Většina novějších odrůd byla prošlechtěna asi z pěti původních druhů pomoci vzdálené hybridizace a polyploidizace, a to asi od r. 1848. Některé výpěstky vznikly jako somatické mutace, a ty nejlepší zpravidla opakovaným křížením případně polyploidizací.
Tímto došlo ke změnám v olistění a květů co do jejich zbarvení, tvaru, počtu i rozměrů. První rostliny se objevily v Evropě ve Španělsku již r. 1570, kam je přivezli a začali šířit misionáři. Odtud se začaly velmi rychle pěstovat po celém kontinentu. V 17. století byly některé druhy známy v Paříži a Norimberku. Největší rozšíření se dosnám dostalo v 19. století. Tehdy začíná také jejich šlechtění. První velkokvěté druhy v rámci druhu Canna indica se datují r. 1850. Významným šlechtitelem byl v této době Francouz Crozy. Jeho výpěstky vytvořily základ samostatné skupiny dosen „Crozy“ (také „Krozy“). V r. 1894 vznikla v Americe odrůda s bílými květy. Před první světovou válkou pak vrcholí zušlechťování dosen hlavně v Německu. V cenících tohoto období nacházíme sortimenty zahranující přes tisíc odrůd. Později začíná „módnost“ této květiny upadat a výběr odrůd se postupně omezuje na několik málo desítek. Do novodobějšího šlechtění se zapojila také Nikitská botanická zahrada na Jaltě a výzkumné pracoviště v Debrecíně v Maďarsku. Mezi, pro křížení nejdůležitější druhy, patří C. indica a dále pak C. glauca, C. ehemannii, C. iridiflora a C. warscewiczii. Významného úspěchu dosáhlo křížení dosen skupiny „Crozy“ se severoamerickým druhem C. flaccida - získaní kříženci mají květy 12-17 cm velké. Šlechtitel Sprenger tyto křížence dále zdokonaloval a vytvořil tak základ dnešních velkokvětých odrůd.
Přesně 42 let po vzniku prvních velkokvětých dosen (r. 1850), v době kulminujících úspěchů francouzského šlechtitele Crozyho, píše náš neméně proslulý sadovník a všestranný zahradník, majitel zahradnického podniku v Říčanech u Prahy Fr. Thomayer r. 1892 : „... Měli jsme již častěji příležitost zmínit se na tomto místě o úspěchu, kterého docílil p. Crozy při umělém sprašování této ozdobné rostliny (rozuměj dosny - poznámka KH). Prorokovali jsme jim svého času, že předčí gladioly. O tom může se každý přesvědčiti při prohlédnutí našeho barvotisku, který nabývá tím větší zajímavosti, že představuje nové hybridy českého původu...“ (Časopis Českých Zahradníků č. 9, str. 194, 1892). Proroctví o vzájemném postavení dosen a mečíků nevyšlo, ale pro nás je důležité, že autor výše citovaných řádků představuje na zmíněném „barvotisku“ svých prvních devět odrůd, které vznikly „umělým křížením v zásobní zahradě městských sadů pražských“. Tři z nich jsou zelenolisté a červenokvěté (´Otec Thomayer´, ´Ludvík Möller´, ´Farář Thomayer´), dvě zelenolisté a žlutokvěté (´Professor Thomayer´ a ´Říčanka´), dvě s temným olistěním a oranžově žlutým (´Josef Donát´) či červeným květem (´Dr. Kratochvíl´) a konečně dvě dvoubarevné - ´Martin Fulín´ a ´Vilém Králíček´ - červené se žlutým lemem nebo okrajem. Zelenolistý výpěstek ´Martin Fulín´ vynikal na svoji dobu nevídaně stěsnaným květenstvím. O rok později uvádí Fr. Thomayer ještě dalších šest novinek, jejichž bližší charakteristiky se zatím nepodařilo zjistit (viz připojený přehled). Nesou vesměs jména významných odborníků, jako např. ředitele školek v Jezeří (Eisenbergu) E. Ordnunga, cestovatele a sběratele rostlin B. Roezla apod. U dalších šesti Thomayerových dosen známe již jen jejich pojmenování, opět po význačných osobách, zejména spisovatelích a básnících, jako např. ´Alois jirásek´, ´J. V. Sládek´, ´Zikmund Winter´ aj. Podle dostupných pramenů vyšlechtil tento významný sadovník, zahradník-pěstitel a šlechtitel dvacet dosen. Na různých výstavách získal za ně četná vyznamenání a rakouský, zejména vídeňský odborný tisk občas jeho výpěstky s jistým zadostiučiněním přirovnával k odrůdám Francouze Crozyho.
Šest let po prvních Thomayerových dosnách přichází pražský zahradník J. F. Liebl r. 1898 se svými dvěma červenými dosnami: temně červený ´Lieblův Semenáč´ (nízkého vzrůstu) a leskle rumělkově červený ´Václav Bartoš´. Deset „oček“ od těchto odrůd bylo tehdy za 4,50 zl. a jedno očko za 50 kr. K těmto dvěma výpěstkům vyšlechtil později ještě odrůdu ´Mistr Jan Hus´.
V Klatovech uvádí r. 1932 Ferd. Svoboda ve svém ceníku hned tři vlastní výpěstky - dva zelenolisté : ´Ohnivá Koule´ (temně červený) a ´Vesna´ (růžový se žlutým okrajem) a dále pak odrůdu ´Večerní Záře´ s temným olistěním a rumělkově oranžovým květem. Všechny tři byly podle ceníkových popisů jen středně vysoké až nižší (60-80 cm). Ve Velvarech se známý zahradník-ovocnář Josef Šolc, jehož osvědčené odrůdy angreštů se pěstují na našich zahrádkách dodnes, zabýval dosti intenzívně i zušlechťováním dosen. Na trh uvedl celkem asi 12 odrůd. Dnes zatím známe pouze jejich jména (viz připojený tabulkový přehled).
Po druhé světové válce shromáždil v Mlazicích na Mělníce J. Vyskočil bohatý sortiment dosen. Avšak teprve jeho nástupce K. Pracht využil tento genofond k vyšlechtění nových odrůd. Jako první uvedl r. 1971 sytě růžovou ´Miss Mělník´ s hnědočerveným olistěním a vyššího vzrůstu (asi 100 cm). O dva roky později (1973) jsou to již tři odrůdy: ´Kapitán Jaroš´ (květy šarlatově červené, jícen žlutý a skvrnitý), ´Labe´ (květy červenooranžové se žlutým jícnem a lemem) a ´Topas´ (květy žluté). První dvě z této trojice mají poměrně stejnou velikost květu, zbarvení a skvrnitost jícnu i celkovou výšku rostlin - takže si jsou zřejmě svým původem dosti blízké. Z mlazické šlechtitelské stanice vyšla hned následně v r. 1975 ještě světle žlutá ´Vltava´, která byla vyselektovaná na nižší vzrůst (do 60 cm) a s těsnějším kvetením nad olistěním (20 cm). O čtyři roky později (1979) ještě zelenolistá, s typicky mělnickým pojmenováním, vyšší ´Ludmila´ s výrazně žlutooranžovým zbarvením doplněném nepravidelným žlutým lemem a s vysokým množitelským koeficientem. Posledním mlazickým výpěstkem je červeně oranžová vyšší ´Dukla´, s temně zeleným, načervenalým olistěním. Byla zapsána do Listiny povolených odrůd r. 1985. Šlechtitel K. Pracht pracoval velmi pečlivě a kriticky. Vedle atraktívního vzhledu svých novinek přihlížel také k jejich uspokojivému množitelskému koeficientu, odolnosti vůči chladu a k dobrým skladovacím vlastnostem. V l. 1986 - 1990 uskutečnila v Lednici na Moravě B. Svitáčková zhodnocení sortimentu dosen zapsaných v Listině povolených odrůd (Záhradníctvo, roč. 18, č. 1, str. 30-31, 1993). Zjistila mimo jiné, že vůči virózám je z Prachtových výpěstků nejchoulostivější ´Labe´ a k celkově odolným zařadila odrůdy ´Ludmila´, ´Kapitán Jaroš´ a ´Miss Mělník´.
Začátky českého šlechtění dosen nikterak nepokulhávaly za evropským, zejména francouzským a německým trendem. Jejich pěstování a šlechtění bylo v letech 1860-1930, kdy jejich obliba vrcholila, i u nás na velmi dobré evropské úrovni. Poválečné ochabnutí zájmu o tuto květinu časem vystřídala určitá renezance, které odpovídalo i přiměřené vyšlechtění moderních českých odrůd. V budoucnu by se naši další šlechtitelé jistě zaměřili zejména na F1 hybridy - zejména s C. glauca - a tím na ranější, delší kvetení (po celé léto), na samočistící květenství, co nejvyšší množitelský koeficient a dále na možnost využití dosen v hrnkové kultuře i na jejich odolnost vůči chladu a suchu.
