Navzdory tomu, že ekologická produkce nabízí pěstitelům řadu výhod, z nichž tou nejzásadnější je nabídka zdravotně bezpečného ovoce s otevřenými možnostmi odbytu, nebyl dosud tento systém akceptován v míře, kterou si ve skutečnosti zaslouží. Proč je ekologické pěstování u nás stále na okraji zájmu, ačkoli jeho podoba je po mnohá léta formována na předních výzkumných pracovištích v Evropě i ve Spojených Státech? Jasnou odpověď asi nenalezneme.
Zkusme přijmout myšlenku, že ekologická produkce je v mnoha rovinách racionálnější než konvenční zemědělství, protože více vychází ze zkušeností našich předků a s větší odpovědností uvažuje do budoucnosti. V této souvislosti můžeme diskutovat o stavu našich půd v příštích desetiletích, depozicích pesticidů v krajině a ve vodních tocích a zajisté i o kontaminaci potravin. Šetrnější přístup k životnímu prostředí však přináší i některé nevýhody, jež mohou ovocnáře odradit. V ekologickém režimu například nejsou, až na jedinou výjimku (spinosad), k dispozici razantní přípravky pro okamžitá řešení. Na hašení vzniklého „požáru“ způsobem, jak jsme tomu zvyklí u chemických prostředků, musíme zapomenout. Oproti integrovaným systémům také svádíme mnohem náročnější boj s plevely a zcela jiný přístup vyžaduje péče o půdu společně s výživou. Některá omezení může přinést i zákaz využívání růstových hormonů obecně ukotvený v podmínkách pro ekologické zemědělství, např. u odrůd trpících fyziologickou rzivostí nebo při kompenzaci mrazových poškození. Pro většinu situací, s nimiž jsme během sezóny konfrontováni, však řešení existují a za dodržení určitých pravidel jsme v současné době schopni dosáhnout velice dobrých výsledků. A jak si takový proces osvojit v praxi je základní myšlenkou projektu „Modelový ekologický sad“ zahájeného v roce 2017.
Text a foto
Ing. Vladan Falta, Ph.D.,
Biocont Laboratory spol. s r.o.
Celý článek naleznete v časopise Zahradnictví č. 4/2019.
