Dohody o pracovní činnosti (DPČ) a dohody o provedení práce (DPP) jsou hojně využívaným právním nástrojem pro sjednání příležitostných výdělků (tzv. brigád). Přesto (anebo snad právě proto) panují o těchto dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr ve společnosti nepřesné představy. Nejasnosti se týkají především úpravy pracovní doby a dále vymezení druhu práce.
V praxi advokátní kanceláře jsme se setkali s následujícím dotazem: Sjednali jsme s naším zaměstnancem DPČ na rozsah 20 hodin týdně. Postupovali bychom v souladu se zákonem, pokud by zaměstnanec odpracoval v daném měsíci plnou pracovní dobu 40 hodin týdně a následující měsíc by nevykázal žádné odpracované hodiny? Zákoník práce uvádí, že na základě dohody o pracovní činnosti není možné vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Zákonem stanovená týdenní doba přitom zpravidla činí 40 hodin. Dále zákon stanoví, že dodržování sjednaného a nejvýše přípustného rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda o pracovní činnosti uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů. Potud by se mohlo zdát, že ve výše uvedeném příkladu je vše v souladu se zákonem. I kdyby byla dohoda uzavřena jen na období dvou měsíců, průměrná týdenní pracovní doba by činila 20 hodin, a tedy nepřekračovala by zákonem stanovený maximální rozsah. Zaměstnanec proto může v jednotlivých týdnech odpracovat více než 20 hodin, avšak celkový počet jím odpracovaných hodin za dobu trvání dohody nesmí přesáhnout dvacetinásobek počtu týdnů, na které byla dohoda uzavřena.
Text
JUDr. Kristýna Opletalová,
Mgr. Tomáš Liškutín,
AK Tomáše Liškutína
Celý článek naleznete na stránkách časopisu Zahradnictví č. 1/2019.
