Mrkev náleží mezi hlavní, celoročně trhem požadovanou zeleninu. V letech 1993 – 2000 se v ČR pěstovala na ploše 3645 ha (10,43 % celkové sklizňové plochy). Na tržní produkci se mrkev podílela ze 12,2 %. Průměrná spotřeba v tomto období činila 7,72 kg na osobu za rok včetně samozásobení.
Míra soběstačnosti, hodnocená pro možnost vzájemného srovnání s jinými zeměmi podílem domácí mrkve na celkové nabídce trhu, činila 77,46 %, po zahrnutí „samozásobení“ 83,26 %.
Pěstování mrkve zůstalo i v devadesátých letech poloextenzivní, neboť průměrný výnos dosáhl jen 19,69 t/ha. Zůstal hluboce za výnosovým potenciálem současných odrůd i využití vstupů do výroby. Sklizňové plochy, celkové sklizně a tržní produkce kolísaly shodně mezi 8 – 9 %. Dovoz mrkve pokrýval potřebu trhu ze 22,54 % při průměrném tempu růstu t = + 5,14 %. Na období leden - duben připadalo 36,76 % celoročního dovozu. V prvních čtyřech měsících roku nárůst dovoz rychleji (8,70 %) nežli ve zbývajících měsících roku. Průměrná dovozní cena převyšovala odbytovou cenu domácí mrkve o 17,37 %, avšak v lednu - dubnu byla nižší o 6,06 %.
Tyto základní údaje zřetelně signalizují nedostatečnost nabídky kvalitní domácí mrkve především v zimě a v předjaří. Jde jak o důsledek nedostatečné kapacity chlazených skladů vhodných pro úspěšné dlouhodobé skladování mrkve, ale i o obavy z neúměrně vysokého rizika skladování. Přesto je situace v efektivnosti skladování mrkve poněkud lepší než u cibule. V průběhu marketingových ročníků 1993/94 až 2000/01 byla CZV v období ledna až dubna o 27,52 % vyšší nežli v září až prosinci. Nicméně ani tento průměrný přírůstek odbytové ceny nemohl všeobecně pokrývat náklady na skladování a kompenzovat skladovací ztráty. Rovnoměrné zásobování trhu se však bez skladování nemůže obejít. Proto je vyloučeno posuzování efektivnosti skladování pouze bezprostředním hodnocením míry rentability z přírůstku tržeb proti zvýšeným nákladům. Situace v okolních zemích se od ČR příliš neliší: ve stejných ročních obdobích byla např. ve SRN cena mrkve rozdílná o 39,80 % (62,09 DEM/100 kg v období leden - duben proti 44,41 DEM/100 kg v období září - prosinec). Vzhledem k situaci na trhu je i zde kolísání cen skladované mrkve vysoké (v = 19,58 %, v ČR dokonce 27,65 %).
Česká republika je mezi zeměmi, které mají příznivé podmínky, jak půdně-klimatické, tak i ekonomické pro pěstování mrkve. Je snad jedinou zemí, v níž klesá tak výrazně soběstačnost zvyšováním dovozu. Souběžně s poklesem produkce klesá její spotřeba jak v čerstvém, tak zejména ve zpracovaném stavu. Nejvíce se zredukovalo sušárenství, pokleslo i její konzervárenské a mrazírenské zpracování a využívání ve výrobě nealkoholických nápojů. Proti 80 letům se snížilo konzervárenské zpracování mrkve na třetinu, sušárenství a mrazírenství téměř o polovinu. Přitom zpracovatelský průmysl vyrovnával přetlak nabídky na trhu a zhodnocoval pro trh nevhodnou surovinu. Poptávka po konzumní mrkvi byla do poloviny devadesátých let jen málo elastická (v = 3,78 %), což kontrastovalo s kolísáním objemu zpracované mrkve (v = 12,16 %).
Znatelného pokroku bylo dosaženo v tržní úpravě mrkve uvedením do provozu významných třidíren a balíren mrkve v okresech Nymburk, Hradec Králové, Opava a Břeclav. Podíl malo- a velkospotřebitelského balení mrkve stále stoupá, lze jej odhadnout již na nejméně 20 % při potenciální možnosti rozšíření na 40 – 45 % celkového odbytu. Dochází i ke zlepšení podmínek dlouhodobého skladování mrkve jak výstavbou chladírenských skladů, tak modernizací stávajících, zejména ve směru udržení optimální vlhkosti prostředí. Angažovanost českých firem přináší pozitivní výsledky nejen ve skladování, ale i v dodávkách výkonných bubnových praček kořenové zeleniny.
V agrotechnice znamenalo zavedení přesného výsevu mrkve na hrůbky zlom v orientaci na dosažení uniformních, standardních kořenů. Narostl i počet výkonných sklízečů mrkve s převahou šetrně pracujících vytahovacích ústrojí. Přední pěstitelé dokázali vyměnit stále ještě převažující pásové hadice zavlažovače za šetrněji pracující závlahovou techniku. Patrné je i zlepšení úrovně ochrany porostů proti houbovým chorobám, umožňující udržení zdravé natě jako podmínky šetrné sklizně. Na trhu se významně rozšířila nabídka osiva odrůd pro nejrůznější termíny pěstování a směry využití produkce. Pokrokem jsou různé způsoby úpravy osiva.
Zdá se tedy, že čeští pěstitelé mají k dispozici již všechno, čím disponují jejich zahraniční konkurenti. Závažným problémem je však finanční dostupnost techniky a materiálu, ještě více však efektivnější využití těchto vstupů. Rozdíly mezi jednotlivými pěstiteli jsou proto stále větší. Vzdor tomu na trhu zůstávají stále i neúspěšní pěstitelé, kteří nezřídka působí na trhu destruktivně. Smluvní pěstování mrkve zůstává stále výjimkou několika málo podniků. Výměna základních informací o rozsahu pěstování, stavu zásob a jejich pohybu je stále omezená a neumožňuje spolehlivější orientaci na trhu.
Pro situaci v ČR může posloužit srovnání s některými evropskými zeměmi, v nichž se téměř bez výjimky zvyšuje spotřeba mrkve jak v čerstvém, tak ve zpracovaném stavu.
Německo
V Německu se v období let 1993 – 2000 rozšířily sklizňové plochy mrkve o 39,29 %, sklizeň však stoupla o 65,94 %! Průměrný výnos poskočil ze 39,6 t/ha (+ 16,16 %). Soběstačnost u mrkve dnes činí 65 % (v čerstvé zelenině celkem jen 43 %). Kolem 200 000 tun mrkve se dováží. Největším dodavatelem je Nizozemsko a Itálie (obě země po 40 % celkového dovozu). Celková spotřeba mrkve v čerstvém stavu činí 6 kg a stále roste, především na úkor košťálové zeleniny, zvláště hlávkového zelí. Proto se pěstování konzumní mrkve rozšiřuje i v oblastech tradičního pěstování zelí včetně Ditmarské oblasti Šlesvik-Holštýnska (Küstengemüse). V zemi pokračuje výstavba a modernizace z 50 000 t zásob asi 60 %, k 15. 2. se tento podíl zvyšuje na 85 % zásob mrkve, které činí celkem k datu 15 000 – 20 000 t. Pro krátkodobé uložení mrkve se stále ještě používají zemní krechty (až na 15 % zásob k 1. 12.). Do praxe byla velkoryse zavedena britská metoda úchovy mrkve pro zimní a časně jarní sklizeň zakrýváním porostů mohutnou vrstvou slámové řezanky. Tato technologie je zde plně mechanizována počínaje manipulací s obřími hranatými balíky slámy, jejím drcením a nastýláním, přes odstraňování a následné zapravení, umožňující bohatě dotované pěstování olejnatého lnu.
V posledních letech došlo zde k rozsáhlé modernizaci a hlavně nové výstavbě mrazíren, výroben chlazených zeleninových salátů s využitím mrkve, ke zpracování mrkve, jak na čiré, tak kalné zeleninové nápoje. Zpracovatelé nyní vesměs vyžadují surovinu z kontrolovaného (integrovaného) nebo dokonce organického pěstování (výrobci dětské výživy a šťáv). Tento trend zesílil od února 2001 vlivem jednostranných finančních podpor, poskytovaných těmto ekologickým směrům novým ministerstvem pro ochranu spotřebitele, výživu a zemědělství.
Spotřebitelská poptávka po čerstvé mrkvi je téměř rovnoměrně rozložena během roku. Domácí nabídka kryje plně poptávku od června do konce roku. V zimním období je trh téměř z poloviny zásobován dovozem skladované zeleniny z Nizozemska a čerstvě sklizené mrkve z Itálie. Dovoz ze Španělska se teprve rozbíhá, nicméně rychle narůstá.
Smluvní pěstování mrkve ustupuje volnému trhu. Přesto zůstalo zachováno u konzumní mrkve z 54 % (v roce 1994 ještě činilo 84 %), u průmyslové 61 %. Stále více dohod se nyní uzavírá mezi balírnami mrkve organizací výrobců a obchodními řetězci. Jejich snahou je přenést na pěstitele stále se zvyšující náklady na balení.
Velká Británie
Velmi poučný obraz poskytuje pěstování a trh mrkve ve Velké Británii. Od roku 1993 do roku 2000 došlo sice k poklesu pěstitelských ploch o 12,70 %, avšak produkce v témž období narostla o 32,27 % vlivem zvýšení průměrného výnosu ze 38,0 t/ha na 57,6 t/ha (+51,58 %), při průměrném tempu růstu 6,12 %, což je největší v rámci zemí EU. Pěstování mrkve je soustředěno do oblastí s nejpříznivějšími stanovištními podmínkami rašelinových nebo písčitohlinitých až jílovitohlinitých, avšak hlubokých a humózních dobře zpracovatelných půd východní Anglie a hrabství Lincoln a Natthingham. Vedle nejrozšířenějšího pěstování na hrůbcích se používá pěstování konzumní mrkve na zvýšených profilovaných záhonech. Část porostů určených k zimní sklizni se nastýlá vrstvou 400 – 600 mm řezankou slámy.
Konzum mrkve dosahuje 11,6 kg na osobu za rok, z toho v čerstvém stavu 6 kg. Do země se dováží kolem 45 000 t mrkve, avšak současně se 32 000 t vyváží. Soběstačnost činí 98 %. Nezdá se, že by britští velkopěstitelé nebo importéři zeleniny se příliš exponovali v investicích do zimního pěstování mrkve ve Španělsku. Proti očekávání se zatím jedná spíše jen o ojedinělé případy.
Odbytové ceny mrkve jsou překvapivě stabilní s tendencí mírného růstu (od roku 1993 ze 108,06 GBP na 109,04 GBP/t v roce 2000).
K pokroku v pěstování mrkve přispěl nejvíce přechod k přesnému výsevu při respektování zásad odrůdové agrotechniky (výběr odrůd se zřetelem k termínu pěstování a předpokládanému způsobu využití sklizně, hustota porostu, optimalizace závlah a hnojení, zdokonalení ochrany proti nejvážnějším škodlivým činitelům). Do pěstitelské praxe se nyní zavádějí odrůdy s vyšší odolností vůči nízkým teplotám, jež jsou vhodnější pro zimní sklizeň. Poměrně rychleji nežli se očekávalo se rozšiřuje organické či kontrolované (integrované) pěstování mrkve.
Švýcarsko
Pozoruhodných výsledků v pěstování mrkve dosahuje Švýcarsko. Oproti první polovině devadesátých let se zvýšily pěstitelské plochy mrkve v roce 2000 o 11,42 % a produkce o 17,30 % díky nárůstu průměrného výnosu ze 41,70 t/ha na 49,00 t/ha. Spotřeba mrkve dosahuje 8,70 kg na osobu za rok a je z 88 % kryta nabídkou z domácí produkce. Dovoz se stále orientuje na Itálii (72 %), zatímco na Nizozemsko s Belgií připadá 15 %. Dřívější dovozy z Francie byla nahrazeny dovozem ze Španělska (13 %). Za zmínku stojí způsob regulace dovozu. Kvóty pro dovoz jsou týdně vyhlašovány státním rozhlasem. Dovozci musí okamžitě reagovat poptávkou po dovozní licenci. Vychází se z předem odhadované spotřeby pro jednotlivé týdny roku ( v období leden - červen 1100 – 1200 t mrkve, ve II. pololetí po 1000 t mrkve týdně). Na základě aktuální situace ve sklizni upřesňuje v každém kantonu komise, složená ze zástupců pěstitelů, obchodníků, dovozců, zástupců spotřebitelských svazů a zemědělských orgánů kantonu potřebu dovozu. Po centrálním zpracování se vyhlašuje dovozní kvóta, na kterou se vztahuje preferenční clo. Systém, jakkoliv se zdá složitý, je přesto pružný, spolehlivě funguje a poskytuje vysokou míru ochrany jak švýcarským pěstitelům zeleniny, tak respektuje i zájmy spotřebitelů.
Ve Švýcarsku se téměř veškerá mrkev pěstuje v integrovaných nebo organických systémech. Zcela dominantní postavení v síti potravinářských řetězců má MIGROS, který již po více jak dvě desetiletí podporuje integrovanou produkci zeleniny. Naproti tomu COOP vsadil na zeleninu z organického pěstování a získal pro tento směr oficiální (i finanční) podporu federálních orgánů.
Až na výjimky se všechny porosty mrkve zavlažují. Velká pozornost se věnuje výběru odrůd podle jejich chuťových vlastností. Preferují se odrůdy sladké, křehčí, dokonale probarvené. Výběrová mrkev se stále sklízí ručně. Průměrné výrobní náklady u ní dosahují 0,70 CHF/kg, zatímco u mrkve z mechanizované sklizně jen 0,50 CHF/kg. Organická mrkev má náklady vyšší asi o 35 % z důvodů vyšších pracovních nákladů, spojených s ruční okopávkou a pletím porostů, ale i s nižším výnosem tržní produkce vlivem většího procenta odpadu.
V integrovaných systémech pěstování mrkve se velice dbá na přesnější používání dusíkatých hnojiv. Přitom se zvažuje nejen samozřejmý požadavek nepřekročení limitu nitrátů v kořenech a v půdě v době po sklizni (požaduje se limit 40 kg Nmin/ha), ale usiluje se i o dosažení vysokého výnosu. žádný z používaných systémů se neorientuje totiž na snížení intenzity výroby.
Odběr vzorku: nejméně 2 dny po dešti nebo závlaze, nejlépe dopoledne, minimálně 20 rostlin stejnoměrně rozmístěných na pozemku, použít řepíky nebo listová žebra, oprat, nekrájet na 0,5 cm, promíchat a vzorek uložit do chladničky (i na několik dní).
Analýza filtrátu navážky 40 g ve 360 ml destilované vody a rozmixování (nitrátová elektroda). Propočet na NaNO3/kg čerstvé hmoty.
Interpretace: jestliže je nález oproti orientační hodnotě nižší o 500 – 1000 mg/kg, doporučuje se přihnojení dávkou 30 kg N/ha, při větší diferenci jak 1000 mg/kg se dávka zvyšuje na 60 kg N/ha.
Další státy
Rozsah příspěvku nedovoluje se podrobněji zmínit o produkci mrkve v Itálii, Francii, Nizozemsku, Belgii, Rakousku a Dánsku. Ve všech těchto zemích, k nimž nyní přistupuje i Španělsko, kde je pěstování mrkve tradičně velmi intenzivní a výrazně se zde od sebe odděluje produkce mrkve k přímému konzumu, skladování a průmyslovému zpracování.
Ze zemí CEFTA je největším producentem mrkve Polsko, kde se mrkev podílí (v roce 2000) na celkové výměře polní zeleniny ze 1393 % a na celkové produkci zeleniny ze 17,50 %. Při výměře 34 500 ha dosáhla sklizeň 946 700 t, tj. 27,44 t/ha (průměr 90 let 25,78 t/ha). Proti první polovině 90. let stoupla produkce mrkve o 17,00 %, výnos o 12,92 %. Spotřeba mrkve celkem dosahuje 15 kg na osobu za rok, je nejvyšší v Evropě, stejně jako červené řepy, které se spotřebuje 6 kg na osobu za rok. Export mrkve je kolísavý, mezi 6000 t až 23 000 t ročně.
Jakkoliv se zdá, že dovoz mrkve do ČR z Polska v letech 1993 – 2000 svými 4,43 % na celkovém dovozu není příliš významný, působil na trhu velmi rušivě. Průměrná dovozní cena nedosahovala totiž 4,00 Kč/kg, což představovalo jen 64,55 % průměrné dovozní ceny a byly oproti domácí odbytové ceně nižší o 24,24 %.j V některých obdobích působil tento dovoz nestabilitu trhu. Intenzita pěstování mrkve v Polsku se zvyšuje, zlepšuje se postupně i péče o zboží. Nadto se Polsko pevně uchytilo na českém trhu jinými druhy zeleniny, takže rozšíření sortimentu nabídky se může stát vážnou hrozbou pro pěstitele mrkve.
Polsko bezkonkurenčně zaujalo v Evropě první místo v produkci mrkvových šťáv a rozšířilo mrazírenství mrkve. Celková produkce mražené zeleniny se přiblížila 200 000 t, z čehož se téměř 75 % exportuje. produkce zeleninových šťáv narostla v 90. letech z 11 000 t na 70 000 tun.
USA
Stranou naší pozornosti by neměl však zůstat vývoj produkce využití mrkve v USA. Pěstitelské plochy zde během 90. let vzrostly o 12 %, sklizeň o 31 %, průměrný výnos o 25,53 % a spotřeba dosáhla 7,30 kg na osobu za rok. Prudším tempem nežli v Evropě pokleslo konzervárenské zpracování mrkve na úkor nabídky čerstvé, konzumně upravené loupané, zchlazené mrkve s preferencí precizního tvaru a velkosti segmentů kořenů. Pěstování konzumní mrkve je nyní ze 75 – 80 % soustředěno do Kalifornie, zatímco podíl Floridy poklesl pod 5 % a Texasu dokonce z dřívějších 12 na 2 %. Organické pěstování mrkve je rozptýleno po většině států Unie. Její nabídka se ponejvíce orientuje na smluvní rozvážkové dodávky přímým spotřebitelům nežli na obchodní řetězce. Ty stejně jako jinde ve světě vyžadují sice mrkev z garantovaného způsobu pěstování, avšak v bezvadné standardní jakosti a za co nejnižší ceny. Takovéto požadavky nemůže splňovat organická produkce.
Závěr
Musíme vycházet ze srovnání naší reality se stavem v úspěšnějších zemích. Co tedy podlamuje konkurenceschopnost produkce mrkve v ČR?
* Doposud není tržní pěstování mrkve soustředěno na nejvhodnější stanoviště lehčích, vysoce humózních, avšak dostatečně vododržných půd, neslévavých, strukturních a nepřilnavých, s možností doplňkové závlahy. Odhadujeme, že těmto základním požadavkům úspěšného pěstování mrkve vyhovuje sotva třetina dnes k pěstování mrkve využívaných lokalit.
Není výrazněji diferencováno pěstování mrkve pro přímý konzum prané karotky s natí nebo bez natě, skladovatelné a průmyslové mrkve. Za prvořadé lze považovat snížení podílu rané a polorané mrkve nantéského typu. Její podíl by neměl překročit 30 – 40 % celkových ploch mrkve.
Odbyt mrkve je zcela nedostatečně jištěn smlouvami, což vede k oboustrannému zvyšování vzájemné nedůvěry a podněcuje odběratele k orientaci na dovoz.
* Valná většina současných skladů nevyhovuje potřebám dlouhodobého skladování mrkve pro období leden - květen. Větrané sklady pro krátko– a střednědobé skladování vyžadují dokompletování účinnými zvlhčovači vzduchu.
* Specializované podniky mají poměrně zúžené možnosti správného střídání plodin. Důsledkem je narůstání výskytu škůdců, houbových i bakteriálních chorob, snižujících jakost mrkve a vyžadujících stále nákladnější chemickou ochranu. V širším měřítku je žádoucí přistoupit na výměnu pozemků se sousedy.
* Stabilita produkce je podlamována nedostatkem šetrně pracujících zadešťovačů, umožňujících v případě potřeby provedení před- nebo povýsevní závlahy a doplňkové závlahy během vegetace.
* Jen v malém měřítku se využívá signalizace výskytu nejnebezpečnějšího škůdce – pochmurnatky mrkvové. V ČR není doposud zvládnuta preventivní ochrana porostů proti suché skvrnitosti listů. Nezbytné je povolení dalších účinnějších přípravků, používaných v zahraniční praxi.
* Výjimkou není stále nešetrné zacházení s mrkví během sklizně a zejména při následných manipulacích. Jak seřízení techniky, tak hlavně její pečlivá údržba a čistění během provozu nejsou doceněny, což se stává často zdrojem mechanického poškození kořenů. Malá pozornost se stále věnuje řešení přepadových míst u dopravních cest.
* Ztráty skladováním jsou stále vysoké. Mohou narůstat i vysokým podílem minerálních a organických příměsí při skladování v ohradových paletách. Nároky na třídění a praní narůstají, zvyšují provozní náklady a umocňují již beztak tíživý problém likvidace odpadů.
Výsledky předních podniků v ČR zřetelně prokazují, že intenzivní pěstování mrkve a pečlivost její tržní úpravy spolu s efektivním skladováním zajišťuje velmi dobrou rentabilitu výroby.
