Houbový patogen Fusarium oxysporum f. sp. gladioli představuje významné riziko pro pěstování mečíků po celém světě. Škody, které působí, významně ovlivňují kvalitu a produkci těchto nádherných a velmi oblíbených okrasných květin.
Zástupci rodu Fusarium (Fusarium oxysporum f. sp. gladioli, F. solani, F. moniliforme a F. roseum) působí na mečících žloutnutí listů, hnilobu hlíz a vadnutí rostlin. Z nich houbový patogen Fusarium oxysporum f. sp. gladioli je uváděn jako nejčastější a celosvětově rozšířený původce těchto symptomů. Taxonomicky náleží do kmene Ascomycota (houby vřeckaté/vřeckovýtrusné), podkmene Pezizomycotina, třídy Sordariomycetes, podtřídy Hypocreomycetidae, řádu Hypocreales (masenkotvaré) a čeledi Nectriaceae (rážovkovité).
Biologie a symptomy výskytu patogenu
Fuzáriové vadnutí/žloutnutí mečíků bylo poprvé pozorováno již v roce 1909 v Kalifornii a později, ve 20. letech minulého století, i v dalších pěstitelských oblastech USA. Postupně se patogen rozšířil do celého světa a v současné době představuje riziko pro pěstování mečíků ve všech významných oblastech jejich pěstování.
Patogen může přežívat v infikovaných hlízách a půdě ve formě mycelia, chlamydospor, mikrokonidií a makrokonidií po řadu let. Na vývoj onemocnění má vliv teplota půdy, vlhkost, pH a půdní typ. V rámci vědeckých studií bylo zjištěno, že teplota půdy v rozmezí 25–33 °C, půdní vlhkost 60 % a pH půdy 6,5 představují ideální podmínky pro vývoj a šíření onemocnění. Hlinité a písčitohlinité půdy byly vyhodnoceny jako nejvíce vyhovující pro vývoj patogenu.
Během vegetace dochází ke žloutnutí listů mečíků, které postupuje od špiček listů dolů. Žloutnutí listů posléze vede k nekrózám a nakonec k úhynu rostlin. Napadené květy v květenstvích mají menší velikost a jsou zkroucené/zdeformované, zatímco na hlízách se objevují malé červenohnědé, vodou nasáklé léze, které následně pokryjí celé hlízy. Vážně napadené rostliny vykazují zakrnělý vzhled. Špičky listů jsou zakřivené, zatímco kořeny se přetvářejí do pramínků zdánlivě připomínajících drátky.
Patogen způsobuje na hlízách propadlé tmavé okrouhlé skvrny, přičemž na průřezu napadenou hlízou jsou dobře zřetelné tmavé svazky cévní, později vytváří bílé nebo narůžovělé podhoubí na povrchu hlíz. Napadené hlízy v polních podmínkách podléhají měkké hnilobě a následně se kompletně rozpadají. Při skladování houba zprvu vytváří na infikovaných hlízách hnědé léze. Tyto hlízy se později mění na suché a tvrdé mumifikované útvary hnědočerného zbarvení.
Způsoby šíření patogenu a možnosti ochrany
Počáteční infekce hlíz pochází buď z půdy, nebo z latentní infekce v hlízách z předešlého roku. Houba je prakticky přenášena infikovanými hlízami a hlízkami ve formě latentní infekce a rovněž je rozšiřována infikovanou zeminou, kontaminovanou vodou a křísi (Auchenorrhyncha).
Ochrana proti napadení mečíků houbou Fusarium oxysporum f. sp. gladioli spočívá především ve vhodně zvolené kombinaci pěstebních a ochranářských opatření. Svoji roli hraje též šlechtění odrůd mečíků odolných proti houbovým chorobám obecně. Šlechtění mečíků má bohatou historii i v České republice, kde byly vypěstovány odrůdy, které se plně vyrovnají špičkovým zahraničním odrůdám.
Základem ochrany (i proti dalším houbovým patogenům mečíků) je moření hlíz před výsadbou. Hlízy se namáčejí po dobu přibližně 30 minut do připravené mořicí jíchy. Toto moření lze provést již před uskladněním vysušených a očištěných hlíz. V tomto případě je třeba hlízy opět vysušit a až potom uložit do místnosti, ve které by se teplota měla pohybovat od 2 do 10 °C. V případě jarního moření před výsadbou je nezbytné nechat hlízy okapat a hned vysadit. Kromě moření hlíz je důležité stanoviště mečíků pravidelně střídat tak, aby na stejnou plochu byly mečíky vysazovány nejdříve za čtyři roky, protože patogen přežívá v půdě na rostlinných zbytcích.*
Text Dr. Ing. Zdeněk Chromý, ÚKZÚZ Brno
Zdroj fotografií: www.eppo.org
Celý článek najdete v časopisu Zahradnictví č. 5/2021 s tématem Květinářství a školkařství.
