Při výskytu škůdců (živočišných nebo rostlinných) si můžeme zvolit cestu, kterou půjdeme. Buď se přikloníme se ke komerční- použijeme chemikálie nebo jsme pevněji spojeni s přírodou a dáme se cestou biologické ochrany. Samozřejmě, takto se problém likvidace škůdců zdá jednoduchý, ale my musíme vycházet z určité dané situace, ze stupně napadení, velikosti plochy a mnohých dalších údajů. Teprve potom se opravdu rozhodneme, jakou ochranu použijeme.
Sám pojem škodlivý a užitečný organizmus je zavádějící, protože v přírodě neexistuje organizmus, který by buď škodil všem nebo naopak pouze prospíval. Ve zdravém přirozeném ekosystému žijí organizmy v rovnováze nejen mezi sebou, ale i s neživým prostředím. Mají přesně daný životní prostor, vztahy k ostatním součástem přírody a velikost populace.
Užitečnost a škodlivost organizmů se posuzuje podle toho, zda nám prospívají nebo ne. Mezi užitečné druhy řadíme půdotvorné organizmy, opylovače, přirozené nepřátele nežádoucích organizmů a tzv. užitkové druhy. Naopak, za škodlivé organizmy nebo škůdce považujeme patogeny člověka, kulturních rostlin a chovaných zvířat, ničitele lidského majetku, produktů apod. Ovšem, názory se někdy liší. Například pěstitelé vnímají mšice a červce jako obávané škůdce, zatímco včelaři v nich vidí producenty vyhledávané včelí potravy – medovice.
Kniha přináší ucelené informace o biologické ochraně, které mohou využít ti, kteří vědí, že chemické přípravky k hubení nežádoucích organizmů představují vážné nebezpečí pro celou živou přírodu.
Čtenář se dozví, za jakých podmínek lze potlačit škůdce pomocí jejich přirozených nepřátel, jaké bioagens použít, kdy je biologická ochrana vhodná a kdy nikoliv.
Co je to škůdce
Zpravidla to není jedinec, ale přemnožená populace určitého druhu. Znamená to, že živočichové se nerodí jako škůdci, ale stávají se jimi, až když se objeví ve zvýšeném množství a zahájí destruktivní činnost.
Je smutné, že člověk zde hraje nezanedbatelnou úlohu. Nepřirozeně velké populace kulturních rostlin a hospodářských zvířat podporuje silné množení jejich parazitů a škůdců. Zároveň člověk narušuje i populace přirozených nepřátel škůdců a tím dochází k posunu rovnováhy.
Prvořadá by měla být vždy prevence, která tkví v podpoře bohaté druhové rozmanitosti ekosystémů a udržování správného poměru užitečných a škodlivých druhů. Použité ochranné metody musí být co nejšetrnější k užitečným organizmům i k životnímu prostředí.
Ekologicky šetrné metody
Jsou to takové, které neohrožují necílené organizmy ani životní prostředí. Mezi ekologicky šetrné metody patří biologická, biotechnická, mechanická a fyzikální ochrana.
Biologická ochrana
Je to potlačování škůdců pomocí jejich přirozených nepřátel. Sem patří kromě jiného i kočka, která loví myši.
Biologická ochrana není samospasitelná. Základním předpokladem je znalost ekologických nároků a správného poměru škůdců a jejich přirozených nepřátel. Při cíleném vysazování uměle množených užitečných organizmů je třeba používat kvalitní a řádně registrovaná bioagens a správně je skladovat a aplikovat.
Biotechnická ochrana
Je založena na znalosti reakcí organizmů na přirozené podněty (zvuk, světlo, barvy, pachy apod.) a následně na stavbě zařízení, která škůdce buď lákají a odchytávají, nebo naopak odpuzují.
Mezi nejčastěji používané patří lepové lapáky opticky přitahující škůdce. K odchytávání některých škůdců slouží feromonové lapáky nebo hormonální přípravky, které zabraňují v růstu nebo vývoji.
Mechanická a fyzikální ochrana
Spočívá především ve vytváření mechanických bariér a pastí, které mají zabránit pronikání škůdců do určitého prostoru. nebo je při náhodném kontaktu mechanicky odchytávat (sítě, netkané textilie, plůtky, plochy opatřené lepem)
Řadu škůdců je možné hubit pomocí různých fyzikálních metod (extrémní teploty, zabránění přístupu vzduchu, olejové preparáty).
Další nechemické metody
Sem patří odstraňování rezervoárů a líhnišť škůdců, architektonické úpravy apod.
Integrovaná ochrana
Spojením všech vhodných postupů a technik, včetně chemických, k potlačení určitého škůdce vzniká integrovaná ochrana. Tato metoda se považuje za nejúčinnější. Ideální je, když se podaří snížit populaci škůdců kombinací nechemických metod, ale jsou některé situace, kdy se bez chemie neobejdeme.
Ekologická ochrana v praxi
Ekologicky šetrné metody nacházejí stále větší uplatnění v praxi, ale asi nikdy nedosáhnou plného uplatnění. Vždy budou představovat pouze doplněk ke komerčním technologiím. Přesto se procento následné ekologické výroby pomalu ale jistě zvyšuje. Její zavádění podporuje již i vláda a byla zařazena mezi ekologicky šetrné technologie a profesionální zemědělci mohou žádat na nákup a aplikaci biologických přípravků státní dotace. Ekologické metody jsou zdravotně nezávadné. Pokud se použije integrovaná ochrana, řídí se ochranná lhůta a bezpečnost práce aplikovanou chemickou látkou.
Všechny prostředky užívané na ochranu rostlin musí být řádně schválené a mohou se aplikovat pouze v souladu se Seznamem registrovaných prostředků na ochranu rostlin, který vydává MZe ČR.
Publikace končí otázkami a odpověďmi, slovníčkem a rejstříkem, takže orientace je velmi snadná.
Klára Tichá: Biologická ochrana rostlin.
Vydala Grada Publishing, spol. s r. o. jako svou 1297 publikaci v edici Česká zahrada (24). První vydání, Praha 2001, počet stran 88.
