S prvními jarními dny se v zahradách a zahrádkách objevují drobounké housenky, často visící na pavučince nebo unášené spolu s pavučinou větrem. Jsou to obávané housenky píďalky podzimní (Operophtera brumata).
Brzy po ní se objevují housenky neméně škodlivého druhu – píďalky zhoubné (Erannis defoliaria). Housenky obou druhů napadají a žírem značně poškozují všechny ovocné stromy a keře, růže, okrasné i lesní listnáče a někdy vyvolávají i holožír.
Housenky píďalky podzimní jsou žlutozelené, se žlutavou nebo zelenavou hlavou. Na hřbetě mají tmavší podélný pruh a na bocích po třech podélných bílých pruzích. Líhnou se z vajíček obvykle koncem dubna, vykusují pupeny, napadají květy a mladé listy, později smotávají květenství a listy a v těchto úkrytech žijí. napadají i mladé plody a vykusují v nich otvory a vykusují i jádro, hlavně u třešní, švestek a jablek. Koncem května a v červnu se spouštějí po vláknech k zemi, zalézají do hloubky 5 – 15 cm a tam se v řídkém kokonu kuklí a zůstávají až do podzimu.
Housenky píďalky zhoubné jsou obvykle rudohnědé s dvojitou tmavou hřbetní čarou nebo s rudými skvrnami na hřbetě. Škodí podobně jako housenky píďalky podzimní, avšak nespřádají listy a žijí na nich jednotlivě. Dospívají později, během července se stěhují též do půdy pod stromy a kuklí se podobně jako píďalky podzimní.
K omezení jejich výskytu obvykle postačí kvalitní zimní či předjarní postřiky a při použití lepových pásů na stromech jejich spálení a ošetření kmenů pod nimi ovicidními prostředky ihned po sejmutí (obvykle prosinec).
Jejich výskyt značně ovlivňují klimatické podmínky. Uvádí se, že horký a suchý rok s mírně vlhkým podzimem a naopak vlhké počasí v době kuklení, deštivý podzim a delší mrazíky na podzim jejich nebezpečí snižují.
