Hypertufový výrobek je výrobek, k jehož tvorbě byla použita směs cementu, rašeliny (nejlépe hrubé a vláknité) a říčního písku, doplněná dalšími (nejčastěji jednou až dvěma) přísadami. Technika výroby nádob (a dekorací obecně) z hypertufové směsi je poměrně stará a vznikla z potřeby nahradit některé obtížně dostupné a drahé zahradní prvky, zejména balvany s patinou a nejrůznější nádoby (včetně kamenných koryt), rovněž patřičně omšelé.
Ze směsi však můžeme tvořit řadu dalších výrobků jako třeba dlažbu, sochy, pítka pro ptáky, tůňku v kameni, imitaci dělových koulí, přírodně vypadající obrubu záhonu, desku pro zahradní stolek, pohledový lem zahradního jezírka, stylové sloupky pro osazení vodovodním kohoutkem anebo i celou stěnu s kapsami pro rostliny a mnohé jiné. Vyrobit se dá v podstatě cokoliv, zde už záleží na nápadu, zručnosti a také na jisté míře vkusu. V tomto článku se budeme zabývat výhradně tvorbou rozmanitých nádob, které pak můžeme osázet širokým sortimentem bylin i drobných dřevin. Hypertufové výrobky jsou určeny hlavně pro venkovní plochy, ale použití v interiéru je samozřejmě také možné.
Zásadní výhoda hypertufu spočívá v zanedbatelných nákladech na výrobu a obrovských možnostech, jak si konečný produkt zcela přizpůsobit svým potřebám co se týče rozměrů, typu, barvy a účelu. Další výhodou je to, že se jedná (v závislosti na typu směsi) o nádoby více či méně odlehčené. Pro zahradníky je podstatná skutečnost, že v hypertufových nádobách můžeme pěstovat i náročné skalničky, kterým toto prostředí svědčí více než kultura v nádobách jiného typu, zejména plastových. Celý proces tvorby můžeme rozdělit do několika částí: 1) volba formy, 2) namíchání směsi, 3) plnění formy, 4) opracování výrobku, 5) tvrdnutí, a nakonec případně ještě pokus o patinování. Nemusíme však zůstat pouze u tvorby samotných nádob, ale nabízí se i výroba souvisejících doplňků.*
Text a foto
Petr Horáček,
Botanická zahrada hl. m. Prahy
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 2/2020.
