V minulém vydání časopisu Zahradnictví jsme začali historické putování po botanických zahradách v České republice. Se zahradami, které vznikaly především při středních školách a univerzitách a také ve městech, jsme se již seznámili. Jejich vznik je velmi často spojen s významnými osobnostmi české botaniky a dendrologie a podobně je to i v případě dalších zahrad. Nyní se vypravíme do vyšších poloh, lázeňských areálů a parků a nezapomeneme ani na zahrady vzniklé díky výzkumným ústavům, jako součást výstavišť nebo na zahrady soukromé a spolkové.
Vysokohorské botanické zahrady
V zemích západní a střední Evropy od 19. století vznikaly botanické zahrady zaměřené na místní flóru. Většinou se jednalo o vysokohorské botanické zahrady v Alpách (například Lindauer Hütte (Rakousko), La Chanousia (Itálie), Lautaret (Francie), Alpinum Juliana (Slovinsko), Jardin Alpin La Rambertia (Švýcarsko) nebo Apeninách (Campo Imperatore), ale setkáme se s nimi i v nižších polohách v místech vysoké biodiverzity jako například Velebitski botanički vrt (Chorvatsko) nebo Giardino botanico di Carso (Itálie).
První horská zahrada je u nás připomínána kolem roku 1825 na vrcholu Sněžky, nedaleko kaple sv. Vavřince. Místo bylo ohraničeno kameny a osázeno několika druhy horských rostlin. Zahrada vznikla, aby přilákala návštěvníky hor a stala se turistickým cílem. Jak se poznávání krkonošské přírody prohlubovalo, stále více turistů chtělo významné a vzácné rostlinné druhy vidět a mnohdy i vlastnit. Jednou z možností, jak významným botanickým lokalitám odlehčit a ochránit je, bylo zřízení botanických zahrad v turisticky snadno přístupných lokalitách.
Se snahou o poznání krkonošské flóry souvisel i vznik botanických oddělení v několika školních zahradách v Podkrkonoší, například ve Vysokém nad Jizerou nebo v Dolních Štěpanicích. Řídící učitel z Dolních Šlapanic, Jan Buchar, usiloval i o zřízení horské botanické zahrady. Nápad zaujal Jana hraběte Harracha, který nabídl místo nedaleko Labského vodopádu. Jan Buchar v létě a na podzim roku 1902 upravil pozemek a zasadil první rostliny. V roce 1906 byla zahrada přestěhována k Martinově boudě. Zahrada však měla dlouhodobé problémy s financováním a zanikla ve třicátých letech.*
Text
RNDr. Pavel Sekerka,
Botanický ústav AV ČR, v. v. i.
Foto archiv
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 7/2018.
