Máme před sebou poslední díl seriálu o keřích a stromech Apalačských hor, které lze díky velké druhové rozmanitosti bez nadsázky označit za ráj dendrologů. Pochází odsud totiž většina v Evropě používaných „amerických“ listnatých druhů, které byly z východního pobřeží do parků a lesů starého kontinentu introdukovány mnohdy již v 16. století. Na konci abecedního výčtu druhů najdeme několik zajímavých dubů, jednu dřevinu z čeledi vavřínovitých se zvláštním českým názvem, lípu americkou, zajímavý jilm menšího vzrůstu a také jeden jehličnan.
Cílem tohoto pojednání nebylo obsáhnout zdaleka všechny dřeviny, které jsme potkali, ale vyzdvihnout ty, které nás upoutaly nebo jsou známy z našich parků a sbírkových zahrad. Z hlediska zastoupení druhů jsou Apalačské hory opravdu rájem pro každého dendrologa. Vždyť také většina v Evropě používaných „amerických“ listnatých druhů pochází právě z této východní části USA. Zájem na dovozu nových druhů stromů a keřů měla většina královských společností tehdejší Evropy. Z východního pobřeží byly tak dřeviny do parků a lesů introdukovány mnohdy již od 16. století. Jsou to často notoricky známé dominantní druhy, které laická veřejnost považuje za „domácí“ (borovice vejmutovka nebo dub červený). S jejich pěstováním je v Evropě o něco delší zkušenost než s druhy ze západu. Ty se do Evropy dostávaly prakticky až v 19. století, a to hlavně po stěžejní Lewisově a Clarkově expedici (1804–1806). Ta byla první výpravou po souši z východu Spojených států na západ. Přesto je však mnoho odolných dřevin z východu Spojených států stále v zapomnění a v evropských sbírkách či sadovnictví by si tak zasloužily větší pozornost.
Text a foto
Bc. Tomáš Vencálek, kurátor dřevin mírného pásma, Botanická zahrada hl. m. Prahy
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 3/2021 s tématem měsíce Ovocnářství.
