Daná problematika jako celek patří mezi diskutovaná témata současné doby, což dokazuje skutečnost, že například během čtyř měsíců druhé poloviny roku 2011 se jí do různé míry věnovala hned tři světová fóra odborníků v rámci mezinárodních konferencí v Irsku, Číně ale i Chile.
Stresory urbánního prostředí
Stejně jako působí antropogenní stanoviště na strom, působí i strom na své stanoviště. Tento proces je autoregulativní. Jeho směr, který může, ale nemusí být ireverzibilní, je určován:
Strom ve městě tak na urbánní půdu působí ve třech různých směrech:
Stresory městského prostředí působí na dřevinu ve městě prostřednictvím půdy jak přímo, tak nepřímo (zvl. prostřednictvím mezoklimatu města). Strom je přitom vůči negativně působícím faktorům v zásadně v nevýhodném postavení. Díky své ontogenetické fixaci na místo výsadby to není on, kdo rozhodne o působení na dané stanoviště, ale právě člověk, který volbou místa výsadby rozhodne, jaké faktory a v jaké intenzitě na strom ve městě působí, ať prostřednictvím půdy, či na ní nezávisle.
Pedogeneze městských stanovišť
Abychom co nejjednodušeji pochopili vliv stromu na půdu, vymezme si vlastní půdní procesy ipsi sibi (samy o sobě). Primárními procesy tvorby půdy jsou procesy rozkladu zvětratelných minerálů a odumřelých organických látek a procesy syntézy sloučenin sekundárních, procesy nárůstu hmoty v pedonu jako celku. Na tyto procesy navazují translokace (přemísťování látek v pedonu) a komplex procesů transformačních (přeměny látek v pedonu). Dochází též k procesům ztráty půdní hmoty erozními jevy různého druhu a různé intenzity. Pedogenezi většiny městských stanovišť lze tak chápat v přímé souvislosti se vznikem heterogenního půdotvorného substrátu. Z tohoto důvodu tedy nelze převádět závěry stran složení mateční horniny dané lokality na složení minerálního podílu dané půdy. Tuto situaci je nutno zohlednit především v těch případech, kdy se jedná o tzv. dvojsubstráty, tj. minimálně 20 cm mocnou vrstvu mladších sedimentů na jiné hornině, a také když se jedná o tzv. smíšený substrát, tj. zvětralina jedné horniny smíchaná většinou s geologicky mladším sedimentem.
Půdy městských stanovišť tak není možno obecně chápat jako profily primárně geologicky určené in situ. Nejedná se zde ani tak o to, že v našich městských půdách nelze nacházet doklady pro univerzální platnost zákona superpozice, hovořícím o tom, že vrstvy spodní jsou vrstvy starší než vrstvy svrchní (přičemž tento zákon neplatí univerzálně ani pro vlastní sedimenty České republiky, neboť celá řada území byla vystavena tektonickému porušení souslednosti hornin), jako spíše o to, že půdotvorný substrát má charakter substrátu smíšeného.*
Text prof. Ing. Klement Rejšek, CSc., Mendelova univerzita v Brně, Ústav geologie a pedologie
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 11/2013
