Bezsemenné odrůdy na výrobu rozinek se dříve nevyskytovaly tak hojně, jako je tomu v dnešní době, alespoň co se zahrádkářského sortimentu týče. De facto se rozinky vyráběly hlavně z odrůd se samičími květy, které proprchávaly a tvořily jen málo malých semen nebo vůbec žádná. Prvními dováženými rozinkami na naše území byly Korintky a Sultánky, vyráběné z patrně prvních bezsemenných odrůd na světě – Sultaniny a Korinthiaki. Proces výroby (h)rozinek snad jako první popsal řecký básník Hesiodos již kolem roku 800 př. n. l.
Sultánky jsou dodnes nejvíce rozšířené rozinky v obchodech, včetně bezsemenných stolních hroznů pro přímý konzum. Díky použití kyseliny giberelové se zvětšují bobule během doby růstu (bobule již není malá kulatá, ale větší a oválná), takže i rozinky jsou pak větší. Sultánky se vyrábí z bílé, zcela bezsemenné odrůdy Sultanina, původem patrně z Turecka (v současnosti převládá názor že pochází z Levantu, který se později stal součástí Osmanské říše), ale možná i více z východu. Faktem však je, že právě Osmané tuto odrůdu dále rozšiřovali po impériu. Sultanina je v současné době nejpěstovanější bezsemennou odrůdou na světě, a tak existuje nespočet synonym, tj. názvů této odrůdy. Velmi známý je název americký – Thompson seedless. Znamená Thompsonův bezsemenný a William Thompson byl kalifornský pěstitel révy, kterému je připisováno zavedení odrůdy Sultanina do kultivace na území USA. Více na východ (Azerbajdžán) se odrůda nazývá Kišmiš belyj (anglicky psáno Kishmish) a tento název používají všechny rusky mluvící státy i některé další (Irák, Írán, Izrael, Palestina či Indie). Těžko v současné době říct, zda měla odrůda prvně modrou nebo bílou barvu bobulí. Mutací však časem vznikly všechny barvy – bílá, červená i černá (Kišmiš belyj, rozovyj i čornyj). Existují i další jako Kišmiš Vatkana, aj. Vlivem času a selekce člověkem v současnosti ještě rozdělujeme odrůdu s kulatými bobulemi (Kišmiš belyj kruglyj) nebo bobulemi oválnými (Kišmiš belyj ovalnyj nebo dolgyj). Hlavně v posledních letech se však čile šlechtí pomocí křížení odrůd, jehož cílem je získat bezsemennou odrůdu s co největší bobulí.
Text a foto
Ing. Radek Sotolář, Ph.D.
MENDELU v Brně
Zahradnická fakulta
Ústav vinohradnictví a vinařství
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 7/2020.*