Před pěti lety by asi článek o vodě v zahradě vypadal jinak. Majitelé byli zvyklí, že pokud mají dost peněz, nemuseli se trápit se zdrojem vody pro zahradu – připojili se jednoduše na vodovodní řad. Klimatické změny ovšem situaci dramaticky změnily a je nutné se nad tématem zamýšlet jinak.
Úvaha začíná srážkami, které na nemovitost padají. Je možná překvapivé, že od šedesátých let minulého století dopadá na naše území ročně stejné množství srážek (průměrně 683 mm). Mění se ale jejich distribuce, krajina je ve stále horším stavu – důsledkem jsou sucha a povodně. Půda vysychá natolik, že je jen obtížně schopna vodu přijímat. Přijde-li pak přívalový déšť, většina vody bez užitku odteče. Přeplní kanalizaci, čistírny odpadních vod a odteče do vodních toků a ty se rozvodní. Dalším krokem v úvahách je, co by majitel nemovitosti se zahradou chtěl a co lze. Zákaz používání vody z řadu pro zahrady už vydala řada obcí – a netýká se to jen vody z obecních vodovodů, ale i ze studní. Studna je soukromého vlastníka, ale voda v ní je součástí společných podzemních zásob. Dalším aspektem je povinnost zadržet srážkové vody na vlastním pozemku, kapacity kanalizačních sítí a čistíren odpadních vod. Tento problém je zvlášť složitý v oblastech s nepropustnými půdami. Proto základem úvah o vodě v rodinné zahradě je hospodaření s dešťovou vodou. Na prvním místě je její zachycování. U velkého domu s plochou střechou se zcela jistě vyplatí zelená střecha. Pokud je provedena profesionálně, nemusí se obyvatelé domu bát protékání. Vegetační souvrství naopak konstrukční vrstvy chrání a samo má termoizolační schopnosti a v létě aktivně dům ochlazuje.
Text a foto
Ing. Jana Pyšková,
autorizovaná krajinářská architektka,
členka České komory architektů
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 9/2018.