Pátým rokem pořádá brněnská vzdělávací organizace Lipka s podporou Ministerstva životního prostředí Národní konferenci environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty a environmentálního poradenství. Účastní se jí vzdělavatelé, zaměstnanci úřadů, studenti a řada dalších zájemců o environmentální témata.
„Je to pro nás čest i velký závazek. Tentokrát jsme konferenci zaměřili na krajinu, která je v posledních obdobích ohrožená nejrůznějšími vlivy – povodněmi, suchem, úbytkem biodiverzity, dopady klimatické změny. Budeme mluvit o tom, jak vrátit vodu do přírody, co dělat, aby byla v budoucnu pestrá, malebná a vybízela k výletům a výpravám,“ uvedla ředitelka Lipky Hana Korvasová. Kromě lesníků, ekozemědělců, krajinářů a dalších odborníků budou přednášet také pedagogové, aby inspirovali účastníky, jak učit o krajině. Jako koncept pro školy snoubí historii a paměť krajiny, biologii a ekologii rostlin i živočichů a krajinného rázu. Letošní konference se bude věnovat krajině budoucnosti. Součástí konference je i slavnostní vyhlášení ceny Ekopublika 2020, která se udílí za nejlepší novinářský článek o přírodě a životním prostředí.
Hlavní protagonisté konference
„Uvědomujeme si, že naše krajina vyžaduje soustavnou péči a ochranu, a proto se věnujeme jejímu pozorování, zkoumání a vylepšování. Zkoumáme lokality v okolí města a navrhli jsme naučnou stezku, pozorujeme daleké výhledy a zjišťujeme viditelnost krajinných dominant. V posledním projektu jsme se zaměřili na zpestření ekosystému našeho okolí a v akci Tajný lesík jsme vysadili 1400 stromků a navrátili jsme heřmánek na Heřmanské kopce,“ uvedla Jana Hanáková ze ZŠ TGM Moravské Budějovice k tomu, jak učit o krajině na školách.
„Koncept Chytré krajiny, který realizuje Centrum pro vodu, půdu a krajinu, je cestou, jak komplexně napravovat hlavní problémy v současnosti uplatňovanými adaptačními opatřeními v krajině. Klíčovou součástí řešení je krajina, která odolá suchu i povodním a bude přispívat ke zmírnění projevů klimatických změn,“ vysvětlil Vladimír Zdražil z České zemědělské univerzity v Praze.
„V období kolektivizace byly provedeny velkoplošné zásahy do české krajiny s negativními dopady, které v poslední době ještě více nabírají na intenzitě. Krajina je homogenizovaná, zemědělská půda z velké části degradovaná, trpí erozí a kvůli narušené struktuře není schopna se vyrovnat se suchem a přívalovými dešti. Projekt obnovy krajiny na Zálúčí u Blatničky na jižní Moravě ukazuje, že pozitivní proměna krajiny ve velkém měřítku je možná. A nemusí být drahá, ani složitá. Obnova krajinných prvků a zlepšení zemědělského hospodaření již na malé výměře půdy se pozitivně projeví i v okolní krajině. Po rozdělení velkého pole na menší polní celky pomocí travnatých pásů, stromů a keřů se oblast opět hemží životem. Vznikla zdravá a odolná krajina. Projekt byl oceněn i v soutěži Adapterra Awards 2019. Inspiroval mnoho vlastníků pozemků a zástupců obcí,“ popsal Martin Smetana, expert na adaptační opatření v krajině, obnovu zemědělské krajiny.
„Naše vnímání krajiny se od 19. století změnilo jen nepatrně. Tehdy se ve výtvarném umění prosadila krajinomalba nabízející městskému divákovi chvilkovou senzaci z návratu do bujné, nedotčené přírody. Člověk 20. století si dal za cíl uchránit tuto romantizovanou krajinu před elektrárnami, čističkami odpadních vod a skládkami. Ty měly nadále patřit na okraj města a lidské pozornosti. Mým tématem je zamyšlení nad úspěšností tohoto konzervačního projektu v kontrastu s novými technologiemi, které mají být v krajině nasazeny v kontextu mitigace a adaptace na klimatickou změnu,“ uvedl Martin Abel z Asociace pro mezinárodní otázky k proměně industrializované krajiny.
„Obnovovat krajinu v přírodě blízkém pojetí je výzva na dalších sto let, nikoliv návratem o sto let zpět. Z minulosti se můžeme pouze poučit. Cílem obnovy je navracet do krajiny přírodní procesy a pestrou mozaiku biotopů. Od toho se odvíjí komplex praktických opatření, jakými jsou rehabilitace krajinných prvků (polních cest, mokřadů a mezí), regenerace zemědělské půdy a lesních porostů nebo subvence městské divočiny,“ podotkl Vilém Jurek ze spolku Rezekvítek o přístupech k ochraně biodiverzity v krajině i ve městě.*
Zdroj: TZ MŽP
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
My na zahrádce také máme nádrže, díky kterým se snažíme doplňovat dešťovou vodu. Tu poté využíváme na zalévání toho, co pěstujeme - saláty, kedlubny,... Je to voda zadarmo a chytat si ji, je dobré. Nádrže máme z https://eshop.afriso.cz/destova-voda/c-213 a musím tedy rozhodně doporučit. Teď je období sucha, takže toho moc nespadlo, ale doufám, že se to zlepší.