Před dvaadevadesáti lety vystoupil na valné hromadě Dendrologické společnosti v Praze její tehdejší předseda Arnošt Silva-Tarouca s přednáškou Průhonický park. Zaznělo v ní mnoho zajímavých tvůrčích názorů a myšlenek, které jsou svou podstatou nesmrtelné a v dnešní době by si je všichni, kteří mají co do činění se zahradní architekturou, měli připomenout. Vydejme se tedy napříč časem do roku 1926 …
Když byla založena Dendrologická společnost v Praze, bylo v průhonickém parku již na tři tisíce druhů a forem dřevin a ne o mnoho méně peren. Od té doby čile závodíme s naším inspektorem Zemanem ve sběratelské vášni. V posledních dvou letech bylo vyseto ve školkách Dendrologické společnosti na 8000 druhů a odrůd semen dřevin i peren. Vzejde-li z toho jen polovina a z té poloviny jen část bude vysazena do parku, bude tím počet druhů v parku opět velmi zvýšen. Za těchto okolností mohla by sběratelská činnost býti snadno na úkor zahradního umění. Při své sběratelské činnosti nevěnoval jsem pozornosti jen rostlinám novým neb vzácným, nýbrž hlavně rostlinám krásným; shromažďoval jsem hlavně ty rostliny, jež mohly sloužiti jako vhodný materiál rostlinný k výzdobě parku. Tak povstala poznenáhlu myšlenka neshromažďovati rostlinné poklady, v posledních desetiletích do zahrad zaváděné, do sbírek, tj. do arboret a fytogeografických skupin, nýbrž ve velkém slohu využíti jich spolu s domácími společenstvy rostlinnými a význačnými pro jednotlivá stanoviště k získání harmonujících skupin a přirozeně a mohutně působících krajinných motivů.
Převzato z přednášky Průhonický park,
Arnošt Silva-Tarouca
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 6/2018.
