Před dvaadevadesáti lety vystoupil na valné hromadě Dendrologické společnosti v Praze její tehdejší předseda Arnošt Silva-Tarouca s přednáškou Průhonický park. Zaznělo v ní mnoho zajímavých tvůrčích názorů a myšlenek, které jsou svou podstatou nesmrtelné a v dnešní době by si je všichni, kteří mají co do činění se zahradní architekturou, měli připomenout. Vydejme se tedy napříč časem do roku 1926 …
Kraj, kde jsem hodlal uplatniti své snahy ku vytvoření parku, jest rozlehlé, bohatě členěné údolí, jímž protéká potok Botič a jeho bezvýznamné přítoky ku Praze. Údolí jest tvořeno jednak strmými, jednak povlovně se sklánějícími svahy, jež dříve byly pokryty nízkým zanedbaným porostem. Některé stráně byly však úplně holé a místy přerušovány malebnými skalními partiemi.
Taková údolí jsou ve středních Čechách hojná. Mojí myšlenkou bylo vytvořiti park odpovídající rázu krajiny; vodítkem při práci byla mi pouze příroda při čemž zároveň využíval jsem vždy i vlastnosti terénu. Snažil jsem se docíliti mnohotvárných a bohatých krajinných obrazů zapadajících do rámce středočeského kraje. Místa tato měla se státi půvabnou, moderním lesním hospodářstvím neporušenou, dle možnosti obohacenou a zkrášlenou českou krajinou.
Převzato z přednášky Průhonický park,
Arnošt Silva-Tarouca
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 2/2018.
