Psal se rok 1967, rok bohatý na události v naší zemi
Tak např.:
1. 1. začaly platit „zásady zdokonalené hospodářské soustavy“
31. 1. na VI. všeobecném sjezdu v Praze varoval A. Novotný před snahami „rozdělit československou společnost“ a omezit vedoucí úlohu KSČ
4. 2. Leonid Brežněv v doprovodu náčelníka KGB Andropova navštívil Prahu
25. 2. hokejovým mistrem republiky se poprvé stala Dukla Jihlava
16. 3. vichřice na Šumavě zničila 3000 ha lesů
10. 4. byl nejteplejším 10. dubnem za posledních 200 let + 25 0C
15. 4. začaly oslavy 100. narozenin P. Bezruče
10. 6. přerušila ČSSR diplomatické styky s Izraelem
30. 6. ostrým projevem na Vysoké škole stranické zahájil Antonín Novotný tažení proti „nadměrné libarelizaci“
7. 7. v Praze byl ustaven Čs. svaz žen
15. 7. novinář a publicista Pavel Tigrid byl v nepřítomnosti odsouzen ke 14 letům vězení
20. 7. byla zahájena stavba prvního úseku dálnice Praha – Brno, připraveného již v roce 1939
9. 8. vláda rozhodla zastavit stavbu pražské podpovrchové tramvaje a zahájit budování hlubinného metra
27. 9. ÚV KSČ sáhl k represím proti spisovatelům
14. 10. největší československá vesnice Kolárovo byla povýšena na město
31. 10. na Strahově demonstrovali vysokoškoláci proti vypínání elektrického proudu
13. 11. byl otevřen areál nových budov ČVÚT v Praze
4. 12. severozápadní Slovensko bylo postiženo silným zemětřesením
11. – 13. 12. zasedání předsednictva ÚV KSČ se odehrávalo ve znamení ostré kritiky Antonína Novotného s nímž přišli především A. Dubček, O. Černík, D. Kolder a další.
Některé výše uvedené údaje jsou dnes pro některé čtenáře úsměvné a pro mnohé nic něříkající. Další události se do kronik nedostaly vůbec a je nutné je připomenout. Jak je však z výčtu zpráv patrno, dochází v této době na politické scéně k mírnému oteplování.
Začátkem roku 1967 přišlo pro školkaře v Československu pozvání ze Spolkové republiky Německo, které poslal Svaz německých školkařů, ve kterém byli zástupci českých kolegů zváni k několikadennímu pobytu v Holštýnsku, k prohlídce některých školkařských firem. Holštýnsko je země, která se nachází v severním Německu při pravém břehu řeky Labe, kde vlivem vynikajících půdních a klimatických podmínek vznikla největší školkařská oblast světa.
Pozvání došlo panu Vladimíru Molzerovi, tehdejšímu šéfredaktorovi Zahradnických listů, které byly tenkrát jediným odborným časopisem našich zahradníků. V tu dobu neexistoval žádný svaz, ani spolek, který by sdružoval odborníky. Byly jen zájmové organizace zastřešené Národní frontou, jako zahrádkáři, drobní chovatelé apod. Profesní svazy povolené nebyly.
Pan Molzer se spojil s některými předními českými odborníky v oboru školkařtví, kterými byli Čestmír Bohm, architekt a odborný spisovatel z Prahy, Josef Peňáz, vedoucí školek v Litomyšli, Bohumil Řehák, VÚOZ Průhonice, Adolf Šturma, vedoucí podnožových školek v Kladně, Josef Urban, šlechtitel růží a vedoucí školek v Želešicích a Vilém Walter, vedoucí školek při Zahradnické škole v Brně-Bohunicích.
Po náročném vyřizování cestovních dokladů vycestovala počátkem léta výše uvedená skupina do SRN, kde jim němečtí kolegové připravili bohatý program. Celkem navštívili 10 školek v Holštýnsku a po cestě si ještě prohlédli dvě firmy zabývajících se pěstováním peren.
Byly navštíveny vynikající školky jako např.: Strobel a CO-Pinneeberg, Rudolf Schmidt-Halstenbek, Rosen Tantau-Uetersen, W. Kordes Sohne-Sparriesshoop, Krdes Jungpflanzen-Bilsen aj.. Co firma, to školkařský pojem!
Ihned po návratu se účastníci zájezdu o své dojmy podělili s ostatními školkaři v podobě odborných článků v Zahradnických listech, kde díky perfektní němčině a odborné zdatnosti Viléma Waltra a publikačním schopnostem Čestmíra Bohma, byla odborná veřejnost informována o všem, co tam viděli. Již po cestě do vlasti se diskutovalo o věcech odborných. Vždyť, kdo u nás do té doby věděl, že se dřeviny začínají pěstovat v Německu po vzoru USA v nádobách, že při zavazování oček růží se používá kaučukový úvazek, který se sám rozpadne a není třeba jej povolovat a řadu tehdejších dalších novinek.
Dále se hovořilo o organizování německých kolegů ve školkařském svazu, jaké to nese výhody pro obor a také o možnostech založení podobného svazu u nás. Největším iniciátorem realizace myšlenky založit svaz byl již jmenovaný Vilém Walter. Nebyla to záležitost v té době vůbec lehká. Do „Pražského jara“ bylo ještě daleko, školkaři z Čech na svaz pohlíželi s nedůvěrou a tak se zrodil svaz, který krátce nesl svůj první název „Svaz moravských školkařských závodů“.
Po krátké době přibyli do Svazu školkaři z Čech a posléze i ze Slovenska a již to byl svaz celostátní. V době „normalizace“ byly svazy zrušeny a školkaři přešli do Zájmového sdružení zahradnických podniků-školkařská sekce.
Prvním předsedou svazu byl zvolen Josef Novák, vedoucí ovocných školek z Litenčic, dále vykonávali tuto funkci Ing. Jan Zechmeister, František Machala, Josef Peňáz a Ing. Jiří Veleba. Funkci tajemníka zastávali Vilém Walter, Ing. Jaroslav Lehovec, Ing. Miroslav Pinc, CSc.a Ing. Jan Procházka.
Zde bylo velmi stručné ohlédnutí na počátky Školkařského svazu před 35 lety. V následujících číslech chceme čtenáře seznamovat s vývojem Svazu od politických změn v roce 1989, s členskými školkami a dalšími plány našich školkařů do budoucna.