Hrozny na vinici Solomona Nersezašviliho byly téměř zralé, když koncem srpna udeřilo silné krupobití. Ledové koule za půl hodiny zničily většinu úrody a měsíce tvrdé práce. Podobné bouře přitom už dlouho sužují gruzínský region Kachetii v podhůří Kavkazu, který mnozí považují za rodiště vína. Réva k výrobě vína se tu pěstovala už před zhruba 8000 lety. Rostoucí četnost a intenzita bouří – což je problém spojovaný se změnami klimatu – ovšem vyvolává debatu o budoucnosti pěstování vinné révy v Gruzii, napsal Thomson Reuters Foundation.
Letní bouře připravila rodinný podnik Nersezašviliů o 200.000 dolarů (kolem 4,4 milionu korun) v ušlých příjmech, tvrdí dvaapadesátiletý gruzínský vinař, jenž se už před deseti lety rozhodl diverzifikovat a začal pěstovat také lískové oříšky. Ty prodává firmě Nutella. "Můj bratr říká, že bychom měli vinici zrušit a pěstovat jen ořechy," dodává Nersezašvili. "Budeme potřebovat hodně peněz, abychom vinici opravili a připravili na další rok. Úroda v každém případě nebude tak dobrá, protože rostliny byly poškozeny," podotkl.
Podle národního statistického úřadu představuje víno a hrozny téměř devět procent gruzínského exportu. Vinice jsou rovněž klíčovým magnetem pro turisty, jelikož zdejší víno se ve světě stává čím dál populárnější. V posledních letech nicméně asi stovka vinařů z Kachetie částečně nebo zcela přešla na pěstování oříšků, které jsou odolnější a výnosnější, upozorňuje Nika Beriašviliová z regionální rozvojové asociace (RDA).
Gruzínská vláda ve snaze řešit problém obnovila systém ze sovětské éry, který spočívá v tom, že pomocí raket vystřeluje na oblohu jodid stříbrný, který zabraňuje tvorbě ledu a zajišťuje, aby na zem padal déšť. Systém spadá pod ministerstvo obrany a k dispozici má 80 odpalovacích zařízení, která provozuje společnost STC Delta, jejíž pracovníci při rozhodování kam mířit a kdy odpalovat rakety využívají radary a předpověď počasí. Jen vloni jich prý odpálili 4700. Přičemž jedna stojí přibližně 1400 lari (necelých 10.000 korun).
Systém má však slepá místa, zejména na konci léta, kdy dozrávají hrozny. Mraky s kroupami se totiž tehdy tvoří ve větších výškách a rakety musí urazit delší vzdálenost, což znamená, že mohou pokrýt menší plochu na zemi, říká konzultantka společnosti Delta Chatuna Elbakidzeová. Firma přesto připisuje systému zásluhu na tom, že za poslední tři roky zabránil škodám v zemědělství ve výši přibližně 90 milionů lari (630 milionů korun).
Někteří zemědělci jsou však nadšení méně. "Střílejí rakety a přesto pořád padají kroupy," láteří devětasedmdesátiletý vinař Isabal Sologašvili, jehož vinici bouře loni v srpnu rovněž zdevastovala.
Vláda po srpnovém krupobití přislíbila, že vykoupí poškozené hrozny a zemědělcům, jejichž úroda byla zničena, vyplatí 3000 lari (zhruba 21.000 korun) za hektar. Vinaře přitom už nyní dotuje tím, že stanovuje kupní cenu a dorovnává rozdíl, pokud je cena na trhu nižší. Neprodané hrozny pak vykupuje státní vinařská společnost. Díky dotacím se prý nad vodou udržely desítky tisíc drobných zemědělců, kteří jsou vystaveni dopadům klimatických změn. Kritici na druhou stranu tvrdí, že peníze plynou k vinařům spíše z politických než z ekonomických důvodů, jelikož motivují ke kvantitě a ne ke kvalitě. Náklady jsou podle nich dlouhodobě neudržitelné, jelikož dopady klimatických změn se zhoršují.
Podle šéfky gruzínské asociace zemědělců Niny Zambachidzeové by šlo tyto peníze využít lépe. Mohly by pomoci farmářům, aby investovali do svého podnikání a připravili se na dopady klimatických změn. Pomoci by podle vinaře Johna Wurdemana mohly půjčky s nulovým úrokem na nákup sítí proti kroupám nebo horkovzdušných děl, popřípadě by pomohly nové meteorologické stanice. Dalším problémem je pojištění. Vládní schéma poskytuje vinařům dotované pojištění, nicméně ti si stěžují na to, že balík pokrývá pouze hrozny a nezahrnuje škody na vinné révě nebo škody způsobené krupobitím či předčasným mrazem.
Gruzínský vinařský průmysl se navzdory mnoha problémům v posledních letech rozvíjí, tvrdí Tata Džaianiová z Gruzínské vinařské asociace, podle níž se už ukázalo, že je branže odolná vůči otřesům, jakým bylo kupříkladu v roce 2008 ruské embargo, kdy museli místní vinaři hledat alternativní trhy. "Víno není pro Gruzii jen obchod, je to kultura a identita Gruzínců, kteří ho nikdy nepřestanou dělat jen kvůli riziku nebo vysokým nákladům," domnívá se Džaianiová. Nersezašvili se ani přes nátlak svého bratra nednechal přimět k tomu, aby přestal pěstovat vinnou révu, kterou před desítkami let vysadil jeho otec. "Investovali jsme příliš mnoho peněz a práce, než abychom ji jenom tak posekali," uvedl.
Zdroj: ČTK*
