Jak už bylo na stránkách tohoto periodika zmiňováno, trvalkou sezóny bylo Spolkem českých perenářů vyhlášeno Veronicastrum – vzrůstná trvalka v zahradách ještě před čtvrtstoletím docela opomíjená, v současnosti ale velmi populární se slibně se rozvíjejícími odrůdovými sortimenty. Její nominace vychází z nevšední uplatnitelnosti, půvabu a vitality jejích pro praxi znovu objevovaných druhů, které jistě zaslouží více pozornosti v podrobnějším pojednání.
Druhy rodu Veronicastrum bývaly dlouho spojovány s rozrazily, jimž se čtyřčetnými květy (a taxonům ve skupině Pseudolysimachion, s květy v protáhlých klasnatých květenstvích, navíc i habituálně) nemálo podobají; jejich květní kalichy zůstávají ale ještě pětičetné. Do svébytného rodu je proto dánský přírodovědec J. C. Fabricius přesunul už roku 1759, ostatními botaniky to v té době ale přijímáno nebylo a jméno Veronicastrum upadlo v zapomnění, jakkoli už roku 1818 postavil v podstatě totožný rod tehdy rovněž nedoceňovaný C. S. Rafinesque pod jménem Leptandra (jen v severoamerických populacích spatřoval tři druhy s řadou variet: Rafinesque 1830). Molekulární data (Albach et Chase 2001, Albach et Greilhuber 2004) dávají v současnosti oběma botanikům za pravdu: zatímco např. rody Hebe a Pseudolysimachion se ukázaly být v podstatě jenom rozrazily, Veronicastrum je zjevně sesterskou skupinou a v těsném příbuzenském svazku s rodem Wulfenia se možná více blíží jitrocelům.
Značně podobnou květní stavbou se vyznačují i jinak zcela nepodobné východoasijské druhy někdejších rodů Calorhabdos a Botryopleuron. T. Yamazaki (1957) přesunul tedy i tyto do rodu Veronicastrum; nukleotidové sekvence k podpoře tohoto náhledu dosud nebyly zjišťovány.*
Doc. Dr. Ing. Jiří Uher,
Mendelova univerzita v Brně,
ZF v Lednici
Celý text článku naleznete v časopisu Zahradnictví č. 12/2016.
