Souhrn
Zatravnění sadů či vinic má velký význam z hlediska ochrany půdy proti erozi a zachování půdní úrodnosti. Významné je rovněž zvýšení únosnosti půdy pro mechanizaci ve vlhčích obdobích roku. Cílem našeho výzkumu bylo vyhodnotit v zatravněném meziřadí ve vinici hmotnost kořenové a nadzemní fytomasy a celkovou strukturu travního drnu a vybrané trávníkové charakteristiky (zápoj, odolnost vůči zaplevelení a celkový vzhled). Na základě výsledků celkové struktury drnu se jako vhodný druh jeví Festuca rubra commutata. Celková hmotnost fytomasy u ní v roce 2011 činila 1909 g/m2 z toho 78 % tvořily kořenová a 22 % nadzemní fytomasa. Z pohledu trávníkových charakteristik, byla nejlépe hodnocena Festuca rubra trichophylla (celkový vzhled 8,3 bodu, odolnost vůči zaplevelení 7,3 bodu a zápoj porostu 6,8 bodu).
Úvod
Způsob obdělávání půdy má zajistit ochranu půdní úrodnosti, omezení aplikace herbicidů, průmyslových hnojiv a dalších agrochemikálií (Litschmann, 2006). Péči o půdu ve vinicích ovlivňuje mnoho faktorů, např. její kvalita, způsob obdělávání, svažitost terénu, množství srážek, spon výsadby, použitá mechanizace a další. V posledních letech je černý úhor stále častěji nahrazován zatravněním meziřadí. Zelené pásy mají funkci především půdu chránit, zlepšit její kvalitu, snížit potřebu chemické ochrany a usnadnit práci ve vinici (Kol. Seed service, 2010). Největším pozitivem zatravněného meziřadí je možnost vjezdu do vinice ihned po dešti za nevhodných půdních podmínek (Zemánek, 2003). Za vegetační období uvádí Ostratický (2005) až 33 přejezdů ve stejných kolejích, to má za následek utužení půdy do velké hloubky.
Zhutnění půd je často spojováno se zvýšenou tvorbou hrud nebo degradací půdního edafónu. Může vést k horšímu vstřebávání živin a následně k rozvoji chloróz, v extrémním případě k odumírání rostlin. Vzniká rovněž riziko pro životní prostředí, jako je např. zvýšený povrchový odtok, který způsobuje vodní erozi a následnou kontaminaci povrchových vod (Zemánek, Michálek, 2010). Vodu může dobře přijímat půda v dobrém strukturním stavu s obsahem organické hmoty, která není přeschlá. Travní porost napomáhá zlepšení struktury a obsahu organické hmoty v půdě a stíní ji před nadměrným vysušením. Snižuje se tak povrchový odtok a zlepšuje zasakování (Hejduk et al., 2008). Réva tvoří poměrně malé množství kořenů, které není dostatečné pro bohatý půdní život, proto je vhodné pěstovat ji s jinými rostlinami. Půda je tak provzdušněna půdními živočichy a odumřelými kořeny a obohacena o organickou hmotu. Rovněž je zvyšována biodiverzita (Sedlo, 1994). Kořeny trav oproti révě tvoří velké množství jemných kořenů pronikající pod povrchem půdy každou hrudkou. Je to velmi hustá síť, ze které po odumření vzniká důležitý humus (Regal, Šindelářová, 1970).
Travní drn má ve vinici rovněž mimoprodukční funkce (ochrana půdy proti erozi, tvorba krajiny). Ozelenění napomáhá omezit zaplevelování bez nutnosti kultivovat půdu. Za nevhodných podmínek lze provádět potřebné ošetření (chemická ochrana po dešti). Kořeny trav se vyznačují vysokou plochou 150–300 m2/m2 a 80 % kořenů se nachází v hloubce do 200 mm. Tyto vlastnosti mají velký vliv na únosnost drnu a odolnost proti poškození, naopak mělké kořeny zvyšují náchylnost na poškození suchem. Je tedy vhodné volit druhy suchovzdorné s nízkými nároky např. kostřava červená nebo ovčí (Hrabě et al., 2009). Nelze však také opomenout úsporu nákladů, která v porovnání s černým úhorem umožňuje úsporu až 2500 Kč/ha. Umožňuje vyšší pojezdové rychlosti a tím zvýšení výkonnosti mechanizace, operace jsou prováděny kvalitněji a účinněji je využita mechanizace. Při přepočtení všech variabilních a fixních nákladů lze sledovat úsporu při využití na větších plochách v kombinaci s vhodným traktorem (Burg, Zemánek, 2010).
Způsob zatravnění vyžaduje individuální přístup vzhledem k podmínkám půdním a klimatickým a také ke stáří vinice. Můžeme využít různé metody, jako například trvalé zatravnění, samovolné nebo vyseté, celoplošné nebo ob jeden řádek s vysokým podílem trav nebo bylinných druhů nebo dočasné sezónní zatravnění s využitím různých druhů (zelené hnojení). Při dočasném zatravnění se využívají např. obilniny, luskoviny nebo hořčice (Schwab et al., 2002). Vhodné druhy by měly mít nízké nároky na vláhu a živiny a zároveň malé přírůstky nadzemní biomasy kvůli četnosti sečení a tím snížení nákladů (Hrabě et al., 2009). Dnes se nabízejí trávníkové odrůdy, které vytvářejí hustý porost, ale ne tak vysoký jako luční odrůdy. Jako vhodné druhy lze předpokládat kostřavu ovčí, kostřavu červenou a lipnici luční. Tyto druhy vytváří dostatečně hustý a odolný drn a nejsou příliš náročné na ošetřování. Vzhledem k pomalému počátečnímu vývoji se doporučuje přidat jílek vytrvalý, ale jen max. 10 %, který zapojí porost do doby, než se plně vyvinou tyto druhy. Při použití přímého výsevu eliminujeme negativní vlivy samovolného zatravnění (v prvních letech rostou převážně jednoleté plevele z čehož plyne vyšší odběr vody nebo náklady na častější sečení). Při samovolném zatravnění trvá delší dobu, než se ustálí druhové složení. Zpočátku se zde vyskytují druhy více konkurující o vláhu i živiny a vyžadující častější sežínání (Kol. Seed Service, 2011).
Nejčastěji jsou zatravněné pásy udržovány mulčováním. Snižuje se tak vypařování vody, půda je chráněna před vlivem přívalových dešťů a zlepšuje se tak i její strukturu a obsah organické hmoty. Omezuje se vyplavování živin a škodlivých látek do spodních či povrchových vod (Pavloušek, 2011).
Cílem práce je vzhledem k vzrůstajícím plochám zatravněných vinic a vzrůstajícím nárokům na porost použitý k zatravnění vyhodnotit strukturu travního drnu a hmotnost kořenové a nadzemní fytomasy ve vztahu k druhu a odrůdě. Rovněž vyhodnotit trávníkové znaky (zápoje porostu, odolnost vůči zaplevelení a celkový vzhled) ve vztahu k druhu a odrůdě.
Cíle byly stanoveny na základě hypotézy, že mezi jednotlivými travními druhy resp. odrůdami jsou významné rozdíly z hlediska struktury jejich drnu, tj. více přijaté energie deponují do kořenové fytomasy, což může přispět ke snížení konkurence o vláhu (snížení transpirace) a ke zvýšení zúrodňovacího efektu (organická hmota z odumřelých kořenů v profilu půdy).
Materiál a metodika
Pokus byl prováděn ve vinici v katastru obce Moravská Nová Ves. Testovací parcely byly založeny na podzim 2009 v meziřadí vinice. Příkmenný pás je zde ošetřován výkyvnou sekcí s kypřičem, meziřadí je udržováno mulčovačem, aby výška porostu nepřesáhla max. 10 cm v průběhu vegetace (osmkrát ročně). Parcely byly v průběhu vegetace vystaveny běžným pojezdům mechanizace při ošetřování vinice. Půda je hluboká, těžká, bez-skeletovitá.
Parcely byly osety odrůdami kostřavy červené krátce výběžkaté (´Barpearl´ a ´Viktorka´a trsnaté (´Barborka´ a ´Bardiva´), kostřavy ovčí (´Hardtop´ a ´Jana´) a lipnice luční (´Harmonie a ´Miracle´). Jednotlivé parcely, oseté vždy jednou odrůdou ve třech opakováních výsevkem 50 kg/ha byly o rozměru deset metrů se šířkou 1,6 m. Výsevek byl použit snížený oproti doporučovanému množství (100–150 kg/ha).
Článek byl odborně recenzován.
Poděkování
Příspěvek byl zpracován s podporou projektu Interní grantové agentury AF MENDELU č. TP
11/2013 Biomasa a bioenergetické transformace.
Seznam použité literatury je k dispozici u autorů a v redakci časopisu.
Ing. Michal Kvasnovský, Ing. Pavel Knot, Ph.D., Ing. Josef Raus, Ing. Martin Sochorec,
Prof. Ing. František Hrabě, CSc.
Mendelova univerzita v Brně
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 11/2013
