Registrace názvů a následná introdukce nových odrůd podléhá určitým pravidlům. Co z toho platí a co se z toho uplatňuje v České republice? Tento příspěvek uvádí, jaký je současný stav registrace českých a slovenských odrůd.
Životní etapy nové odrůdy (mezititulek)
Běžný pěstitel se obvykle původem pěstované odrůdy nezabývá. Neřeší fakt, že také jeho květiny mají nějaký původ, prošly určitými mezníky svého života až do okamžiku, kdy je získal či dostal od přátel nebo někde koupil. V každém případě profesionální pěstitelé by měli mít povědomí o zásadách tvorby nové odrůdy a ty v případě vlastního šlechtění také dodržovat.
Šlechtění je vědomé vytváření nových vlastností rostlin křížením dvou rostlin: mateřské a otcovské. Semenáčky vypěstované ze semen, která jsme křížením získali, pak nějaký čas testujeme a časem z nich vybíráme ty nejlepší. Pokud se objeví rostliny, které mají kvalitativně vyšší úroveň, než jsou vlastnosti rodičů nebo než jsou vlastnosti již pěstovaných kultivarů, přemýšlíme o tom, zda se nám náhodou nepodařilo vyšlechtit nový kultivar. Pokud ano, mohl by být takové semenáč zaregistrován jako odrůda.
Registrace se může zdát jako formalita, ale jenom registrace jména u autorizované instituce chrání jméno odrůdy podobně, jako když patentový úřad vyhlašuje ochrannou známku výrobku. Registrace je však také závazek šlechtitele, že bude chránit čistotu registrované odrůdy a nebude měnit její jméno z komerčních důvodů. Registrací jsou pověřeny příslušné Mezinárodní orgány pro registraci. Registrace nových kultivarů je organizovaná „Mezinárodní společností pro zahradnickou vědu – International society for horticular science (ISHS)“. V rámci této společnosti existuje „Komise pro názvosloví a registrace kultivarů“, která stanoví obecná pravidla procesu registrace. Vlastní registraci se věnují „Mezinárodní orgány pro registraci kultivarů – International Cultivar Registration Authorities (ICRA)“.
Text a foto Ing. Zdeněk Seidl, Hlučín
Celý článek naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 6/2014
