Původcem šedé hniloby (plísně šedé) nejrůznějších plodin je houba Botryotinia fuckeliana (anamorfa Botrytis cinerea). U jahodníků napadá květy, mladé i zrající plody a listy. Hlavním zdrojem infekce jsou mrtvé listy, napadené mumifikované plody, sláma používaná k mulčování a sousední plodiny a plevele. Z infikovaných částí květů se patogen dostává na plody většinou tak, že opadávající infikované květní lístky přilnou k vznikajícím plodům.
Zde se pak patogen udrží v bezpříznakové formě až do doby dozrávání plodů. Infikované plody jsou často pokryty šedým povlakem mycelia, konidiofórů a konidií houby. Ochrana proti šedé hnilobě většinou využívá fungicidy. V poslední době je však tato ochrana již často málo efektivní, neboť účinnost fungicidů je překonávána rezistentními populacemi houby. Z těchto důvodů a také z důvodu vzrůstajícího požadavku na redukci chemickým pesticidů, se stále intenzivněji pracuje na vývoji nechemických způsobů ochrany.
Běžnou součástí povrchu rostlin jsou saprofytické bakterie, kvasinky a vláknité houby. Prostřednictvím různých mechanismů mohou měnit růst patogenů a redukovat jimi způsobované choroby. Houbu B. fuckeliana průkazně omezují houby Gliocladium roseum, Trichoderma viride, T. harzianum a Penicillium spp., některé jejich izoláty dokonce nejméně tak účinně jako fungicidy. Pokud se týká bakterií a kvasinek, zde již údaje o jejich účinnosti jsou nejednotné. V některých studiích je jejich účinnost vysoká, v jiných však jen průměrná nebo dokonce slabá. U kvasinek Rhodothorula glutinis a Cryptococcus albidus byla zjištěna významná redukce sporulace houby B. fuckeliana a účinnost na šedou hnilobu fazolu a rajčat. Kvasinka Cryptococcus laurenti zase účinně chránila mechanicky poškozená jablka před šedou hnilobou. Tato účinnost byla srovnatelná s posklizňovou aplikací benomylu. Proti B. fuckeliana u rajčat, révy vinné a jahodníku jsou účinné i některé druhy bakterií, jako např. Bacillus spp. Pseudomonas spp. Dostatečná účinnost je však vždy značně závislá na podmínkách vnějšího prostředí. Většina studií uvádějících dobrou účinnost pochází z prostředí s řízenými podmínkami a proto komerční použití bioagens aplikovaných na fylosféru rostlin je stále problematické a skutečný jejich účinek je jen průměrný a občas i celkově nulový. Např. při porovnávání 64 skleníkových pokusů v různých místech na světě byla houba Trichothecium hazianum (kmen T39) v 70 % případů srovnatelně účinná proti šedé hnilobě okurek a rajčat jako chemická ochrana, ve 20 % experimentů méně účinná než fungicidy a v 10 % případů byla účinnost prakticky nulová (výskyt choroby byl srovnatelný s neošetřenou ochranou). Jednou z možností, jak překonat neúčinnost bioagens v provozních podmínkách, je jejich aplikace ve směsích s chemickými fungicidy nebo aplikace dvou a více bioagens současně.
V Izraeli byla zkoušena účinnost kvasinky Pichia guilermondii a bakterie Bacillus mycoides na houbu B. fuckeliana u jahod. Jestliže byly tyto mikroorganizmy aplikovány každý samostatně, průkazně snižovaly klíčení spor a tvorbu a vývoj skvrn a to při různých teplotách (10, 15, 20, 23, 25 a 30 oC), vlhkosti vzduchu (78, 85, 96 a 100 %) a době aplikace (0 , 4 a 7 dnů po inokulaci). Za těchto podmínek byla průměrná účinnost 74 %, ale v závislosti na klimatických podmínkách se pohybovala v širokém rozmezí 38 až 98 % (koeficienty variability byly v rozmezí 9,7 až 75 %). V případě směsné aplikace obou mikroorganismů současně (ve směsi) byla nejen vyšší celková účinnost (80 až 99,8 %), ale i variabilita účinnosti v závislosti na klimatických podmínkách byla podstatně nižší (koeficienty variability byly 0,4 až 9 %).
Phytopathology, 91: 621- 627, 2001
