Přetváření postindustriálních zón ve městech je v posledních letech často využívaná příležitost, jak zasáhnout do zdánlivě uzavřeného organismu města. Ve velké většině se k bydlení a komerčním funkcím přidává také tvorba atraktivních veřejných prostorů včetně parků. Tento text je věnován parku Dora v Turíně, který je jednou z prací krajinářského architekta Petera Latze.
Jedním z novějších příkladů konverze industriální zóny je park Dora v italském Turíně (obr. 1). Vznikl jako součást velké přestavby Turína roku 1998, která měla za cíl revitalizovat zaniklé industriální areály a vytvořit z nich síť zelených veřejných prostorů ve vazbě na bydlení. Velké změny umožnilo zapuštění železnice pod zem (12 km), které zajistilo prostupnost městem – vznikla takzvaná Hlavní páteř města (Spina Centrale), kterou tvoří plocha nad železnicí. Na ni potom navazovaly plochy po zaniklých industriálních objektech. Největším z nich se stala Páteř 3 (Spina 3), která zabírá plochu téměř 100 ha. Část byla naplněna bydlením, kancelářemi, výzkumnými centry a výrobou, plocha 45 hektarů patří veřejnému parku. Vítězem soutěže, která byla vypsána na jaře 2004, se stala skupina architektů, specialistů a umělců, které vedl Peter Latz.
Text a foto
Ing. Zora Kulhánková, Ph.D.,
Ústav zahradní a krajinářské architektury,
ZF Mendelovy univerzity v Brně
Celý článek naleznete v časopise Zahradnictví č. 9/2019.
