Barvínky patří dlouhodobě k nejoblíbenějším stálezeleným rostlinám. V zahradách kvetou časně zjara, mají poměrně vzácnou modrou barvu a jsou nenáročné. Sortiment dostupných odrůd byl donedávna celkem úzký, v posledních letech se v nabídkách školek okrasných rostlin objevila řada nových forem, které ale nejsou u nás zatím příliš známé.
Botanici v průběhu let popsali dvanáct druhů barvínku v Evropě – Středomoří, Východní Asii a v tropech. Většinou jsou to stálezelené polokeře, z nichž se v chladnějších částech Evropy nejčastěji pěstují odrůdy barvínku menšího Vinca minor, zatímco v teplejších oblastech je oblíbený barvínek větší Vinca major.
Srovnávací pokus v Dendrologické zahradě se provedl na odrůdách pěstovaných v osmdesátých letech, doplněných o odrůdy vypěstované v roce 2014. Na ploše bylo soustředěno také 7 odrůd barvínku většího. Kvůli opakovanému a silnému poškození rostlin v průběhu vegetace rzí barvínku Puccinia vincae nebylo možné tyto odrůdy hodnotit, proto je příspěvek zaměřen především na formy barvínku menšího, s výjimkou barvínku balkánského, který se stal jednoznačným favoritem v celé pokusné ploše.
Text a foto Zdeněk Kiesenbauer
Dendrologická zahrada Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., Průhonice
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 5/2021
