolistou a portlandkou či podzimní damascénou, velmi odolná bledě růžová, plná a vonná růže. Zajímavé je, že jako „anglickou růži“ klasifikuje ve své knize David Austin růži ’Gruss an Aachen’ (Geduldig 1909). I když byla vyšlechtěna před sto lety (remontantka Frau Karl Drushki s čajohybridem), považuje ji za ideální skloubení nového se starým, toho, čeho on sám chtěl dosáhnout.
První vyšlechtěná růže z roku 1961, čistě růžová ’Constance Spry’ s nádherným nezvykle velkým kulovitým květem připomínajícím pivoňku, se silnou vůní myrhy (vnesla tuto zapomenutou vůni starých ayshirských růží do dalšího šlechtění anglických růží), byla potomkem ’Belle Isis’ (gallica 1848) a ’Dainty Maid’ (floribunda 1938). Uvedl ji Graham Thomas, velký propagátor starých růží v Anglii, a vzbudila mimořádný ohlas. Roste velmi silně (do tří metrů jako pnoucí), neremontuje. Prostřednictvím Sunningdale Nurseries byly na trh uvedeny ještě další zatím pouze jednou kvetoucí odrůdy – ’Chianti’ (1967), s tmavě karmínovým velmi vonným květem, jeden z důležitých rodičů anglických růží této barvy (původ gallica ’Tuscany’ a floribunda ’Dusky Maiden’) a velmi odolná ’Shropshire Lass’ (1968) se vzhledem R. alba, poloplná, bělavě růžová, přes dva metry vysoká. Austin je považuje za pouhý předvoj jeho pozdějších šlechtěnců.
Nově založená školka „David Austin Roses“ v Albrightonu anglické růže poprvé uvedla na trh v roce 1969. Od té doby David Austin vyšlechtil a dal do prodeje přes 150 nových odrůd. Ve stálé nabídce jeho školky bývá pravidelně každoročně uváděno pět až sedm novinek, asi 50 jím nejlépe vyhodnocených odrůd a kolem 30 velmi dobrých. Sběratelům navíc nabízí i možnost zakoupení těch, které by již dnes neprošly přísným sítem výběru co se zdraví a vitality týče. Některé jsou ze stejného důvodu „vylepšovány“ a původní již prodávány nejsou – tak je tomu třeba v případě nádherné sametově temně purpurové ’William Shakespeare’ (1987), která byla bohužel velmi náchylná k černé skvrnitosti a rzi růžové. Její vylepšená jmenovkyně, silně vonná ’William Shakespeare 2000’ už těmito nectnostmi netrpí – je také považována za nejlepší anglickou růži tohoto odstínu.
Téměř všechny nové růže, vyjma pupenových mutací, vznikají hybridizací – křížením. Šlechtitel přenese pyl z otcovské rostliny na matku, vyvine se semeno, je vyseto a nový semenáč má vlastnosti a charakteristiky obou rodičů. Každý semenáček je jedinečný, neopakovatelný. Gen pro opakované kvetení u růží je recesivní, to znamená, že pokud se při křížení použije jedenkrát kvetoucí jedinec, výsledný semenáč bude téměř vždy také jen jedenkrát kvetoucí. Takové byly i první anglické růže. Remontující růže získával Austin teprve zpětným křížením. Ve své knize uvádí, že z každoročního opylení 60 000 růží vzejde asi 150 000 semenáčků, z nichž je vybráno okolo 2000 vhodných. Z těchto se po dalším testování dále pěstuje asi 200 nadějných. Po dalším roce se pár desítek nejlepších rostlin dostane do nejužšího výběru a zhruba po osmi letech zkoušení obstojí pouze několik jedinců.
Oproti šlechtitelům 19. století, kdy byly růže pěstovány téměř výhradně pro krásu samotného květu, klade David Austin při výběru důraz nejen na vůni, tvar a barvu květu, ale také na elegantní a současně vitální vzrůst a pěkný, zdravý list. Moderní čajohybridy mají tendenci růst příliš „strnule“ a vzpřímeně, postrádají onen elegantní převislý růst starých odrůd.
Anglická růže původně měla mít ideální přírodní habitus, ale ne u všech šlechtěnců je tomu tak. Výsledkem různorodých rodičovských linií je vznik široké škály typů. Některé typy jsou úzké a vzpřímené, další nižší a kompaktní, jiné tvoří široký obloukovitě rozložený keř. Tyto různé růstové vlastnosti můžeme ovšem dobře využít podle toho, jakého účinku chceme na osazovaném místě dosáhnout. Austin uvádí celkem pět hlavních skupin.
1. Typ „staré růže“ jsou blízké R. gallica. Jsou zde zastoupeny i nejlepší variety z raného šlechtění, téměř všechny jsou velmi vonné – například: ’Constance Spry’ (1961), růžová s vůní myrhy, do 300 cm; ’Mary Rose’ (1983), středně růžová, dosud jedna z nejlepších v nabídce, i v našich podmínkách odolná a opakovaně bohatě kvetoucí, výška 100 cm; z ní stejně vynikající bílý sport ’Winchester Cathedral’ (1988) a světle růžový sport ’Redouté’ (1992); ’L. D. Braithwaite’ (1988), v nabídce „nejčervenější“, remontuje; ’St. Cecilia’ (1987), kulovitý až šálkovitý květ krémově žluté barvy, vůně myrhy, nízký keř; ’Sharifa Asma’ (1989), velmi světle růžová, posléze téměř bílá, intenzívní vůně, nízký kompaktní vzrůst, remontuje velmi dobře.
2. Typ „Heritage“ – příbuzné floribundě ’Iceberg’ (Kordes 1958), silnější vzrůst, vůně čajovek, kratší lesklé listy, z nich vybíráme například: ’Heritage’ (1984), světle růžový šálkovitý květ s citrónovou vůní, dobře remontuje, málo ostnů, výška 120 cm; ’Graham Thoma’ (1983), krásný sytě žlutý odstín, velmi odolný keř do 150 cm, spolehlivě vícekrát kvetoucí.
3. Typ „Portland“ – mají delší sklánějící se listy sahající až ke květům a silnou vůni starých růží, uvádíme tyto dvě: ’Gertrude Jekyll’ (1986), krásný velmi plný a silně vonný květ, tmavě růžový střed ke kraji světlající, dobře remontuje, vyšší - do 150 cm; ’The Countryman’ (1987), čistě růžový rozetovitý květ, velmi vonný, nižší vzrůst do 90 cm.
4. Typ „Gloire de Dijon“ – po známé staré noisettce, tudíž poněkud choulostivější, „moderní“ list, velký zářivý květ často broskvových a žlutých odstínů s vůní čajovek – uveďme alespoň: ’Evelyn’ (1991), broskvově růžové šálkovité květy s nádhernou ovocnou vůní - vybrala si ji firma Crabtree a Evelyn pro prezentaci svého parfému, remontuje, vzrůst do 90 cm.
5. Typ „Aloha“ – potomci moderní pnoucí růže, silný keřovitý vzrůst, těžké květy charakteru starých růží, vonné. Příklady: ’Charles Austin’ (1973), meruňkový odstín, ovocná vůně, vyžaduje pečlivý řez a hůře remontuje; ’Golden Celebration’ (1992), překrásný velký a vonný zlatožlutý šálkovitý květ, remontuje dobře, elegantní převislý habitus, do 120 cm; ’Abraham Darby’ (1985), plný miskovitý květ růžových, meruňkových a žlutých odstínů s bohatou ovocnou vůní, remontuje, vzrůst do 150 cm; ’Pat Austin’ (1995), překvapivě „neklidná a svítivá“ barva pro anglickou růži (jak přiznává i Austin), ovšem některými zákazníky vyžadovaná – zářivě tmavě měděná uvnitř kulovitého až šálkovitého poněkud nicího květu, vně světle měděně zlatožlutá, silně voní a opakuje květ, roste do 120 cm.
Z mezitypů za zmínku určitě stojí ’The Pilgrim’ (1991). Má nezvyklou, s ostatními rostlinami dobře kombinovatelnou velmi světlou jemně žlutou barvu, při odkvétání na krajích téměř bílou, přes sto hedvábných hustě do rozety nahloučených květních plátků s vůní čajových růží a myrhy. Je to robustní růže velmi dobře rostoucí a bohatě remontující, s lesklým zdravým listem. Vznikla po stovkách neúspěšných pokusů spojit růže ’Graham Thomas’ a ’Yellow Button’ (Austin 1975), neboť druhý z rodičů téměř nevytvářel pyl ani semena; výsledek však, jak hodnotí Austin, je hoden té námahy.
Z nejnovějších uveďme alespoň ’Grace’ (2001) s čistě meruňkovou barvou k okrajům světlejší a perfektním rozetovitým tvarem květu (velmi dobře remontuje a netrpí chorobami) a dále poslední v roce 2003 uvedené novinky: ’Rose-Marie’ (bílý sport růže ’Heritage’), ’The Ingenious Mr. Fairchild’ (velké růžové květy připomínající pivoňku, silná ovocná vůně), ’Scarborough Fair’ (jemně růžové ne příliš plné kulovité květy s šarmem a odolností alba růží), ’Charles Darwin’ (velmi velké a plné žluté miskovité květy silně vonící po čaji a citrónech), ’St. Alban’ (plný sytě žlutý květ postupně světlající, elegantní a slibně odolný keř), ’Wildeve’ (růžový rozetovitě čtvrcený květ, robustní a zdravá růže pokryvného typu) a konečně dosti překvapivá ’Janet’, neboť se vrací k typu květu, jaký mají čajohybridy - dlouhé elegantní poupě se ovšem, na rozdíl od čajohybridů, postupně otvírá do krásné rozety, takže květ je pěkný ve všech stádiích vývinu.
U některých odrůd se slabším, řídkým vzrůstem doporučuje Austin sesazení tří i více keřů ve vzdálenosti do 45 cm, aby posléze vytvořily na pohled jeden silnější exemplář – výhody jsou v tomto případě i v postupném nakvétání keřů podle orientace ke světovým stranám. Vzrůst Austinových růží je od 50 cm až tří metrů, většina keřů má výšku jednohol metru. V našich klimatických podmínkách (v teplejších částech republiky) jsou většinou poměrně odolné, přesto ale u nás vyžadují kratší řez než v zemi svého původu, takže po tužší zimě keř pro rychlou obnovu bezpodmínečně vyžaduje dobré hnojení a další péči. Použití keřových anglických růží je obdobné jako u historických růží. V úvahu připadá zatím spíše výsadba v rodinných zahradách než ve veřejné zeleni; podle způsobu růstu je lze použít jako solitéry nebo ve skupinách, menší část sortimentu vynikne i vyvázaná k opoře. Velmi dobře se tyto růže vyjímají ve smíšeném záhonu s trvalkami přírodního charakteru, případně i dalšími růžemi buď s drobnějším poloplným či jednoduchým květem nebo i v kombinaci s růžemi historickými.
Na závěr ještě poznámku k termínu „Anglické růže“. David Austin sám do této skupiny, jak už bylo zmíněno, překvapivě zařazuje například před stoletím vyšlechtěnou ’Gruss an Aachen’. V roce 1977 pro British Association of Rose Breeders vytvořil Jack Harkness nový klasifikační systém založený na 30 odlišných třídách - jednou ze tříd je třída „English“ jako ocenění šlechtitelského úsilí Davida Austina. V zahraniční literatuře je většinou pojem „anglické růže“ používán pouze v souvislosti s růžemi Davida Austina (např. Encyclopedia of Roses - Botanica´s Roses, Grange Books, 1998), nikoliv v souvislosti s výpěstky obdobného typu dalších šlechtitelů (Meilland, Tantau, Kordes a další). Je proto otázkou, zda tento termín náleží růžím „nostalgického či romantického typu“ všeobecně, tak, jak je u nás často užíván. Ke zmatení přispívá, že se dokonce setkáváme s použitím tohoto názvu v případě označení růží historických.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
dobry den,
prosim o radu jak mam zazimovat anglickou pnouci ruzi, jestli se ma zastrihavat nebo jen zakryt a jestli se ma na zimu prihnojit dekuji za odpověď v vrba