Zahrada jako součást města je v západní kulturní tradici pevně zakotvena už od dob starověku, a i když se její podoba i funkce v průběhu staletí i v rámci posledních dekád výrazně proměňují, je stále nepostradatelnou integrální součástí města. Tradičními inspirátory české zahradní kultury byly v minulých historických epochách vývoje naší společnosti Německo, Rakousko, Itálie a další státy západoevropského kulturního okruhu a tento ideový informační zdroj je funkční i v současnosti.
Třicet let po politickém převratu, který pro naši zemi znamenal návrat k demokratickým principům, probíhá u nás pozvolna také renezance kultury veřejného městského prostoru. V rámci obnovení historické návaznosti našich kulturních tradic je tedy žádoucí podporovat a aktualizovat přísun nových idejí opět i z těchto zdrojů. Principy integrace zahradních forem do městského organismu a způsoby, jakými na něj v tom kterém místě zahrada reaguje prostřednictvím své specifické skladby, jsou silnými inspiračními zdroji nejen pro městské správce, pro tvůrce samotné, ale i pro laickou veřejnost. Právě od ní zaznívá v rámci různých anket, zaměřených na náplň a fungování veřejného městského prostoru, obecný požadavek na více zeleně, aniž by zde panovala širší obecná představa o měřítcích jeho kvality. Na základě lepší orientace v současném evropském dění na tomto poli pak mohou od veřejnosti zaznívat konkrétnější požadavky na kvalitu veřejného městského prostoru u nás.*
Text a foto
Ing. Lucie Poláčková, Ph.D.,
Zahradnická fakulta v Lednici,
Mendelova univerzita v Brně
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 1/2020.
