Jedná se o aktivní poslání národního programu konzervace genetických zdrojů na Zahradnické fakultě v Lednici. Mandloň obecná je ve světové literatuře označována často jako jeden z nejstarších druhů ovoce záměrně pěstovaných člověkem, a to zejména v oblasti Střední Asie, kde pravděpodobně nastala první domestikace druhu. V současnosti se řadí mezi dominantní druhy pěstované ve světě pro produkci jedlých jader.
V České republice se, i přes snahu o založení produkčních výsadeb, např. v Hustopečích, tržní pěstování mandloní do současné doby neudrželo. Důvodem byla především adaptabilita k prostředí, raně kvetoucí odrůdy byly téměř pravidelně poškozovány pozdními jarními mrazíky. Složité byly i opylovací poměry pěstovaných odrůd, kdy převládaly zejména cizosprašné typy. Kombinace obou vlastností neumožnila širší, intenzivní zapojení v produkčních výsadbách. V současnosti můžeme využít bohatšího odrůdového sortimentu zejména ze zahraničí, který umožňuje jistější produkci plodů. I když je převážná část u nás dostupného sortimentu odrůd udržovaných v genofondové kolekci na Zahradnické fakultě v Lednici stále cizosprašná, existují také perspektivní odrůdy a genotypy vykazující částečnou samosprašnost (např. odrůda Zora) nebo ještě lépe samosprašnost (např. italská odrůda Supernova). Právě samosprašnost a pozdní doba kvetení (např. odrůda Ferragnes) jsou jedny z nejvyhledávanějších vlastností odrůd, které by mohly být perspektivní pro pěstování v našich podmínkách. Odrůda, která v sobě kombinuje určitou míru samosprašnosti, pozdního kvetení a mrazuvzdornosti může být označena jako vhodná pro doporučení jejího rozšíření v pěstitelské praxi.
Text a foto
Ing. Tomáš Nečas, Ph.D.,1
Ing. Ivo Ondrášek, Ph.D.,1
Hana Strnadová,1
Ing. Rostislav Venuta,2
1Ústav Ovocnictví, Zahradnická fakulta v Lednici,
2Ovocná školka Ing. Rostislav Venuta Kadov
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 2/2020.
