V posledních letech se stalo poskytování tzv. zdravotního nebo indispozičního volna (anglickým názvem sick days) poměrně běžným zaměstnaneckým benefitem ve státní, soukromé, neziskové i akademické sféře. Navzdory tomu, že se během několikaleté praxe ukázaly možné problémy a nevýhody tohoto nástroje (např. využívání sick days jako dovolené navíc), stále převažuje zájem zaměstnavatelů i zaměstnanců na jeho zachování.
Důvodem pro zavedení sick days bylo nepochybně zrušení proplácení náhrady mzdy za první tři dny dočasné pracovní neschopnosti v roce 2008, resp. 2009. Tehdy se ke vzniku tzv. karenční doby (tedy doby čekání na dávku nemocenského pojištění) přistoupilo kvůli údajnému zneužívání systému nemocenského pojištění zaměstnanci, kteří si nechali od lékaře vystavit potvrzení o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, aby měli volno navíc.
Karenční doba sice skutečně uvolnila čekárny lékařů a snížila počet krátkodobých dočasných pracovních neschopností, ale přinesla s sebou další problém. Mnozí zaměstnanci si nemohou dovolit ztrátu mzdy po dobu nemoci, a tak čerpají dovolenou, případně nadále pracují. To může v konečném důsledku (a zvláště u nakažlivých onemocnění) snížit pracovní nasazení a výsledky nejen dotyčného zaměstnance, ale i jeho spolupracovníků. Včasné léčení onemocnění je přitom prevencí rozvinutí komplikovanějších a chronických zdravotních obtíží.
Text
JUDr. Kristýna Opletalová,
Mgr. Tomáš Liškutín,
AK Tomáše Liškutína
Celý článek naleznete v časopise Zahradnictví č. 4/2018.
